Stačí se jen pořádně zamyslet a objevit potenciál běžně zařazovaných činností.
Dva strašáci pospolu
Z rozhovorů s rovery jsem zjistila, že mezi strašáky v oblasti přípravy schůzek a akcí dominují programy pro benjamínky a programy zaměřené na rozvoj duchovních hodnot. Brzy jsem však poznala, že problém je spíše v neznalosti či nepochopení zmíněných oblastí. „Oni tu nejvyšší Pravdu a Lásku vůbec nechápou.“ „Jsou hrozně malí a nevydrží dlouho poslouchat.“ Ano, to vše je pravda, zároveň ale mohou být takové postřehy dobrým odrazovým můstkem pro plánování duchovní výchovy našich benjamínků.
Co si představit pod duchovním rozvojem?
Skautské prostředí přináší širokou škálu možností k rozvoji duchovní roviny naší osobnosti pomocí tří principů a skautské výchovné metody. Z hloubi našeho nitra vychází oslovení nejvyšší Pravdy a Lásky. V benjamínkovském věku však nelze čekat takto abstraktní vnímání něčeho, co nás přesahuje. Avšak duchovní dimenze se rodí prostřednictvím budování vnitřního hlasu – svědomí. To se u dětí utváří právě v benjamínkovském věku. My můžeme při práci na duchovním rozvoji nejmladších členů oddílu využít jejich zvídavosti a také oslovit lidský smysl pro zodpovědnost na jeho bazální úrovni.
Pojďme se podívat, kde se láska k duchovní dimenzi nebo, chcete‑li, k tomu, co nás přesahuje, vzala. Vzpomeňme na Svojsíkova slova v Základech Junáctví o osvobození duše v přírodě nebo na přirovnání Baden‑Powella, který zmiňuje, že příroda je stejně důležitým prostředníkem k poznání třetí dimenze jako Bible. Využijme proto stimulujícího prostředí přírody a vnímejme ji jako entitu, která nás přesahuje. Vyrazme s benjamínky do lesa, na louku či k potoku a zaposlouchejme se. Co nám připomínají zvuky? Co cítíme při dotyku? Jak se v přírodě cítíme? Obklopení přírodou cítíme klid a naše myšlenky plynou pomaleji. Podporujme lásku k přírodě a vnímání jejích krás. Zároveň se snažme zanechat v dětech i povědomí o potřebě ochrany přírody. Třeba při zkoumání květů a větviček není třeba je trhat, ale stačí přesunout se k nim blíže. Zde působíme na zmiňovanou zodpovědnost.
Náš duchovní rozvoj může vést také k lepšímu pochopení lidského chování a zlepšování schopnosti empatie. Přestaňme se vztekat nad podváděním při hře a snažme se pochopit, co je jeho příčinou, protože teprve potom ji můžeme ošetřit. Péči o duchovní rozvoj jednotlivce můžeme přirovnat k péči o děravou střechu. Dírou ve střeše nám zatéká do domu a voda kape přes půdu až do obývacího pokoje. Nejjednodušším řešením je vylézt na půdu a pod díru postavit lavor. Vyřešili jsme dočasně problém, do obývacího pokoje již nezatéká. Jen občas musíme vylézt na půdu a lavor vylít. Takové řešení je sice možné, ale stojí nás zbytečné úsilí pramenící z lezení na půdu. Když na lavor zapomeneme, přeteče. Obdobně to funguje i u lidí, pokud ošetřujeme pouze následky problému, a ne jeho příčinu. Víme, že máme člena, který opakovaně podvádí. Během aktivit mu tedy věnujeme více pozornosti, abychom nechtěnému chování předešli. Vše funguje, dokud na to myslíme. Zapomeneme‑li o problematické místo pečovat, věci se vrátí do starých kolejí a dost možná se ještě vystupňují. Pokud bychom se již na začátku rozhodli řešit příčinu, tedy díru ve střeše, bude naše počáteční investice do času, energie a zde i materiálu vyšší, ale poté máme střechu opravenou. Je sice možné, že se vytvoří díra o kousek vedle, alespoň už ale víme, jak se taková díra spravuje a jakákoliv další oprava bude pro nás o to snazší. Pokud se již na začátku pokusíme pochopit, proč se dítě snaží obejít pravidla, můžeme přijmout opatření, která nám umožní lépe s jeho chováním pracovat. Příčinou může být neuspokojená touha po pozornosti, pochvale či výhře.
