Téma: editorial

Co se v pěti naučíš, v patnácti jako když najdeš

Že jsou první roky života člověka pro jeho vývoj zcela zásadní, jsme slyšeli už asi všichni.

Když jsem se ale rozhodla podívat se tomuto výroku na zoubek a ověřit ho pomocí dat, byla jsem upřímně překvapená, jak moc je platný.

Předškolní věk z pohledu vědy

Sociolog Daniel Prokop, který se výzkumně věnuje vzdělávání a sociálním nerovnostem, ve své hojně citované knize Slepé skvrny zmiňuje fascinující americký výzkum ze 70. let. Skupině chudých černošských dětí z vyloučené lokality bylo uhrazeno školkovné a tyto děti byly pak celoživotně pozorovány a porovnávány s vrstevnickou skupinou, která do školky posílána nebyla. Prokázalo se, že docházka měla pozitivní vliv na schopnost učit se, úspěšnost při studiu středních a vysokých škol, hledání a udržení si práce, zdravotní stav,… A to nejen u těchto dětí, ale dokonce i u jejich potomků. Je tedy možné, že po ulicích Chicaga dnes chodí dítě, které za své zdraví a spokojený život částečně vděčí tomu, že jeho babičce nebo dědečkovi bylo umožněno chodit do školky. „A přitom taková blbost, co?“ chce se člověku namítnout. „Vždyť si na pár hodin denně jdete kreslit, hrát na pískovišti a ohrnovat nos nad rybičkovou pomazánkou…“

Na téma se můžeme podívat i čistě pragmaticky, optikou nakládání s veřejnými financemi. James Heckman, držitel Nobelovy ceny za ekonomii za rok 2000 spočítal, že každý dolar investovaný státem do předškolního vzdělávání se společnosti vrátí sedm až desetkrát a že tato návratnost se projeví už po jedné dekádě. Jak? Daný člověk se pravděpodobněji dostane na střední školu, díky čemuž si najde a udrží práci a v dospělosti méně zatíží veřejné rozpočty výdaji za zdravotní péči a potlačování kriminality.

Na každé schůzce záleží!

Daná fakta jsem chtěla sdílet nejen proto, že se mi zdají téměř neuvěřitelná, ale hlavně z toho důvodu, abychom si my, skautští vedoucí, uvědomili, jaký klenot v rukou každý týden máme a pomáháme formovat. Nechci tu spekulovat o tom, jestli je pro Junák důležitější okresní hospodářka, rádce družiny skautů nebo vedoucí oddílu benjamínků – pro fungující střediska i organizaci potřebujeme všechny. Chtěla jsem spíš vedoucí benjamínků povzbudit a vyzdvihnout, jak zásadní práci dělají, i když se může zdát, že se „jen“ honí s dětmi po zahradě, zavazují tkaničky a polovinu schůzky řeší svačinky, stýskání po rodičích a čůrání.

Předškolní vzdělávání, ať už ve školkách, dětských skupinách, na kroužcích nebo u nás ve skautu, má pozitivní vliv na učení se pravidel, přivyknutí na dětský kolektiv a odlišnosti všeho druhu anebo matematickou, čtenářskou i přírodovědnou gramotnost. Jinými slovy – to, že dítě chodí na benjamínkovské schůzky, zásadně přispívá k tomu, že se z něj stane inteligentní, samostatný a snad i odolný a čestný člověk, i když třeba po pár letech ze skautu odejde. Anebo třeba taky neodejde a stane se z něj schopná rádkyně, vedoucí oddílu, táborový kuchař či správkyně klubovny. Pamatujete na tu dolarovou návratnost? Ta je platná i u nás v Junáku.

Nezapomínáme na benjamínky?

Pokud se na vedení benjamínků necítíte a benjamínkovskou skupinu či oddíl zakládat nechcete, je to samozřejmě pochopitelné a v pořádku. Přesto chce toto číslo Skautingu ty, kteří se do výchovy benjamínků pustili, podpořit a dodat jim inspiraci pro jejich celoroční činnost.A zároveň chce připomenout, že uvnitř skautského hnutí tu s námi jsou benjamínci už přes 10 let a že na ně možná někdy zapomínáme – v diskuzích o naší výchovné strategii a budoucnosti, při tvorbě metodických materiálů a propagaci nebo třeba na vzdělávacích kurzech.

Přijměte tedy pozvání do světa benjamínků a jejich vedení! Třeba následující strany někoho povzbudí a přesvědčí o tom, že kromě špinavých kalhot a vyřvaných hlasivek může práce s nejmenšími dětmi přinášet i spoustu radosti a pořádný pocit dobře odvedené práce.

O autorech

Zástupkyně šéfredaktora Skautingu, která dřív vedla d