V oddíle, kde jsem vyrůstala, jsme občas měli v jídelníčku napsáno „polévka losem“. Znamenalo to, že vedoucí vylosují, kterou z pytlíkových polévek nám uvaří.
Jídlo je nutnou součástí života každého člověka a věnujeme mu tak hodně času. Ve skautské činnosti ho můžeme brát jako provozní nutnost, anebo jej učinit plnohodnotnou součástí programu, která v sobě skrývá velký výchovný potenciál. Přijdou-li s ním totiž děti do kontaktu dřív než u stolu a zapojíme-li je co nejlépe do celého procesu vaření i samotného plánování, může to pro ně samotné i pro fungování našeho oddílu znamenat nedocenitelný přínos.
Děti se naučí víc si vážit potravin i práce druhých. Zažijí kus skutečné odpovědnosti, naučí se spolupráci i samostatnosti, utuží svůj vztah k oddílu, budou se víc cítit jeho aktivní a důležitou součástí. A možná se také naučí vařit a odnesou si do života mnoho zdravých návyků.
Jak to udělat, se vám tímhle článkem pokusíme přiblížit na organizaci víkendové výpravy.
Rozhodnutí
Byla plánovací porada oddílu Jedlíků a diskutovalo se nad pojetím víkendové výpravy, která se bude konat za dva měsíce. Padl návrh pojmout ji jinak než dosavadní oddílové akce. Dát důraz na přípravu jídla na úkor běžného nachystaného programu a pořádně ji tak výchovně vytěžit. Na čem všem je potřeba se při podobném rozhodnutí domluvit?
Během této porady by mělo dojít k promyšlení, proč se k takovému kroku vlastně chystáme, a co tím členy oddílu chceme naučit. Nejedná se o zbytečné teoretizování, protože právě tyto závěry nám budou sloužit jako maják určující náš cíl během celého plánování výpravy. Zásadní je také shodnout se, do čeho všeho budeme chtít děti zapojit a co tím sledujeme. Pokud to uděláme společně v celé oddílové radě, všichni pak snáze přijmou, že se oběd zpozdí, nebo že se vaří příliš drahé jídlo. O to jde totiž až v druhé řadě – hlavní je, co se během celého procesu děti naučí. Chyby tak nejsou žádnou katastrofou, ale vítaným prostředkem k ponaučení.
Činností, do kterých můžeme děti zapojit, je celá řada. Můžete se rozhodnout pro všechny nebo jen některé z nich. Vše začíná u sestavování jídelníčku a shánění potravin. Pokračuje to samotným vařením, kterým ale ještě nekončíme, neboť děti lze zapojit i do podoby stolování a úklidu. Klíčové je potom pobavit se v závěru celého procesu o chybách i nových věcech, které se děti naučily. Dobré také je, domluvit se hned na začátku přesně na tom, jak budou jednotlivé fáze vypadat. Jak chceme, aby proběhlo sestavení jídelníčku? Jak samotné vaření?
Plánování jídelníčku
Po odhodlání se k tomuto kroku v oddílové radě je třeba myšlenku představit dětem. Sestavte společně s nimi jídelníček. Nechte děti navrhovat, která jídla mají rády nebo která by si rády vyzkoušely připravit. V této fázi je třeba dětem vysvětlit základní zákonitosti sestavování jídelníčku. Nezáleží totiž jenom na chutích, ale také na dostatečné vydatnosti, vyváženosti nebo kvalitě potravin, zkrátka zdravém životním stylu.
Důležité je vyjasnit si před sebou i před dětmi, kdo vlastně o podobě jídelníčku (jakož i dalších věcech) rozhodne. Variant se nabízí více, například:
- „Holky, je to opravdu na vás. Jak jídelníček navrhnete, tak to bude. Jen kdyby byl něco velký problém, tak to budu vetovat.“ (liberální styl, vhodný pro starší skauty nebo rovery)
- „Pojďme si říct, jaké věci je potřeba zohlednit a společně to vymyslet. Na finální podobě se musíme shodnout vy i já.“ (demokratický styl, vhodný pro skauty a skautky)
- „Kluci, co byste chtěli o víkendu vařit? Když mi dáte nějaké nápady, zkusím je zohlednit.“ (konzultativní styl, vhodný pro světlušky a vlčata)
Více o správném sestavení jídelníčku se můžete dočíst také v jednom z dalších článků s názvem Jak připravit jídelníček (s. 14). Po jakých sáhnout kuchařkách kromě těch internetových se zase píše v Rozcestníku (s. 18).