Benjamínek je objevitel
Děti se v tomto období snaží testovat své i naše hranice. Zkouší, co se stane, když poruší pravidla. Zároveň však dokáží normy tvořit a akceptovat. Pokud chceme, aby v družině fungovala nějaká pravidla, je výhodou, pokud si je děti utvoří samy a my je jen „učešeme“. Existuje pak větší pravděpodobnost, že je budou respektovat. Benjamínek objevuje své vzory, na to je důležité myslet. Bezesporu se formujícím vzorem stáváme i my. Pro benjamínky může být složité rozklíčovat chování jiných lidí a fungování světa kolem. Pro pochopení společenských rolí se proto hodí sehrání scénky, kdy dětem poskytneme možnost prožitku situace. „Pojď si vyzkoušet být tatínkem, který tě doprovází na schůzku. Jak se cítíš, když tě tady Lojzík neposlouchá?“ Toto nastavení zrcadla i samotní benjamínci hodnotí jako zajímavé. Při dalších schůzkách si to vzájemně připomínají a ze zkušeností formují své postoje.
Namísto zdlouhavého vysvětlování, jak se budeme chovat ve vlaku, je mnohem lepší využít scénky, kde každé z dětí bude mít nějakou roli (průvodčí, babička, pán se psem, děti…). Děti se tak učí respektu k sociálním a kulturním zvykům. Mimo jiné působíme i na rozvoj svědomí a empatie, když reflektujeme jejich jednání. „Jak ses cítil, když tě někdo pustil sednout?“ „Když nepustíš sednout paní se zlomenou nohou, jak se pak cítíš?“ Naše benjamínky tento typ aktivit baví. Zároveň jsou schopni si získané dovednosti přenést i do reálného života.
Dále s dobrým efektem zapojujeme badatelské aktivity. Jejich prostřednictvím benjamínci dostávají odpovědi na otázky o fungování světa kolem. Výhodou tohoto typu činností je zapojení většiny lidských smyslů. Nejednou jsme byli na schůzkách svědky fascinací blátem. Proč toho tedy nevyužít při rozvoji vnímání krásy? Nebojme se s dětmi zašpinit a použijme bláto k výtvarné tvorbě. Povídejme si přitom o tom, jakou texturu má hlína a co se v ní ještě nachází. Má třeba i nějaký pach? Poté si každý vybere strom, který se mu líbí. Můžeme si popovídat o tom, co je právě na jeho stromě hezké. Kůru poté můžeme vyzdobit obličejem z bláta. Zkuste věnovat čas i tomu, že si popovídáte o struktuře kůry. Natíral se některý strom snáze než jiný? Tvorba těchto stromových obrů benjamínky baví, dokáží se při činnosti soustředit a navzájem si pomáhat. Také dokáží ocenit snahu druhých a říct, co se jim na jejich výtvorech líbí a proč.
Jak na přípravu duchovního programu?
Jsme schopni vysypat z rukávu nespočet aktivit rozvíjejících motoriku, ale v duchovní oblasti tápeme často i u starších. Kde se lze inspirovat? Všude kolem sebe, stačí se jen zamyslet. Ráda bych zmínila tři oblasti, které jsou pro skautský program nejlépe aplikovatelné. Jsou jimi povídání, příklad a prožitek. Povídat si můžeme o našich zkušenostech, ale i o tom, co benjamínci prožívají a co je trápí. Například my jsme nedávno řešili, proč na nás byl pán s pejskem v parku ošklivý. A kdo se toho psa bál. Pracovat s příkladem můžeme prostřednictvím sepsaných příběhů a pohádek. Prožitek je pro přenos vnitřních hodnot nejsilnějším prvkem. Kde jinde tyto oblasti hledat než ve hře a zážitkových aktivitách? V následujících odstavcích zvu k nahlédnutí do aktivit, ve kterých pracuji s duchovními principy u benjamínků.
Podpořme u benjamínků jejich zvídavost. Budou se tak učit vnímat své okolí, přemýšlet o tom, proč se jednotlivé věci dějí. Podpořit zkoumání můžeme zapojením všech smyslů. Umocníme pak i prožitek z aktivity. Namísto povídání o tom, jak se mohou semínka pampelišky šířit větrem, vyrazme ven a vyzkoušejme to. Pak si lze podobnost převést na běžné padáky. Že nevidíš souvislost s duchovní sférou? Právě ochota přijít věci na kloub, soustředit se a představovat si věci přináší podporu rozvoje osobnosti.
