Jan Macků – Balů, zástupce vůdce 12. oddílu Corleonis Lysice
Ke skautingu jsem se dostal v roce 2018 jako dospělý nováček. Skauti u nás v kostele hledali vedoucí pro nově vznikající oddíl, mě to zaujalo a díky tomu s vámi můžu sdílet příběh o vzniku našeho oddílu. Ve vedení, kde jsem byl jediný nováček, jsme si nejdříve určili, že budeme koedukovaný oddíl s nekoedukovanými družinami. Dále jsme řešili fungování oddílu, jeho vize a cíle, nábor členů nebo prostory pro schůzky. Rozhodli jsme se v září uspořádát nábor na základní škole. Na konci září pak proběhla seznamovací schůzka a ti, kdo se jí zúčastnili, jsou v oddíle dodnes. Následně jsme sestavili plán akcí a vyrazili na první výpravu. Na té jsem jako nováček dost zíral, jak jsou naši skauti živí a těžko se krotí. Myslím si, že ostatní vedoucí to také překvapilo. Byli zvyklí na děti, které mají fungování v oddíle zažité. U nás bylo vše nové a vedoucí i děti se za pochodu učili spolu fungovat. První rok byl pro mě opravdu učení se zkušeností – včetně chyb. Objevil jsem však kouzlo skautských akcí a skautskou pospolitost. Vrcholem roku byl první tábor. Po létě jsme zapracovali na vzdělání oddílové rady a absolvovali jsme čekatelské kurzy. I když jsem byl nejstarší účastník kurzu, byl to skvělý zážitek. Poznal jsem fajn lidi, podíval se na nová místa, a dokonce jsme tábořili na Orlovech! Také jsem se zúčastnil workshopu k zakládání nových oddílů, který byl pro mě velmi přínosný. Nyní má náš oddíl skoro pět let a tvoří jej sedm družin. Přijali jsme několik dalších vedoucích z jiných oddílů, kteří buď byli z naší obce a nemuseli tak nadále dojíždět, nebo je lákal nový kolektiv. Díky všem, kteří nám na této cestě pomohli!
Jitka Vejtasová – Lemon, vedoucí 67. oddílu Herbae v Brně
Náš dívčí oddíl měl vždy okolo třiceti členek. Najednou se ale začal rozrůstat, až nás na táboře bylo šedesát. Postupně jsme si uvědomily, že se z oddílu vytratila hloubka osobních vztahů. S vedením jsme dospěly k názoru, že bude lepší jej rozdělit na dva. A tak původní 30. oddíl Bílé kytky zůstal a vznikl k němu nový 67. oddíl Herbae. Začátky byly těžké, pro děti bylo náročné mít spoustu kamarádek v jiném oddíle a zároveň si zvykat na nové tradice a novou oddílovou identitu. Po třech letech od rozdělení ale tento krok vnímám jako prospěšný pro oba oddíly. Holky si na své „nové“ oddíly zvykly a s Bílými kytkami pořádáme párkrát do roka společné akce. Rozdělení pro nás byla cenná zkušenost, ze které jsme si odnesly cíl mít v oddíle vždy maximálně třicet dětí, čímž zajistíme udržitelný počet členů. Pokud máte „přerostlý“ oddíl a nad rozdělením váháte, silně to doporučuji. Může vám to pomoci k osobnějšímu přístupu vůči vedoucím i dětem.