Vedle načrtnutí jídelníčku je s dětmi také dobré sestavit nákupní seznam. Umět odhadnout potřebné množství surovin pro všechny účastníky výpravy je velkým uměním a užitečnou dovedností do života. Domluvte se také, jakým způsobem by členové chtěli, aby samotné vaření na výpravě probíhalo. I u této domluvy je opět žádoucí postupovat úměrně věkové kategorii.
Lov, sběr a nákupy
Na poslední schůzce před výpravou se můžete vydat na nákupy. Případně je možné si dát sraz dřív a z návštěvy obchodů udělat první program výpravy nebo nakoupit až na místě. Než vyrazíte do supermarketu, zkuste zajít na místní trh nebo do pekárny. Nejenom, že tak podpoříte lokální zemědělce nebo pekaře, ale mnohdy seženete i kvalitnější potraviny. V obchodě se pak můžete zamyslet nad tím, jestli cena nějak souvisí se sezonností daných surovin nebo s tím, z jaké dálky se dováží. Zajímavé také může být zkoumání složení potravin. U skautů a roverů též můžete rozvíjet jejich zodpovědnost, svěříte-li jim společné finance a necháte nákup na nich.
Dá se třeba vyrazit na sběr do přírody a vylepšit si chleba s máslem nebo tvarohem pažitkou, tymiánem či medvědím česnekem. Klasikou je potom nahradit kupované porcované čaje těmi z čerstvě natrhané máty, meduňky, kopřivy, ostružiníku nebo mladých smrkových větviček. Na podzim je možné oddílovou tabuli obohatit o natrhané ovoce a ořechy. Další cestou je pak vrhnout se do sušení nebo zavařování. Detailněji se o těchto metodách můžete dočíst v gejzíru (s. 8). Dětmi osvědčenými tipy jsou jablečné a hruškové kompoty a přesnídávky, křížaly nebo jiné sušené ovoce, marmelády a povidla. Další možností pak je pokusit se s oddílem si něco na malém záhonku u klubovny sami vypěstovat. Zde je dobré pamatovat na to, aby děti viděly výsledky svého snažení. Musíme tak volit takové rostliny, které nedozrávají jen v létě, kdy na klubovně nikdo nebude.
V kuchyni
Zatímco předchozí fáze měly spíš podobu klidného střádání plánů a příprav, nyní jdeme do akce. Jak by zde měla vlastně vypadat role dětí a nás vedoucích?
Zapojit je vhodné všechny věkové kategorie, v případě světlušek a vlčat ale není potřeba a zpravidla ani žádoucí to s jejich samostatností nějak přehánět. Úměrně svému věku mohou v kuchyni pomáhat téměř s čímkoli, od omytí jablek, přes krájení všeho možného až po samotné vaření. Všechny náročnější úkony by zde ale měly probíhat v režii někoho staršího, kdo je schopný na děti dohlédnout a nést za ně odpovědnost. Něco jiného je ale samozřejmě táborová kuchyně s náročným provozem a něco jiného příprava společné svačiny na výletě. Takovou klidně zkusme nechat na dětech úplně, podstatné ale je, abychom je nezatížili úkoly, které by měly být vyhrazeny skutečně až vyšší věkové kategorii.
U skautů a skautek přichází velký posun: naplno zde můžeme uplatnit družinový systém a svěření odpovědnosti přímo do jejich režie. Důvěřujeme-li tak aspoň trochu schopnostem družinového rádce, řízení práce v kuchyni by měla být jeho práce. Ať už se jedná o přípravu jednoho pokrmu nebo celodenní službu, je vhodné před započetím s rádcem celý proces podrobně projít, vyjasnit si zadání, vysvětlit konkrétní recepty, ukázat, kde co najde, zodpovědět dotazy. Rádce by měl mít prostor udělat si poznámky, podle kterých bude vaření řídit, a možnost další nejasnosti kdykoli později konzultovat. Do samotného řízení bychom mu ale neměli nijak zasahovat, jen kdyby snad bylo nutné odvrátit opravdu nepřijatelné riziko (že si někdo ublíží, nevhodným zacházením se poničí vybavení apod.). Rádce pak musí umět (a my bychom jej to měli učit) dobře rozdělit práci v družině a přidělit jednotlivé úkoly nebo části pokrmů (polévka, omáčka, brambory, salát…) konkrétním lidem. Prvním krokem k tomu je, aby věděl, že to nemá být on, kdo bude dělat většinu nejnáročnější práce (současně krájet maso, přikládat do kamen a řídit ostatní), nýbrž že jeho úkolem je především celé vaření koordinovat.
