Benjamínci a jejich svět

Benjamínci jsou výchovná kategorie Junáka, do které spadají děti ve věku pěti až sedmi let, tedy děti předškolního věku a první třídy základní školy. Důvodů pro vznik a realizaci programu pro tuto výchovnou kategorii je hned několik. Odpověď na poptávku okolí, přijímání mladších sourozenců současných členů, přidání programového rámce pro děti z této věkové kategorie, které již v oddílech jsou, předběhnutí konkurenčních volnočasových aktivit v okolí či potřeba vést děti vedoucích ve skautských šlépějích již od útlého věku.

Ať už na středisku máte oddíly se skupinami benjamínků, samostatný benjamínovský oddíl, nebo o zařazení této věkové kategorie teprve uvažujete, je dobré seznámit se s jejími specifiky a podle toho jim svou činnost přizpůsobit. V mnohém je totiž práce s benjamínky jiná než s ostatními výchovnými kategoriemi.

Vnitřní svět benjamínků

Nejprve se podíváme na to, jak děti benjamínkovského věku žijí, co je potkává a jak se liší od světlušek a vlčat, aby byl položen základ, na kterém lze práci s nimi stavět. V krátkosti si představíme několik rysů chování a prožívání těchto dětí (z pohledu vývojové psychologie), abychom měli základní představu o tom, jaké limity můžeme vzhledem k jejich věku očekávat.

Benjamínci jsou ve věku tzv. raného dětství. Je to období, v němž dominuje rozmach fantazie, kdy ještě myšlení není zatíženo prvky striktní logiky a kdy přirozenou aktivitou je hra. Probíhá začleňování do dětského kolektivu a učení se sociálním rolím, které s tím souvisejí. Mohou však být omezeni chybějícími zkušenostmi a neuspořádaností nabytých poznatků, případně nevyzrálou emocionalitou.

Smysly

Smysly dítěte jsou již plně rozvinuty a je možné je více trénovat, například rozlišováním zvuků přírody nebo města se zavázanýma očima nebo tříděním předmětů hmatem jako Popelka. Děti také baví poslepu rozlišovat jednotlivé vůně. Smysly je možné trénovat i v pozdějším věku, u světlušek a vlčat, jen dovednosti prohlubovat a zasazovat do kontextu.

Vnímání

Vnímání je omezeno na výhradně osobní prožitek. Dítě se věnuje tomu, co jej aktuálně zaujme, podněty vnímá spíše výběrově, zaměřuje se jen na určité jevy. Neudrží pozornost déle než několik jednotek až desítek minut. Lze to trénovat hrami s promyšleným a jasným cílem rozvoje schopnosti či dovednosti, samostatným plněním jednoduchých povinností, poslechem příběhů s poučným koncem (které potom popíší slovy či ztvární graficky nebo modelováním) a poslechem čtených pohádek nebo vyprávění.

Chápání

Neumí odhadnout vzdálenost a časové úseky (včera, dnes a zítra). Pletou si strany (vpravo a vlevo). Pochopení čísla je spíše ve výčtu než v hodnotě daného čísla.

Paměť

Paměť není vždy záměrná, ale provázaná s rytmem a rýmem. Ne vždy jsou děti schopny bez vnější motivace sledovat obsah sdělení – je vhodné podstatu zopakovat. Mívají problémy vyřizovat vzkazy rodičům, zapamatovat si, co mají přinést na výpravu nebo další schůzku apod. S tím je dobré počítat a zároveň to dávat vědět i rodičům. Je to rozdílné od světlušek a vlčat, kterým již stačí určit místo, kde si děti tyto informace najdou (nalepené lístečky do deníku, konverzace v mobilní chatové aplikaci aj.), a můžeme takto pracovat primárně se zaměřenou pamětí na jednotlivé úkony a jejich organizovanost.

Myšlení

Myšlení dětí benjamínkovského věku se nazývá magické. Znamená to, že dochází ke kombinaci bezprostředních vjemů s aktuální činností. Neživé věci jsou polidšťovány a jsou jim přisuzovány lidské vlastnosti a činnosti. Fakta jsou měněna podle potřeby hry tak, aby vyhovovala omezeným zkušenostem dětí a jejich slovní zásobě – při volné hře na restauraci může kámen představovat polévku i zákusek a papír například talíř nebo ubrus. Je tedy dobré být z pozice dospělého co nejpřesnější ve vyjadřování, a podpořit tak logické a kontextové chápání. Dodávat smysl tomu, co dítě slyší. Typickou otázkou tohoto věku je: „Proč?“

Fantazie

Děti se často nechají unést svou fantazií. A to jak při hře, tak při popisu událostí. Je to přirozené, a proto není potřeba jim to vyvracet. Často dítě samo uvěří tomu, co si vybájí, a jeho varianta je pro něj v tu chvíli správná. Výsledkem bývá popis děje s vymyšlenými částmi nebo zcela fiktivní zápletkou. Tento rys přetrvává i ve školním věku, aniž by naznačoval jakoukoliv mentální poruchu.

