Ne

Odjely vám děti v polovině tábora, protože rodiče přijeli na návštěvu? Práce s rodiči v oddíle je individuální záležitost, nicméně z mého pohledu má návštěvní den tato úskalí:

Na táboře jsme zavření ve stále stejné společnosti, se stejnými lidmi a někdy s poměrně náročným programem. Kvasí v nás i ostatních únava, emoce či ne/naplnění našich potřeb. Jakákoli návštěva (nejen rodiče) může velmi citelně ovlivnit skupinovou dynamiku. Zrádné je zejména to, že návštěva je zde jen omezenou krátkou dobu a není včleněna do běžného chodu tábora. Vychyluje ustavenou rovnováhu.

U mladších členů může být velkým faktorem stesk po rodičích, od nichž nejsou zvyklé být dlouho pryč. V rámci skupiny by si s tím za běžného chodu poradili, pokud by neměli rodiče přímo před očima.

U starších mohou být rodiče nástrojem vymezení se proti vedení. Měli jsme na táboře skautku, která měla pocit, že jí nerozumíme, a tak nám ukázala, že ona si může svůj odjezd prosadit a vymezit se vůči nám. Využila k tomu návštěvy.

Skauti a skautky možná neocení, že je přijela zkontrolovat maminka, přestože ji rádi vidí, může jim nabourat jejich status ve skupině, pokud jim přerovnává ponožky.

Návštěvami si můžeme také připravit zapeklitou situaci, pokud nedorazí všem. Rozumím tomu, že z objektivních důvodů prostě není možné přijet. Co to udělá s dítětem, když vidí všude kolem rodiče ostatních? To je otázka, kterou bychom měli mít na paměti, až se budeme ohledně návštěv rozhodovat.

Měli bychom také zvažovat čas a energii, kterou budeme muset do přípravy návštěv vložit ze strany vedoucích. Příprava před návštěvou, věnování se návštěvě a zaběhnutí tábora do zpět původního rytmu. Tábor nám dává možnost naplňovat naše výchovné cíle a působit na děti jinak než během roku. Naše působení je dlouhodobé, promysleme, jak naše výchovné cíle ovlivní návštěva. Může je podpořit, může je mařit.

Jana Pavelková – Štístko

Vůdkyně břeclavského dívčího oddílu V Trávě.

Ano

Návštěvní den je pro náš oddíl vyvrcholením tábora. Již několik let jej koncipujeme tak, že rodiče zveme na závěrečný táborový oheň. Přijedou v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne odjedou i s dětmi domů.

Největší výhodu spatřujeme v tom, že rodiče mají možnost poznat tábor na vlastní kůži. Zjistí, jak to u nás vypadá, a poznají nejen prostředí, ale i celkovou atmosféru tábora. Co na rodiče čeká? Sejdou do tábora po pašerácké stezce, přivítají se s dětmi a postaví si stany. Děti mohou rodičům ukázat, co vše vytvořily, popovídat, co dělaly a seznámit je s táborovými zvyklostmi. Abychom prolomili ledy mezi hromadou rodičů, dětí a vedoucích, hrajeme před večeří společnou hru. Zlatý hřeb večera je pak táborový oheň, který se umí protáhnout do brzkých ranních hodin i za účasti rodičů. Ráno zbývá už jen budíček, snídaně, nástup, volitelný program a odvoz dětí domů.

Nepochybné plus je to, že rodiče získají větší pochopení pro naši činnost, moc se nezlobí, když dojdou děti špinavé a nekroutí tolik hlavou nad spaním v lese. Mezi pozitivy je i taková drobnost, že téměř nemusíme řešit balení věcí dětí (zejména těch menších).

Prostředí na táboře dovede většinu rodičů k tomu, aby nám sdělili menší či větší zpětnou vazbu na naši činnost. Bývá často pozitivní a pohladí na duši. Občas přichází i s novými nápady. Za těch pár let jsme s některými rodiči navázali přátelské vztahy, a dokonce získali i nováčka do oddílu z řad rodičů.

Obrovský přínos vidíme i v tom, že se prohlubuje vzájemná důvěra mezi námi a rodiče jsou ochotnější nám v případě potřeby pomoci a také svěřit důležité informace o svých dětech. Mimo výše uvedené jsme zjistili i to, že spolupráce s rodiči je fajn, a proto s nimi např. sjíždíme řeku na konci školního roku nebo na podzim vyrábíme a pouštíme draky.