Také dětská fantazie pracuje na plné obrátky. Děti se snadno ponoří do příběhu a při pozorování okolí je to také patrné. Kdy přirovnávají přírodní jevy k nadpřirozenému. „Nebyl tento zvuk drak?“ „Tyjo, ten list vypadá, jako že má kožíšek.“ Smysly a fantazii můžeme podpořit i při práci s lupou. Děti se učí zklidnit a koordinovat své pohyby. Nedílnou součástí je také pomoc druhým při pozorování. Mimoděk se naším příkladem učí lásce k přírodě. Přitom stačí jen upozornit, abychom nepošlapali jiné rostliny a netrhali nic, co nepotřebujeme. Pro předání tohoto přesvědčení, že příroda není jen místem, kam si chodíme hrát, ale je něčím, co nás přesahuje a obklopuje a čeho jsme součástí, je důležité, aby naše slova byla v souladu s našimi činy. Budeme‑li říkat, že jsme součástí přírody a máme k ní tedy přistupovat s patřičnou pokorou, ale pak půjdeme a polámeme živé keře, protože překážely na fotce, děti to rychle prohlédnou a naše důvěryhodnost se ztratí. V horším případě se benjamínci utvrdí v tom, že lhát je normou.
Když jsme s dětmi pozorovali na schůzce listy kopřiv (což podporuje zvídavost, překonání strachu ze spálení, schopnost vnímat okolí všemi smysly, ale i schopnost dělit se o lupu), byly činností fascinované. Při reflexi aktivity zmiňovali, že se jim líbilo, když jim ostatní pomohli najít pozorované chloupky a ukázali jim je zblízka, i když se báli spálení.
Dětská představivost pracuje naplno, proto je skvělé tento potenciál využívat i v možnosti volné hry. Děti si samy určují, kudy se bude jejich hra ubírat. Benjamínci tak mohou zažít pocit důvěry a učit se přebírat zodpovědnost, kterou do nich vkládáme, a to pomáhá formovat jejich osobnost.
Tvarovat osobnost můžeme i jasnými příklady boje dobra proti zlu. Pamatujme, že pro benjamínky by měly být příběhy opravdu černobílé. Jejich vnímání ještě není připraveno na pochopení, že se nejedná jen o možnosti, ale škálu, na které se chování pohybuje. Zároveň lze hovořit o emocích jednotlivých postav. Při hrách si dejme pozor, abychom nepodporovali ztvárnění negativní postavy dětmi. Pro práci s příběhy doporučuji tvorbu Jany Burešové (např. Bylinkové pohádky). Při čtení z těchto knih lze využít i ponaučení, které je umístěno v závěru. Přečtení pohádky trvá přibližně 7 minut a dalších 5 minut se děti vydrží soustředit na společné povídání o příběhu.
Také využití rituálů je pro duchovní oblast vhodné. Často působí jako tmelící prvek celé skupiny nebo projev předání nějakých hodnot. Proto je dobré mít promyšlené, jaký cíl má daná činnost mít. Už samotné zahájení a ukončení schůzky pokřikem přináší benjamínkovi potřebnou jistotu v ohraničení času schůzky.
Pro podporu sounáležitosti může posloužit společná tvorba družinového znaku z rozstříhaných kousků, který si každý vybarví svou oblíbenou barvou. Posléze, když se obraz složí, je patrné, že každý z nás (z dílků) je jiný, a přesto stejně důležitý. Zároveň podpoříme smýšlení, že jinakost není špatná.
Naši benjamínci jsou na takto vytvořený znak velmi hrdí a každému návštěvníkovi naší klubovny ho ukazují. Každému hned osvětlí, proč je na naší Lišce modrá a zelená, že to ukazuje naše oblíbené barvy. Také uvedli, že je důležité, abychom byli spolu jako dílky na obrázku, protože někdo umí číst a jiný rychle běhá, dohromady jsme tedy úplně jako supermani.
