Kdy to přijde?
Každý asi ví, jaké to je. Stýská se po rodičích, pejskovi, sourozencích, televizi… Spouštěčem bývají především přicházející večer (čas před spaním) a volný čas (např. polední klid). Jmenovatelem situací je, že v tyto chvíle mají děti více času na přemýšlení. Příčinou může být i únava, vypjaté konfliktní momenty nebo strach (např. z noční hlídky). Často se stýská na začátku tábora nebo po návštěvním dni. To vše vyplynulo z ankety o stýskání, kterou vyplnilo 35 vedoucích. Ti nám svěřili i pár svých tipů, jak na ně.
Proveďte je tím
Navrhuje Ady, vedoucí 70. oddílu z Brna a líčí to takto: „Osvědčilo se mi jít si s dítětem povídat na procházku za tábor. Ověřím si, zda dítěti rodiče píšou a zda píše ono jim, zkusíme najít, co by mohlo na stýskání pomoct (například právě napsat domů). Většinou zabere už sama změna ‚ovzduší‘ a možnost si důvěrně popovídat,“ vysvětluje.
Prokázaný zájem je v dané chvíli nejdůležitější. Provedení při tom může být různé: rozhovor, objetí, napsání dopisu. Důležité je věnovat dítěti čas a prostor k tomu, aby si stýskání prožilo. To přibližuje Tina, bývalá vedoucí 4. oddílu Bludičky: „Dopřát mu soukromí, aby se na něj ostatní nekoukali. Být nablízku, nechat ho vybrečet se (…) Připuštění, že stýskání je normální a že je v pořádku, že jim maminka chybí, v první chvíli znamená většinou mohutný pláč – ještě větší, než byl před tím. Stýskání se ale vyplaví a pak už je lépe.“
Toto vyplavení stesku za přítomnosti vedoucího a společné nalezení řešení ve formě činnosti, jako je napsání domů, může mít dobré výsledky. Není však univerzálním receptem. Mysleme také na to, že stýskání se snadno se šíří. Řešením v soukromí můžeme dát průchod smutku a šíření jeho „nákazy“ zamezit.
Kamarádi nablízku
Někdy je neštěstí dětí neviditelné a tiché. Pak je řada na kamarádech. Ti empatičtější dovedou lehčí stesky zažehnat sami. Jak říká Kéťa od Čtveráků z Liberce: „Poslední dobou se stýskání ani nedostane k vedoucím. Rovnou si s ním poradí starší skautky, většinou ty, které se stýskáčkem bydlí v týpí.“
Tím, kdo je či má být nablízku, je rádce. „Za námi vedoucími přijdou spíše rádkyně a upozorní nás, že se něco děje, na co už samy nestačí,“ říká Bája z oddílu Šedých Vlčic z Prahy. Pokud rádce na toto dopředu připravíme, zvládnou děti utěšit sami a nás na problém upozornit. Je tedy důležité mít ošetřený zájem o děti. Kdo z nás chodí dávat dobrou noc? Čte dětem někdo? Kdo promluví s těmi, kteří moc nemluví? Nezapomínáme na někoho?
Dopis je dobrý výchovný nástroj a pomáhá
Z ankety vyplynulo, že používání mobilů na táboře se z hlediska stýskání ukazuje jako nevhodné. Navrch má řešení, kdy mobil mají jen vedoucí a rádcové. „Pokud se vám totiž stýská, je třeba se s tím primárně vypořádat na místě s lidmi, se kterými tam jste a ne s těmi, kteří tam nejsou,“ jak upozorňuje Bára, vedoucí z Pražské Dvojky.
Jiné je to ale s dopisy! Dopisy těší všechny, dovedou sice i rozesmutnit („právě mi nenapsali“; „dostal jsem dopis a je mi smutno“), obecně však přináší radost. Rodiče před táborem ke psaní vyzvěte. Ať zkusí zapojit i ostatní příbuzné. Pokud děti dostanou dva dopisy týdně, pomůže to. Navíc se samy mohou naučit dopisy psát. Umí je všichni správně nadepsat? Umí tvořit souvislé věty, vyprávět?
Nezapomeňte rodičům říci, že pokud jim přijde nešťastný dopis, mohou vás kontaktovat. Zároveň musí vědět, že kdyby se něco opravdu zásadního dělo, ozvete se jim sami.
Tabletka, nebo sirup?
Dětský plyšák sice může těšit, ale i rozesmutnit. Připomíná domov. Mějte „plyšáka utěšitele“, kterého budete moci nabídnout vy. U malých dětí může pomoci „tabletka proti stýskání“ – C vitamin nebo B-komplex vydaný zdravotníkem. Podobně na nejmenší může zabírat mastička proti stýskání (heřmánková mast) nebo „sirup stýskáček“ (domácí jitrocelový sirup). Praxe praví, že taková placeba mohou být u nejmenších dobrými pomocníky.
Co si z toho odnést?
Mějte pestrý a nabitý program, aby nikomu na stýskání nezbyl čas. Zajímejte se o všechny. Dávejte si navzájem dobrou noc a čtěte si. Sledujte, kolik komu chodí pošty a pište s dětmi domů. Pokud si někdo stýská, nezoufejte. Jak praví Bája: „Stýskání je úplně normální věc a znamená jen, že děti mají své rodiče rády. Ne hned, že tábor není dobrý.“
