Tvoříme oddílový časopis

U nás v oddíle vychází obměna časopisu Rychlých šípů SEM-TAM od nepaměti. Zpravodaj dostávali členové i rodiče zhruba jednou za měsíc, mezi netrpělivě očekávané rubriky patřilo bodování chlapců a kalendárium. Přišlo mi škoda, že oddílový časopis funguje jako zastaralý informační oběžník pro rodiče, a rozhodla jsem se ho změnit.

Jako novinářka a studentka žurnalistiky jsem v oddíle sestavila novou redakci. Na zahajovací schůzce jsem dětem nabídla, že se do proměny časopisu mohou zapojit. Podle jejich zájmů a koníčků jsem jim nabídla krátkou rubriku: knihovník tedy každý měsíc přináší informace o knihách, které si kluci mohou v klubovně přečíst; nadšenec do historie vydává seriál o českých panovnících a oddílový historik přináší jedinečné zprávy o počátcích skautingu v našem okrese. Nechybí ani oblíbený „bulvár“, který přitáhne davy. Člen vedení nás tak každý měsíc baví satirickými sloupky, kde vtipně glosuje běžné oddílové dění, jako vybírání příspěvků nebo závod vlčat.

Co nám to přinese?

Vydávání časopisu do oddílu nebo střediska nepřinese pouze ucelené informace na jednom místě. Má pro naše členy několik výchovných příležitostí. I děti se společně podílejí na vydávání, které kdysi dělalo pouze vedení. V oddíle budujete pocit, že jeho členy pojí další společná věc. Kdo si jednotlivá vydání časopisu schovává, může si například znovu připomenout některou z akcí.

Děti, které se do tvorby časopisu zapojí, se učí pracovat s informacemi. Vedete je k důslednosti a dodržování termínů. I když se v dnešní době klade velký důraz na ústní projev, umět sepsat své myšlenky srozumitelně na papír je pro dospívající rovněž důležité. Pár slohových cvičení ve škole psaní příliš nezlepší. Děti však hned na začátku neodraďte délkou textu. Naprosto postačí, když článek zabere čtvrt stránky. Děti se naučí rovněž dodržet předem daný rozsah a i na relativně malém prostoru sdělit čtenářům vše podstatné. Za rok práce na oddílovém časopisu vidím, že děti své texty vypracovávají zodpovědně a práci si po sobě kontrolují, neboť po vydání jsou texty pod drobnohledem ostatních čtenářů.

Oč tu jde především?

Pokud se rozhodnete časopis vydávat v kratších pravidelných intervalech, například jednou měsíčně, můžete v něm dětem nechávat úkoly na plnění do celoroční hry nebo za body navíc.

Pro každého redaktora však přispívání do časopisu může znamenat něco jiného. Někdo si plní dávný sen redaktora a jednou chce nastoupit do New York Times. Takových ale ve své redakci najdete minimum. Snažte se proto u každého redaktora rozklíčovat, co jej vede k tomu, že píše články. Zjistíte, co redaktory baví mimo oddíl, a dokážete je lépe motivovat ke psaní textů.

Jen minimum dětí půjde do psaní článků s tím, že se chtějí zlepšit v psaní. Prezentujte práci v oddílové redakci jako zábavu a podílení se na společné věci. Jestli mají děti i přes to strach, nabídněte jim člena vedení, který jim bude s články pomáhat a později ručit za jejich dodání. Usnadníte si tak práci šéfredaktora.

Zapojit se do oddílové redakce může pomoci i dětem, které nejsou v dětském kolektivu příliš oblíbené nebo se obtížněji začleňují. Pocit sounáležitosti a práce pro oddíl takové ostrakizované děti ocení mnohem více než kdokoliv jiný. Jsou vděčné, že se mohou na vydávání časopisu podílet společně a jejich práce si navíc všimnou ostatní děti v oddíle.

U nás máme chlapce, který byl už od vlčete nepříliš oblíbený. Po rozšíření oddílové redakce se ihned přihlásil, že bude dodávat komiksy. S chlapcem jsme na táborech dlouho bojovali kvůli jeho dennodenní neochotě ráno vstávat. A o čem si myslíte, že byly jeho kreslené příběhy? Vyprávěl ostatním o skautovi, který na letním táboře nechce za žádnou cenu vylézt z teplého spacáku. Jednotlivé díly pojednávají, jak se ho ostatní v čele s vůdcem snaží dostat ven. I takovým způsobem se mohou děti vyrovnávat se svými chybami. Vtipný komiks je vlastně více poučením pro samotného autora než pro ostatní čtenáře.

