Začátek skautského roku je pro mnohé také začátkem skautské cesty životem – přichází do oddílu jako nováčci. Přichází mnohdy s velkým očekáváním, někdy i trochu s obavami. Naším úkolem je jejich očekávání nezklamat a pomoct jim vykročit na skautskou stezku. Nováčkům přicházejícím do našich oddílů můžeme třeba i zásadním způsobem změnit život. Jsme pro ně tedy velmi důležití.
Noví členové jsou přitom velmi důležití také pro nás. Oddíl bez nováčků pomalu stárne, a pokud se mu je nepodaří získat a udržet, tak se může dostat do velkých, někdy i existenčních problémů. V tomto článku se tak pokusíme zaměřit především na to, jak s nováčky v jejich začátcích pracovat. Bude-li se nám to plynule dařit, potom snad náš oddíl neustrne a bude se rozvíjet jako stále živý organismus.
Specifika práce s nováčky
Získání a hlavně udržení nových členů je třeba věnovat velkou pozornost a na práci s nimi se dobře připravit.
Nováčků máme hodně „druhů“ – mohou přicházet ke všem věkovým kategoriím od benjamínků až po skauty a rovery a rangers, nejčastěji se ale objeví v oddílech světlušek a vlčat, většinou zcela bez zkušeností se skautingem.
Právě v mladším školním věku je tak získáváme nejsnadněji. Se stářím dětí se šance na příchod nových členů snižuje, občas ale můžeme přivítat nové tváře i mezi dospělými, a to zejména z řad rodičů. I s nimi je dobré pracovat, neboť pro nás mohou být velkým přínosem.
Ovšem vzhledem k tomu, že nejvíce nováčků získáváme v mladším školním věku, se budou následující řádky věnovat zejména jim.
Když se rozšiřují řady
Dříve, než budeme s nováčky pracovat, potřebujeme samozřejmě nějaké získat. Nyní se zde sice nebudeme věnovat problematice náborů – ostatně o té je mezi skautskými vůdci celkem dobré povědomí a téma bylo vícekrát zpracováno například v doporučené literatuře – přesto k získávání nováčků připojím pár postřehů, na které je dobré pamatovat i v momentě, kdy už k nám nováčci přišli:
- Nábory mají nejen rozmanité formy (letáčky a propagace, náborové akce atd.), ale také rozličné cíle. Vždy je třeba zvažovat, s jakým cílem nábor děláme (kolik nováčků a v jakých kategoriích chceme získat), a dokázat tomu přizpůsobit oddílový program v době náboru, i po něm.
- Nejúčinnější náborovou metodou nakonec zpravidla bývá doporučení mezi známými – mnohdy stačí říct našim členům, aby si přivedli na další schůzku kamaráda, a máme další nováčky. Nezapomínejme, že tento princip může pokračovat řetězově – tedy že se nemusí všichni nováčci nahrnout naráz, ale mohou si postupně přivádět další kamarády, na jejichž příchod bychom měli být trvale připraveni.
Desatero práce s nováčky
Když se nám podaří nové členy nabrat, nemáme za sebou ani polovinu úspěchu – naším cílem totiž není jen nováčky získat, ale především si je udržet. A to už představuje dlouhodobý úkol. Jak na něj? Vodítkem může být následujících deset tipů.
1. Informace pro nováčky a rodiče
Hned při prvním kontaktu s nováčky je třeba jim a jejich rodičům poskytnout základní informace o skautingu a našem oddíle, včetně kontaktů na vedoucí. Náborovou akci nebo první schůzku dobře doplní informační letáček, nejlepší ale je, když si vůdce oddílu může s dítětem a jeho rodiči osobně popovídat.
Dostupnost informací je pro děti, a zvlášť jejich rodiče, klíčová – potřebují vědět, co je v oddíle čeká a na co se mohou těšit, ale také co to bude obnášet a stát. Skautský oddíl je pro ně neznámý svět a oni potřebují rozumět, co se kolem nich děje a co se po nich chce. Spolupráci s rodiči (a z ní plynoucí budování důvěry) tak považuji, zejména u světlušek a vlčat, za zcela zásadní.
2. Seznámení s oddílem a klubovnou
Když nováček přijde na první schůzku, tak je důležité, aby se s oddílem co nejdříve dobře seznámil. Začít bychom měli vzájemným představením a seznámením se všemi členy oddílu. Je důležité ho také seznámit s prostředím – klubovnou. Před příchodem nováčků a jejich rodičů je třeba mít klubovnu dokonale připravenou, uklizenou a vyzdobenou – upravené vývěsky s aktuálními informacemi by měly být i po prázdninách samozřejmostí.
Zároveň je ale dobré nováčka nezahltit a dát mu prostor, aby všechny ty nové informace mohl vstřebat, například jej nechat si klubovnu v klidu projít a prohlédnout, než se rozkouká. Stejně tak bychom si měli dát pozor na pro nováčky neznámé pojmy, jako třeba uzlovačka, stezka, rover apod. – anebo je alespoň pečlivě vysvětlovat.