U nás ve středisku je používán také přechodový rituál do vlčat a světlušek. Společně dojde celá družina benjamínků k potoku, zde se zují a s pomocí svých vedoucích přejdou přes vodu. Na druhé straně již čeká jejich nový rádce, který si je odvede, případně i přešátkuje. Za špatného počasí benjamínci probíhali uličkou důvěry, kterou tvořili všichni členové střediska. Pro děti to byl obrovský zážitek.
Překážková dráha pro duchovní rozvoj?
Pojďme se ještě podívat na překážkovou dráhu, která byla uvedena na naší schůzce se symbolickým rámcem kopřiva, kde vystupovali mravenci (benjamínci) a mšice (ponožková koule v lakrosce). Úkolem bylo dostat se na druhou stranu kopřivy (překážkové dráhy), kdy při ztrátě mšice musel mravenec na start pro novou. Aktivita byla zaměřená na rozvoj fantazie, spolupráce, fair‑play, práci s vlastním svědomím, logické myšlení, fyzickou zdatnost a obratnost. Dětem se líbilo, že jsme všichni dávali mšice do jedné krabice (nejednalo se o soutěž, ale společné úsilí). Byla to pro ně velká legrace. Jeden benjamínek zmínil, že být mravencem je těžké a může je to bolet, když se spálí o kopřivu, a pak mohou být smutní. Jiný argumentoval, že mravenci se mají rádi a určitě si pomohou, přiběhne mravenec doktor a namaže jim pupínky stejně, jako to děláváme my, když se někdo na schůzkách spálí o kopřivu. Děti také zmínily, že se jim nelíbilo, když někomu upadla mšice a on si ji vrátil zpátky. V debatě došly k tomu, že takové věci se nedělají, protože nemůžeme mít radost z výhry, které jsme dosáhli podvodem. A oni tu radost chtějí mít. A my chceme mít radost, navíc se nejednalo o závod, takže podvádění bylo opravdu zbytečné.
Tímto bych ráda motivovala k promýšlení jednotlivých aktivit. Abychom nehráli hry jen pro zaplnění času, ale také pro nějaký hlubší cíl. Správně zvolená aktivita s cílem zaměřit se na spolupráci a fair‑play může přinášet více benefitů, než je radost ze hry. Opomenout bychom neměli ani práci s emocemi a reflektovat, co za zkušenosti si benjamínci odnášejí. Jak vidíme, není to nic moc složitého.
Inspirace pro program
Při tvorbě dlouhodobých plánů využívám rozvržení témat (čest, pomoc druhým, přátelství…) do jednotlivých schůzek. Například v září, kdy přichází noví členové, je důležité začít prací s normami a budováním přátelství. Zvolené hodnoty schovám pod propojující prvek celé schůzky, většinou je to nějaké zvíře či rostlina. V symbolickém rámci pak formuji jednotlivé programy rozvíjející motoriku, psychickou a duchovní stránku. Ano, tvorba programu tímto způsobem nám bere čas, ale osobně cítím, že vložená energie má smysl.
Pro ukázku uvedu možnost zapojení lišejníků do aktivit podporujících duchovní stránku osobnosti. Už samotné pozorování stélek lupou a jejich přiřazení k obrázkům podporuje dětskou zvídavost. S benjamínky lze hovořit o důležitosti přírody a její možné ochraně. Poté je možná nechráněný lišejník utrhnout a použít jako „razítko“. Vzniklý obtisk lze domalovat, čímž podporujeme kreativitu a fantazii. Fungování složité stélky lišejníku jde přiblížit pomocí zábavné hry, která zároveň přináší poselství, že tam, kde by jednotlivec neuspěl, to jde ve dvou s přehledem zvládnout. Koho by tato rychlá ukázka nalákala, je možné se inspirovat 10 schůzkami, které uvádím v mé práci z LŠ Protos. Myslím, že čerpat z nápadů mohou i vedoucí jiných věkových kategorií.
Co si odnést?
Tvorba programů pro benjamínky přináší jejich vedoucím možnost popustit uzdu kreativitě. Důležité je však mít na paměti výchovné cíle, s nimiž jednotlivé aktivity zapojujeme. I do her, které zařazujeme z důvodu rozvoje motoriky, lze zahrnout duchovní přesah. Naši benjamínci oslovují základ duchovního světa, tedy své vlastní svědomí, zvídavost, vnímání krásy či spolupráci. Pro jejich zapojení se nejlépe osvědčil přenos povídáním, příkladem a prožitkem.