Jak na to prakticky?

Pokud se rozhodnete časopis vydávat, počítejte, že vám příprava nějaký čas sebere. Ještě před vydáním prvního dílu doporučuji sestavit částečně pevnou redakci. Určete si, kdo bude šéfredaktor, kdo se postará o grafickou stránku a kdo prázdné stránky naplní. Jednotliví redaktoři nebo rubriky se mohou obměňovat. Například u nás se děti střídají v zápisech ze společných akcí a výprav.

Vyberte, komu bude časopis určen a při tvorbě na to pamatujte. Jestliže budou časopis číst pouze členové oddílu nebo střediska, můžete používat zažité výrazy nebo zkratky. Jestliže časopis doputuje i k rodičům, myslete na to. Některým slovům by nemuseli rozumět. Zvažte také vydání veškerých historek na papír. Ne vše, co jste s dětmi prožili, si musí rodiče přečíst. My vydáváme časopis jak pro rodiče, tak pro členy. Rodiče většinou vyhledávají už několikrát zmíněný kalendář, rovněž ale rádi čtou zápisy do kroniky i glosář naší činnosti.

Při plánování také myslete na to, jestli nový oběžník bude vycházet elektronicky, nebo tištěně. Webová verze šetří vaše peníze a papír, s tištěným časopisem mohou děti například pracovat na schůzkách nebo ho mít celý měsíc po ruce i bez připojení k internetu. U nás elektronickou verzi posíláme rodičům e-mailem, tištěnou mají děti k dispozici na klubovně.

Pokud máte sestavenou redakci, nezbývá než se pustit do práce. Doporučuji ještě před prvním vydáním s dětmi probrat, jak by podle nich měl časopis vypadat a co by v něm rády našly. Také nezapomínejte dětem dostatečně dopředu připomenout, že vám mají článek dodat. U nás používáme speciální facebookovou skupinu, kam články rovněž vkládají. Zpravidla jim o napsání říkám čtyři až tři týdny před vydáním, na text jim potom nechávám dva týdny. Pokud jde o první číslo, ujasněte si rozměr textu a myšlenku, o čem by měly jednotlivé články být. Když redaktor tápe, naveďte ho, kde hledat zdroje nebo se inspirovat.

Jako šéfredaktor odpovídáte za vydání, nebojte se redaktorům opravovat chyby. Zvažte ale, nakolik se zabývat stylistikou a úpravou celých vět. Krácení se ovšem kvůli malému prostoru mnohdy nevyhnete.

Na co rozhodně nezapomeňte, je zpětná vazba vydaného čísla. Řekněte redaktorům, aby si jej přečetli a zhodnoťte ho. Každý může říct tři věci, které se mu na časopise líbí a nelíbí. Redaktoři mohou navzájem zhodnotit svou práci. Například jestli pro kvalitní článek udělali maximum. Jako šéfredaktor poskytujte členům své redakce zpětnou vazbu po odevzdání článků. Proberte s nimi větší množství gramatických chyb nebo ukažte, jak se konkrétní věty dají napsat srozumitelněji a lehčeji.

Vydávání časopisu je pro vás náročné?

Pokud si na vlastní plátek nevěříte nebo si myslíte, že pro vás není přínosný, rozhodně si zkuste vydání miniaturního čísla na schůzce. Můžete s dětmi vyrazit například za skautským pamětníkem. Před cestou si připravte otázky a hromadně s ním veďte rozhovor, který si budete nahrávat. Děti ho pak mohou přepsat. Nebo to udělejte vy se stylistickou úpravou. Hromadně potom porovnejte zážitek z živého rozhovoru a výslednou písemnou formu.

Zkuste si jednu schůzku hrát na redakci a navrhujte, o čem by si děti chtěly v oddílovém časopise přečíst. Zkuste třeba jedno provizorní miničíslo vyrobit. Ať hromadně nebo po skupinách. Děti se budou rozvíjet ve spolupráci a naučí se své myšlenky sepsat. A podle výběru rubrik a jednotlivých námětů zjistíte, co vaše děti zajímá a o čem si rády čtou.

Mediální výstupy jsou všude kolem nás, je tedy potřeba se v nich naučit číst. Práce na oddílovém časopise tento, mnohdy bájemi zastřený proces, trochu poodhaluje. Takže naostřit tužky a vytáhnout bločky, oddílová redakce už čeká.