V rámci přestavení oddílové činnosti můžeme také připravit třeba fotoprezentaci a doplnit ji vzpomínáním členů na nejvydařenější zážitky. Opět ale pozor: to, co se nám může jevit jako jako dechberoucí lákadlo, může pro nováčka představovat zastrašení – fotku vlčat na horolezecké stěně je tak dobré doplnit ujištěním, že se nemusí bát, že by ho někdo na příští schůzce nutil po takové stěně lozit…
3. Patron
Pro první kroky nováčka je dobré přidělit mu osobu patrona. Měl by to být starší člen oddílu, který je nováčkovi stále nablízku, zasvěcuje jej do oddílového života, vysvětluje mu vše, co jej zajímá. Nováček ho získá hned na první schůzce. Patron jej provede po klubovně, vysvětlí mu, kde co je a co k čemu slouží. Patron se tohoto úkolu ujme, aspoň podle mé zkušenosti, většinou velmi svědomitě.
Se staršími členy oddílu je také třeba dopředu promluvit o příchodu nováčků, vysvětlit jim jejich důležitost a připravit je na jejich možný úkol patronů. Podaří-li se navázat kamarádskou vazbu mezi patronem a nováčkem, může to být to, co nováčka přivede na další schůzku.
4. Kamarádské vazby
Pokud nováček přichází do oddílu na základě doporučení kamarádů a v oddíle už někoho blízkého má, tak je dobré, aby se jeho patronem stal právě tento kamarád. I při pozdějším začlenění nováčka do stávajících družin je dobré brát na kamarádské vazby ohled, brát je vážně a přistupovat k nim s respektem.
Základním kamenem pro budování přátelství je, aby se členové dobře znali a začali mít společné zážitky. Pro seznámení je tak vhodné zařadit nějakou seznamovací hru a představit se navzájem nejen na úrovni jména a přezdívky, ale také třeba tím, co má kdo v oddíle na starost, co jej baví nebo v čem je dobrý – a to včetně nováčka. Pro začátek může být praktické použít nějaké jmenovky, úplně stačí kolíček s čitelně napsaným jménem.
Opravdovým tmelem jsou ale především již zmíněné společné zážitky. Chceme-li, aby se nováček začlenil opravdu rychle, dopřejme celému kolektivu něco nového, tedy nejenom hru, kterou už ostatní znají a nováček se k nim přidá, ale aktivitu, která je nová pro všechny, a každý je v ní díky tomu na stejné výchozí pozici.
5. Vzbudit zájem programem
Bratr zakladatel říkal, že ryba se chytá na to, co chutná rybě, ne rybáři. Nováčky tak pochopitelně musíme dokázat zaujmout také nabízeným programem, jenž by měl počítat s řadou zajímavých her a dalších atraktivních aktivit. Pozor ale, aby aktivity nebyly neobvyklé příliš – bylo by strategickou chybou a možná i nečistým přístupem vůči nováčkovi, kdybychom v něm vzbuzovali očekávání, která nebudou odpovídat realitě, až se program zase vrátí do normálu. Měli bychom vědět, že dokážeme podobně pestrou a zábavnou činnost nabídnout po celý rok.
Nakonec je dobré, aby první hry byly spíš jednoduché a pro nováčky zvládnutelné. Velkým soustům, které děti rády nezvládají, bychom se tak měli radši vyhnout, pokud nechceme své nováčky odradit. Zejména u nejmladších, kteří třeba ještě neumí dobře číst, je důležité nezařazovat hry, které to po nich budou chtít…
Naopak se nemusíme bát jednoduchých vzdělávacích bloků – nováčci budou rádi odcházet domů s tím, že se něco nového naučili a můžou se tím pochlubit rodičům. Na schůzce si také mohou vyrobit něco, co bude příště potřeba k programu – i tato maličkost může být důvodem, proč na další schůzku přijdou.
6. Nováčkovská družina
Máme-li hodně nováčků, tak může být v některých případech vhodnou cestou k jejich začlenění do oddílu vytvoření dočasné nováčkovské družiny. V rámci programu schůzek má tato družina část samostatného programu, při němž se seznamuje s oddílovými zvyky a získává první skautské znalosti a dovednosti. Další část schůzek pak můžou být její členové společně se všemi členy oddílu, a to zejména na hry, závody a další společné, oddíl tmelící aktivity.
Otázka zavedení nováčkovské družiny ale hodně záleží na podobě každého oddílu a hodí se nejvíce tam, kde máme více družin či šestek stejných výchovných kategorií. Doba jejího fungování potom může být v délce 1 až 3 měsíce a intenzita její činnosti se s postupem času plynule zmenšuje s tím, jak se nováčci více začleňují do stávajících družin.
7. Zkušební období
Nováčkovi můžeme dát zkušební dobu, během níž ho poznáme my, on pozná nás a rodiče poznají náš oddíl. Zejména v tomto čase je důležité, abychom spolehlivě komunikovali s rodiči – ať už osobně při setkání u klubovny nebo třeba včasným odpovídáním na maily.
