Skauting nabízí podle jednoho z našich sloganů dobrou partu. Obvykle si pod tím představíme partu kluků a holek v oddíle, družinu, roverský kmen. Ale sama jsem si zažila, že to tak nemusí být vždycky. Před pár lety jsem byla oslovena předchozí šéfovou Mikulášského semináře, jestli bych nechtěla převzít vedení týmu. Existoval funkční tým, chybělo mu „jen“ vedení. Jsem zvyklá pracovat v týmu s lidmi, na které se mohu spolehnout, o kterých vím, co od nich můžu očekávat, a znám jejich styl práce. Toto bylo ale najednou něco jiného. Nakonec jsem na to kývla a s napětím čekala, co se stane. Parta lidí, které jsem neznala, se rozjela. Už uplynulo několik let a já jsem stále v týmu této celostátní akce zapojena. S lidmi, které jsem dřív neznala.
Tato zkušenost mi připomněla přání, se kterým jsem dříve setkala při vybírání roverského kurzu. Některé kurzy výslovně chtějí, aby mezi účastníky byl jen jeden zástupce z roverského kmene, a tudíž aby ostatní účastníky neznal. Jaká pozitiva člověk může zažít při tomto přístupu? Zkusila jsem si, jak je osvobozující, když nikdo nezná mě. A jak je obohacující, když já neznám ostatní. Člověk není zaškatulkován v žádné přihrádce, může si zkusit například věci, ke kterým by se v oddíle nedostal, musí zvládnout výzvy, které by mu nikdo nesvěřil.
Poznala jsem člověka, který je odborník ve svém oboru a pro skauting žije. Pak jsem zjistila, že začal skautovat až v dospělosti. Potkala jsem člověka, který toho moc nenamluví a chvíli mi trvalo s ním najít společnou řeč. A časem se ukázalo, že je z něj výkonný bezva šéf.
A podobnou zkušenost jsem udělala i později, když jsme se v Náčelnictvu sešli s Evičkou, Čičou a Majklem a jednoho dne si řekli, že budeme kandidovat na příštím valném sněmu společně. Možná to tak dneska nevypadá, protože spolu jezdíme dvakrát ročně na prodloužený víkend i se svými rodinami, ale před deseti lety jsem současného náčelníka Čiču ani místonáčelníka Majkla vůbec neznala. A přesto už pár let tvoříme (troufám si říct, že sehraný) tým.
Tímto textem se snažím říci, abyste se nebáli zkusit spolupracovat s někým, koho úplně detailně neznáte. Vždyť skauting je přece plný výzev a koneckonců také dobrodružství. A jak říká jeden můj kamarád: „Buď to dobře dopadne, nebo se zase něco naučím.“
