Sestavil Taffy.
Na schůzce často potřebuješ zařadit hru, s pomocí které se děti zbaví nahromaděné energie. Ideální jsou fyzicky náročnější pohybové hry. Jenže co uděláš, když přijdou podzimní plískanice nebo se zem pokryje rozbředlým sněhem, takže nemůžeš ven a musíš si vystačit s prostředím klubovny?
I když zde uvedené hry jsou upraveny tak, aby se co nejvíce omezilo riziko poškození vybavení klubovny nebo úrazu, vždy dobře zvaž, jestli je hra opravdu bezpečná, popřípadě ukliď křehké předměty do bezpečí. Mysli také na to, zda děti mají vhodné oblečení a hlavně obutí, zejména v případě kluzké podlahy. Mnohdy také bezpečnosti pomůže další úprava pravidel.
Vybíjená o zem
Hraje se podobně jako běžná vybíjená. Na začátku hry a po každém vybití si musí družstvo nejprve třikrát nahrát, než může střílet. Vybít soupeře ale lze jen tak, že míček se nejprve odrazí od země, než soupeře zasáhne. Hru můžeš zpestřit i tak, že uprostřed klubovny ponecháš například stůl a židle. Protože vždy platí odraz pouze od podlahy, docílíš tím toho, že méně létá míček a více běhají děti. Dynamiku hry můžeš upravit i volbou, zda je vybit i ten, kdo míček chytí. Kdo sebere míček ležící nebo kutálející se po podlaze, nemůže hned střílet, ale musí nahrát.
Vhodným míčkem může být tenisák. Čím měkčí míček použiješ, tím více v bezpečí bude vybavení a okna klubovny, ovšem na úkor dynamičnosti hry. Záleží na věku a hlavně na tom, jak jsou hráči navyklí opatrnosti.
Na červené krvinky
Při této hře děti napodobují funkci červených krvinek v těle. Cílem je dostatečně rychle zásobovat tělní orgány kyslíkem a odnášet oxid uhličitý.
Pro začátek hry připrav na jedné straně klubovny obrázky důležitých tělních orgánů (mozek, srdce, žaludek, …) a pokud možno i misky, do kterých vložíš vhodný počet červených a modrých lístečků. Stačí i 1 × 1 cm, ale s většími se lépe manipuluje. Každý hráč má přidělen jeden orgán. Na druhou stranu pak obdobně umísti obrázek plic se dvěma miskami. Do jedné připrav dostatečnou zásobu červených lístečků, druhou ponech prázdnou. Mezi oběma stranami vytyč cesty, kterými se budou děti pohybovat (tepny a cévy), dostatečně široké, aby se mohly i předbíhat.
Děti přenášejí kyslík (červené lístečky) z plic do „svého“ orgánu, kde jej vymění za oxid uhličitý (modré lístečky), a ten odnesou do plic. A tak stále dokola… Naproti tomu ty v jednotlivých orgánech vyměňuješ kyslíky za oxidy uhličité (ze své zásoby) a tím simuluješ spotřebu kyslíku. Ze hry vypadává ten, jehož orgán nemá žádný kyslík, a tedy odumře.
Dynamiku hry můžeš řídit rychlostí výměny kyslíku za oxid uhličitý.
Netradiční fotbal
Klubovna představuje fotbalové hřiště. Hráči se pohybují po čtyřech, ale cíl hry je stejný – dopravit míč do soupeřovy branky. Míče se mohou dotýkat jen určeným způsobem, například jen plácnutím („odpinknutím“ na jeden dotek) rukou nebo šikovnější třeba hlavou. Jinou částí těla se nesmí míče dotknout s výjimkou nastřelení soupeřem. Podle toho zvol velikost a váhu míče. Také musíš upravit pohyb hráčů v blízkosti branek, protože čtyři končetiny představují významnou překážku pohybu míče.
Obdobou je pak Fotbal trakařů. Hráči se rozdělí do dvojic, ve kterých jeden stojí vzpřímeně a drží druhého za kotníky, který se pohybuje rukama na zemi. Způsob hry míčem je určen podobně jako při hře na čtyřech.
Střelba na míč
Každému družstvu vyznačíš území na opačném konci klubovny tak, aby mezi nimi vzniklo přiměřeně velké území nikoho. Doprostřed umístíš větší a těžší míč, který hráči mají za úkol dopravit na území soupeře.
Každý hráč má k dispozici jeden tenisový míček, kterým se trefuje do většího míče a tím jej posouvá směrem k soupeřům. Hra končí, jakmile se míč dotkne území některého družstva. Obě družstva střílejí současně, takže zvítězí to, které je přesnější a rychlejší. Roli hraje i síla střelby. K větší dramatičnosti přispívá i skutečnost, že družstvo, které začíná prohrávat, má míč blíže, a tedy snadnější střelbu.
Podle vlastního uvážení zvol, zda každý může střílet kterýmkoliv míčkem, který se nachází v jeho blízkosti, nebo každý pouze svým míčkem a po každé ráně si tedy pro něj musí dojít. Cesta pro míček je jedinou možností, kdy může hráč opustit své území. Střílet může jen ze svého území. Každý hráč může držet jen jediný míček a nesmí jej nikomu předávat. To znamená, že když zvedne míček ze země, musí s ním také on sám vystřelit.
Minirugby
Dvě družstva hrají proti sobě. Cílem každého z nich je dopravit míč do soupeřovy branky, kam se nesmí házet, ale donést. Proto branka nemá klasický tvar, ale může jí být třeba krabice od banánů. Není chráněna brankářem, ani obránce nesmí do brankoviště vstoupit dřív než libovolný hráč soupeře.
Pravidla pro přihrávky musí být upravena tak, aby nepřítel měl možnost míč získat. Pokud tedy se míč předává jen na blízko, pak jej soupeř může získat zápasem. Nechceš-li povolit zápas, musí se míč předávat hodem, maximálně po několika krocích. Také můžeš povolit přihrávky jen dozadu a podobně.