Je ovšem vždy na zvážení, co přesně má taková zkušební doba znamenat. Má se teprve po jejím uplynutí stát nováček řádným členem oddílu? Výhodou takového přístupu může být zvláště pro rodiče fakt, že se nemusí k něčemu okamžitě zavazovat, jako tomu často bývá u jiných volnočasových aktivit, a mají dost prostoru se rozhodnout až po pár schůzkách. Sám nováček ale může naopak vnímat zkušební období jako projev nedůvěry a radši by ke společenství oddílu třeba patřil rovnou. Důležité je tak především vhodně zvolit délku takového období – ta by měla stačit relativně krátká (přibližně do jednoho měsíce) a její konec by se měl řídit spíš rozhodnutím nováčka, že chce v oddíle skutečně být než třeba nutností splnit nějaké zkoušky či jiné podmínky…
8. Opravdová pozornost
Jaké to je být nováčkem? Jaké pocity asi nový člen kolektivu prožívá? Je dobré si takové otázky pokládat, při přípravě programu na ně myslet a potřebám nováčků činnost oddílu částečně přizpůsobovat.
Někdy také může přijít vhod si s nováčkem o jeho začátcích promluvit – abychom ale věděli, kdy je k tomu pravá chvíle a jestli to pro něj nebude nepříjemné, potřebujeme jej nejprve aspoň trochu poznat. Hodí se tak nováčky sledovat a znovu si klást otázky: Co o nich už víme? Vyhovuje jim náš program? Mají dobré vztahy s ostatními? Ukažme nováčkům, že o ně máme zájem a že jsme ochotni naslouchat jejich potřebám a zpětné vazbě – už jen když nováček na schůzce vidí, že si pamatujeme jeho jméno a záliby, tvoří se u něj základy důvěry ve skautské prostředí.
Pozornost by ale nováčkům měl ideálně věnovat celý oddíl. Už před jejich příchodem je třeba si s ostatními vysvětlit jejich důležitost pro oddíl a požádat všechny o spolupráci s jejich získáním a hlavně udržením. Tento úkol nemůže ležet jen na bedrech vůdců, ale musí se na něm podílet celé společenství. Zejména vedení, ale i všichni členové oddílu musí být k nováčkům vnímaví, trpěliví a pomáhat jim se začleněním do kolektivu. Čím více a upřímněji se o to budou snažit, tím rychleji a plynuleji bude začleňování probíhat a tím větší máme naději na úspěch.
9. Okamžik začlenění
Jakmile se nováček dobře seznámí s oddílem, nadchne se a získá kamarádské vazby, tak je na čase jej do oddílu plně začlenit. Po uplynutí zkušební doby je dobré nováčky pevně zařadit do družin, potvrdit jejich dosavadní rozdělení, případně udělat změny. Důležitost nováčků je třeba stávajícím družinám opět zdůraznit, případně je připravit na jejich přijetí.
Určitým vrcholem, momentem, který přetne zkušební období do plnohodnotného začlenění, potom může být rituál přijetí nováčka oddílem. Ten může mít mnoho podob a pro nováčka se může stát krásným a silným zážitkem. Častým a dobrým prvkem takového rituálu bývá, že je nováček, který chce v oddíle zůstat, přede všemi ještě jednou tázán, zdali si přeje pokračovat. Svou opověď potom může o to víc vnímat jako vlastní rozhodnutí, jehož se chce držet…
Ovšem i po takovém symbolickém začlenění je nováčky třeba v jejich nových družinách nadále sledovat a pečovat o to, aby se v oddíle cítili dobře.
10. Plánování dalšího růstu
Získali jsme nováčky? Udrželi jsme si je? Je nejvyšší čas zamyslet se nad nutností získat nováčky. Ano, nad doplňováním oddílu je třeba přemýšlet dlouhodobě – vědět, jakou máme věkovou strukturu a kdo přestoupí ke starší věkové kategorii, kdo asi přijde naopak od mladších, jaké jsou časové možnosti vedoucích… A na základě toho všeho usoudit, kdy budeme přijímat nováčky příště.
Vše se vším souvisí, vše se vzájemně prolíná a navzájem ovlivňuje. Je tomu tak v životě a stejně tak i v oddílech. Chceme-li budovat trvale udržitelné oddíly se stabilní členskou základnou, je pro ně podstatné bratrské či sesterské společenství, v němž se jeho členové cítí dobře, mají tam pevné přátelské vazby a mají také kam růst. Pokud se nám tohle bude dařit, máme ty nejlepší předpoklady, aby u nás nováčci chtěli zůstat.
Metodika pro oddílovou praxi (kolektiv autorů, Junák, 2015) – skvěle napsaná publikace s jednoduchými a konkrétními náměty pro vedení oddílů včetně řady dalších praktických tipů pro práci s nováčky.
Jak získat nováčky (Rozárka a kolektiv, Junák, 2008) – příručka věnovaná nejen náborům, ale také zásadám komunikace s rodiči a doporučením pro péči o nové členy v aktuálním i dlouhodobém horizontu.
Skauting září 2008 (casopisy.skaut.cz/skauting/151) – několik dalších inspirativních článků o vychytávkách pro nováčky pěkně na jednom místě (tradice a rituály přijímání, práce s brožurkou Nováček, přechod od vlčat/světlušek ke skautům/skautkám).
