A co děti, mají si kdy hrát?

Letošní tábory jsou za rohem. Většina táborových rad už má nejspíš dávno stanovené výchovné cíle, kterých chce dosáhnout, a teď si láme hlavu s tím, jak udělat táborový program zase o něco pestřejší a originálnější. Jestli právě také dumáte, se kterou adrenalinovou aktivitou nebo propracovanou bojovkou se letos na táborech vytasit, podívejte se znovu do svého táborového harmonogramu a zvažte, jestli v něm těch velkých zážitků už není dost. Nechci tím říci, že bychom se neměli snažit připravovat svým členům kvalitní a nápaditý program, nicméně neměli bychom kvůli němu zapomínat na to, co dělá už přes sto let skautské tábory tak romantickými a co na ně mladé lidi pořád táhne. Nejsou to LARPy, noční hry ani velkolepé kostýmy celotáborových her, ale pocit svobody, který kluci a holky zažijí, když přijedou na zelenou louku a společně vytvoří svůj vlastní svět. Dnešní děti jsou natolik zahlceny předem připraveným programem ze strany různých zájmových kroužků (popř. zábavní techniky), že už téměř nemají možnost se nudit. A kde není nuda, tam není ani prostor pro tvořivost. Snažíme se děti složitou cestou vést k osvojení hodnot a měkkých dovedností jako jsou týmová spolupráce a sounáležitost, participace, zodpovědnost za sebe i za kolektiv a přitom zapomínáme na to, že všechny tyto věci jsou často přítomny v jejich každodenní interakci, kterou v oddíle nenápadně odsouváme na vedlejší kolej. Zkuste se tedy v plánování tábora vrátit o krok zpět. Vezměte do ruky gumu, vytvořte v harmonogramu pár bílých míst a nechte děti, ať vám samy ukáží, co v tu chvíli mají potřebu dělat. Smečka vlčat ráchající se v potoce? Pro jiného bezduchá zábava, avšak pro děti může být cestou k objevení říčního života, který do té doby znaly jen z učebnice nebo podnětem k uspořádání závodu plachetnic z borové kůry. Taková maličkost může malým táborníkům přinést jedinečný pocit spontaneity, samostatnosti a svobody, který ve škole, sportovním klubu nebo na hodině klavíru zažijí jen těžko. Samozřejmě by takové chvíle neměly být pro vedoucí příležitostí dospat táborovou poradu, která se protáhla do nočních hodin nebo si vyběhnout na kopec za signálem. V takovou chvíli bychom měli svým členům stát opatrně za zády a být připraveni jim poradit, povzbudit je nebo klidně pro jejich cestu z nudy obětovat jeden z dopředu připravených bloků a vytvořit z něj program pro celý tábor, protože ty nejhezčí zážitky se často dopředu naplánovat nedají.