Markéta Hlavsová – Mája, vedoucí 1. oddílu v Loučné nad Desnou
Myslela jsem, že vedení oddílu už mám za sebou, ale opak byl pravdou. Skauti v Šumperku měli plno a kamarád neměl kam dát syna. Byl ochotný vést družinu, protože ve skautu vyrostl, a chtěl to dopřát i synovi. S manželem jsme mu proto nabídli podporu. O pár dní později jsme už byli čtyři manželské páry z šesti různých oddílů. Každý popsal svoji představu, možnosti a zkušenosti a pustili jsme se do toho. Měli jsme vedoucí pro tři šestky. Já se ujala vedení oddílu a s manželem jsme vytvářeli zázemí pro víkendové akce a řešili administrativu. To bylo na podzim 2019. Oddíl vznikl v září 2020 a než se zavřely školy, měli jsme třicet dětí a plný stav. První rok byl těžký v tom, že se děti vůbec nestihly seznámit a už bylo setkávání zakázané. Online schůzky jsme téměř nepořádali, protože držet děti u obrazovky po online výuce nám přišlo kontraproduktivní. Nechtěli jsme je otrávit, když ještě téměř žádné zážitky ze skautu neměly. První velkou akcí byl proto tábor 2021, kam přijelo 95 % dětí. Když se ukázalo, že to personálně zvládneme, začali jsme řešit prostory. Od vedení obce jsem dostali maximální podporu, ale klubovnu nám poskytnout nemohli, a tak jsme našli provizorní zázemí u Lesů České republiky.
Zvykli jsme si být na schůzkách venku, což jsem z města neznala – chození podél potoka, kopání studánek a rozdělávání ohně nebo poznávání večerního lesa mě i naše světlušky opravdu naplňuje. Ze schůzek se vracíme špinavé od bláta a šťastné a do paměti se nám nejspíš zaryjí hlouběji, než většina her v klubovně. V druhém roce jsme naznali, že potřebujeme trvalé zázemí. Oddíl se rozrostl a další zájemce jsme museli odmítat. Klubovnu ani pozemek obec stále neměla, a tak vznikl nápad postavit jurtu. Bylo to nesmírně náročné, a kdybych oddíl nevedla s pracujícími skauty, asi bychom to nezvládli. Sehnali jsme tři různé dotace, celkem 600 000 Kč, za které jsme díky obrovské podpoře a práci rodičů jurtu postavili během tří měsíců. Stejně dlouho trvalo získat stavební povolení. O vedení oddílu jsem nesnila, ale jsem vděčná, že se mi ta možnost opět naskytla. Čerpám z minulých zkušeností a zároveň dělám mnoho věcí jinak. A především vnímám, že se energie věnovaná oddílu vrací v nadšení rodičů a v zápalu dětí, kterých stále přibývá.
Aneta Bednaříková – Marš, vedoucí 10. oddílu Pulci Luleč
Pocházím z malé vesnice, odkud museli zájemci o skauting dlouhé roky dojíždět do oddílů v nedalekém městě. V roce 2009 nám však vznik nové klubovny umožnil založit vlastní oddíl, který se v posledních letech rozrostl na sto dvacet členů. Začali jsme vnímat, jak je těžké takový oddíl vést či předávat. Odvést schůzky bylo náročné a najít klubovnu na vícedenní výpravu doslova umění. K tomu jsme si všímali, že se vytrácí oddílová pospolitost, která je kouzlem malého kolektivu. Vedoucí proto přišli s nápadem založit vlastní přístav – středisko vodních skautů. Dávalo nám to smysl, nové středisko a rozdělení oddílu znamená více pozic, na kterých se budeme moci realizovat a zároveň zkrátíme čekací listinu, na níž děti netrpělivě vyčkávají, až pro ně bude místo. Návrh jsme si nejdříve nechali odsouhlasit střediskem, v němž jsme působili. Následně vznikl projekt, který musel mimo jiné obsahovat inventarizaci či dlouhodobou stabilitu vznikající jednotky – rozšíření počtu oddílů, nárůst mladších členů i vedoucích a podobně. Projekt bylo dále nutné předložit ke schválení Krajské a Výkonné radě Junáka. Na začátku roku 2022 byl schválený a my rozdělili původní oddíl na Mečouny – oddíl skautů a skautek a Pulce – oddíl vlčat a žabiček. Jelikož působíme na vesnici, k založení nového přístavu stačilo mít dva oddíly a roku 2023 tak oficiálně vznikl Přístav Luleč. Nové výzvy, jako je zakládání oddílů a středisek, mohou působit nedosažitelně. Díky naší zkušenosti jsem ale přesvědčená, že to za tu námahu stojí.
Pokud také přemýšlíte o založení či rozdělení oddílu, na skautské Křižovatce najdete metodickou podporu i informace o možnosti čerpat finační dotace. Hodně štěstí!