Kresba

Kresba je vyjádřením motorického, rozumového a emocionálního vývoje dítěte a jeho prožívání. Málokdy jsou benjamínci schopni nakreslit všechno, co vidí, ale spíše kreslí to, k čemu mají nějaký vztah, co se jim líbí nebo co mají rádi. Zřídka umějí psát a rozumí psanému písmu, proto je vhodné pracovat u benjamínků s piktogramy a symboly. Na rozdíl od vlčat a světlušek ještě neumí pracovat s jednodušším textem, poznávají pouze základní barvy, nepracují s perspektivou a proporcemi.

Samostatnost

Děti zvládají běžné činnosti samostatně, od jídla a pomoci s úklidem nádobí přes čištění zubů a zavazování tkaniček. Samozřejmostí je samostatné oblékání přiměřené počasí (s dopomocí v rozhodování). I proto je dobré vše pravidelně připomínat a s podporou dospělého stavět děti před rozhodování týkající se běžných činností, aby si návyky osvojily. Dokáží také komunikovat své základní potřeby.

Jak s nimi pracovat

Skupiny benjamínků

I přes to, že je ve vašem okolí poptávka po založení skupiny benjamínků, je nutné si říci, jestli na to máte ve vedení kapacitu. Skupina by měla být přibližně stejně velká jako šestka vlčat nebo světlušek (tedy šest až deset dětí) a měla by mít alespoň jednoho, ale ideálně dva a více vedoucích. Pokud tyto kapacity máme a vybraní roveři/dospělí jsou vhodní k práci s touto věkovou kategorií a jsou schopni vytvořit pro ni vhodný program, je možné začít. Ideální věkové rozpětí benjamínků je mezi pěti a sedmi lety.

Schůzky

Vedení schůzek benjamínků není práce pro každého, jelikož vyžaduje specifický přístup vhodně uchopující specifika této věkové kategorie. Děti jsou také na schůzkách a akcích benjamínků často poprvé v cizím prostředí bez rodičů, a tak potřebují velkou pozornost a péči, než tomu navyknou. Vhodná délka schůzek je hodina až hodina a půl, kdy je potřeba často střídat aktivity, aby děti dostatečně zaujaly a ony udržely pozornost.

„Vedoucí máme u skupiny benjamínků tři, což je poměrně štědrý počet. Je to dáno jak náročností práce s touto věkovou kategorií, tak i tím, že dbáme na prevenci vyhoření vedoucích. Nejstarší vedoucí má osmnáct let a má k sobě dvě mladší pomocnice ve skautském nebo roverském věku. V programu se často střídají činnosti, kdy převažuje volná hra nebo nějaké jednoduché hry rozvíjející pozornost, manipulaci, představivost apod.“ – Škečatanka

Výpravy a tábory

Výpravy a jiné delší akce pro benjamínky mívají volnější program a jsou velmi hravé. Převažují aktivity na poznávání okolí, pobyt venku a jednoduché činnosti rozvíjející jak individuální prožívání, tak skupinovou dynamiku. U výletu postačí krátká trasa, protože benjamínci se často zastavují při pozorování zajímavostí kolem či zajištění základních potřeb a ještě neujdou dlouhé vzdálenosti. Akce je lepší realizovat půldenní až celodenní, protože pobyt bez rodičů je pro děti často náročný. Vždy záleží na konkrétní vyzrálosti dětí a schopnosti trávit čas bez rodičů. Pokud s oddílem již benjamínci jezdí častěji, je možné s nimi pracovat kontinuálně, například formou příměstského tábora, kdy jezdí domů na noc, nebo i pobytovým táborem na maximálně pět dní (v případě přítomnosti staršího sourozence nebo rodiče může být na více dní). Výpravy a tábory mohou být více strukturované než akce pro ostatní věkové kategorie, výchovný přesah mohou mít například i chvíle svačinek nebo mytí rukou, které slouží jako cvičení vůle i budování návyků.

„Benjamínci mají vlastní akce. Schůzky probíhají jednou týdně, ale je to náročné. Jezdí na jednodenní výlety, případně na vícedenní oddílové akce, pokud tam mají staršího sourozence. Na tábor jezdí často jen kvůli rodičům, protože nemají zatím vybudovanou vnitřní potřebu trávit delší čas mimo domov. Ve spřáteleném oddíle to řeší tak, že do programu skautského tábora vloží jeden den, kdy benjamínci plánovaně přijedou, proběhne společný program a večer zase jedou domů, což je také dobré řešení.“ – Škečatanka

Skautský rok s benjamínky

Benjamínci jsou výchovná kategorie, která má jistá specifika a od jimi věkově nejbližších světlušek a vlčat se v lecčem velmi liší. Odlišnosti jsou dány fyzickými a psychickými dispozicemi předškolních dětí, ale i jejich nezkušeností nebo ještě nerozvinutou schopností plné sociální interakce. Schůzky skupin benjamínků jsou kratší, často se v nich střídají jednotlivé činnosti, mají hravý charakter a jsou přizpůsobené základním potřebám dětí. Pro některé benjamínky může být zásadní krok pobyt bez rodičů a učení se pobytu venku a v přírodě. Velkým přínosem je rozvoj samostatnosti.