Organizace vaření může být na víkendové výpravě podobně jako na táborech navázána na celkový systém střídání služeb po družinách. Jakmile se takový zaběhne a dobře funguje, pro členy se stává zapojení do práce samozřejmostí. Pro zdárné zvládnutí služby je klíčový zejména moment předání od jedné družiny druhé. Obnášet by mělo zmíněnou instruktáž nastupující služby nebo jejího rádce k aktuálním úkolům, stejně jako závěrečné zhodnocení se službou poté, co práci dokončí, o tom ještě více níže. Jasnou podobu by měl mít i samotný akt předání, je možné jej spojit s nějakým rituálem (předání vařečky apod.), především je však nutno zajistit, aby služba předávala kuchyni v dobrém a uklizeném stavu, který si noví uživatelé zkontrolují. Dobré je také informovat se, co se za poslední den odehrálo za mimořádnosti a jaké relikty a zkušenosti po sobě služba zanechává: například v podobě hrnce s polévkou od oběda nebo zjištění, že krabici s kořením je dobré na noc zavírat.
Mluvíme-li tak o službě v kuchyni, klíčové je, aby nejpozději od věku skautů a skautek neznamenala jen pomocnou ruku pro dospělého kuchaře, nýbrž stav, kdy je vaření doopravdy svěřeno dětem. U roverů a rangers pak očekáváme, že bude celá správa kuchyně v jejich režii.
V této fázi je dobré vědět ještě jednu věc. Často se dnes setkáváme s tím, že děti doma nemají prostor vyzkoušet si činnosti, které se nám mohou zdát nezajímavé, ale po kterých ve skutečnosti prahnou. V době myček je to i obyčejné mytí nádobí, ale také strouhání, krájení nebo právě vaření celého pokrmu a s tím spojená odpovědnost. Právě v oddíle jim tyto příležitosti můžeme nabídnout, ať už vaříme v kuchyni nebo volné přírodě.
Kultura stolování
Samotným dovařením pokrmu zapojení členů oddílu končit nemusí. Uděláme-li ze servírování jídla malý obřad a společenskou událost dne, pomůžeme posílení oddílového ducha. Dosáhnout toho můžeme zcela všedně například společným přáním k jídlu (před kterým může služba všem ostatním představit, co že to vlastně uvařila). Sváteční dny pak lze ozvláštnit třeba ubrusem, jedením příborem nebo výzdobou na stole. Ani tady nic nepokazíme pokud přeneseme rozhodování o tom, jak chceme, aby naše společné stolování vypadalo, na děti. Samotnou přípravu svátečního stolování pak může obstarat jiná družina než ta, která zrovna vaří.
S plným žaludkem
Po spořádání oběda a uklizení kuchyně přichází z hlediska učení nejdůležitější fáze. Chceme-li, aby se děti rozvíjely a náš oddíl dobře fungoval, právě zde bychom měli zpozornět.
Projděte si zpětně celý proces. Co se povedlo? Co nikoliv? Můžete třeba v průběhu celé akce sepisovat rady pro příští služby a předávat jim tak svoje objevené kuchařské know-how. Ostatní družiny určitě ocení zkušenosti typu, že není dobré míchat špinavé a čisté utěrky nebo že jsou pekáče zespodu černé. Po jídle je také ideální prostor někam zaznačit recepty, které chutnaly celému oddílu a k nimž má smysl se vrátit na některé z nadcházejících akcí. Je už jen na vás, jestli vaše oddílová kuchařka bude papírová nebo ve formě sdíleného online dokumentu a co všechno do ní budete zaznamenávat.
Všechny tyto činnosti se přitom nabízí udělat po společném úklidu kuchyně a předání služby, klidně i s menším odstupem (ať si členové po náročném dni vydechnou), aby tak bylo možné v klidu probrat vše podstatné, co se odehrálo, a najít v tom pro nás ponaučení.
Na co nezapomenout
Během všech fází přípravy jídla je dobré mít neustále na paměti, že vedle kvality připravovaného pokrmu je zde něco ještě důležitějšího. Na prvním místě by pro nás měl být náš výchovný záměr.
Nechme děti dělat chyby – rozdělávat oheň vlhkými třískami, připálit puding nebo zpozdit oběd. Právě to je podstatou bodu skautské výchovné metody o učení se zkušeností. Buďme připravení zasáhnout jen v nejnutnějších případech, když jde o bezpečnost nebo třeba hrozí, že skončí prochladlé děti bez teplého čaje. Dobré je každopádně mít pro případy nezdaru připravené nějaké záložní řešení jako třeba pár odložených bochníků chleba navíc. Nemá smysl dětem jejich přešlapy vyčítat nebo je za ně snad trestat, zároveň by ale bylo chybou nechat věc jen tak plavat. Až důkladná reflexe může přinést plné uvědomění si chyb a poučení se z nich pro příště.
Že je vaření se skautingem bytostně spjato, je pěkně vidět na vztahu naší výchovné metody k němu. O vaření jako prostředku k učení se zkušeností už jsme psali výše. Stejně tak o roli dospělých průvodců, kteří by se neměli bát nechat zodpovědnost na dětech. Zcela zásadně se zde ale zároveň uplatňují principy družinového systému coby klíče k efektivní organizaci služeb a celého procesu. To vše dohromady s dalším bodem skautské výchovné metody, a sice přírodou. Vaření na kotlíku v lese je pro děti opravdovým dobrodružstvím, zkušenosti z táboření v přírodě jsou přitom do života nedocenitelné.
Bezpečnost především
Zvlášť u vlčat a světlušek je nezbytné během vaření myslet na bezpečnost. Obecně je dobré vědět něco o tom, jak se chová horký olej, karamel, nebo o tom, že do nádoby od šlehačky se nechceme dobývat kladivem. K užitečným věcem také patří malá lékárnička v blízkosti kuchyně na následky drobných kuchyňských nehod, kvůli kterým se vám nechce nikam daleko, ale jejich ošetření je před další prací více než vhodné.
Jako u všech činností i u vaření platí, že nekvalitní nástroj demotivuje od práce. Zkuste se proto vyvarovat tupých nožů a struhadel. Běžná nožířská situace na skautských základnách bývá tristní, řešením je vzít si vlastní nože nebo brousek a konat dobré skutky. Pokud chceme pravidelně zapojovat mladší děti do přípravy jídel, hodí se přizpůsobit kuchyňské náčiní jejich velikosti. Vybavme se tak například menšími noži, tak akorát do dětské ruky, škrabkami s příčnou čepelí (ty jsou navíc stejné pro praváky i pro leváky) nebo hřebínkem na krájení cibule. Důležité je také přizpůsobit výšku pracovních desek a dřezů, ať už kompenzací pomocí stabilní stoličky na stání nebo přímo dětskou výškou, aby se dětem dobře a bezpečně pracovalo.
Odteď napořád
Pokusili jsme se ukázat, jak je možné zapojit děti do přípravy jídla od jeho plánování až po reflexi celého procesu. Řada oddílů to dělá podobně, na mnoha jiných místech ale úloha dětí končí u škrábání brambor nebo jen umývání nádobí a vstup do kuchyně je jim zakázán. Nic nemůže být větším omylem a zahozením šancí, jaké nám vaření ve výchově nabízí. Samozřejmě přijdou situace, kdy je z různých důvodů lepší, aby kuchyni mimořádně odřídili či zcela odpracovali vedoucí, za normálních okolností by ale jídlo mělo být společnou starostí nás všech.
Nebojte se to vyzkoušet na některé z následujících výprav jako oddíl Jedlíků. A nemusí zůstat jen u vyzkoušení. Nejenom že tím posílíte oddílového ducha, ale skoro určitě se budete moct pustit i do složitějších receptů a budete tak mít další důvod, proč se těšit na vaše akce. Největší zkouškou pak nepochybně bude letní tábor. Zařadíte-li úvahy o něm již na první táborové porady, potom věříme, že tuto šanci nepropásnete.
