Noční život

Zajímavými nočními aktivitami oddílu nemusí být pouze strašidelná hra či přepad, které se uskuteční na táboře. Do večerních aktivit lze zařadit i klidnější program, díky němuž se nám ke stanům nevrátí hejno uřvánků, kteří by si museli sdělit všechny svoje dojmy, kdo se koho jak během noci nejvíce polekal.

Pro večerní aktivity a to, jak dětem ukázat noční přírodu, si musíme vybírat vhodné aktivity. V noci nelze jít hledat stopy (otisky) zvířat, můžeme po nich však pátrat třeba po zvuku nebo pomocí světla. I takové dva zářící korálky zvířecích očí v lese mohou v první chvíli pěkně polekat.

Jak docílit navození atmosféry?

Než se vydáme do terénu, obeznámíme děti s tím, co můžeme vidět zajímavého. Zkusme je nechat vymyslet, jaké okolnosti ovlivňují naše pozorování, jakými smysly lépe poznáme přítomnost zvěře, jak se budeme venku chovat. Pro naladění dětí na večerní procházku/aktivitu nám může pomoci i čtení z knížky, kterou vybereme podle věkové kategorie účastníků (Rolf Zálesák od Setona, knížky Miloslava Nevrlého – dle situace, kde se zrovna nacházíme, pro světlušky tematické Broučky od Jana Karafiáta či Ferdu Mravence Ondřeje Sekory). Seznámíme je s konkrétními příklady, co a proč můžeme vidět.

Následuje nápadník na pár večerních aktivit. Pokud se konkrétní připravená aktivita z jakéhokoli důvodu nevydaří, může být večerní procházka alespoň časem k zamyšlení a poslouchání večerních zvuků.

Při zpáteční cestě z pozorování nebo po návratu, třeba již ve spacácích, můžeme zkusit s účastníky probrat, co je zaujalo, čeho si všimli jiného, než si všímají během dne, co bylo pro ně nové. Neptáme se na konkrétní faktické věci, ale necháme je doprožít si večer, zamyslet se nad ním, co jim dal, zkusíme v nich navodit klidnou večerní atmosféru. Největším úspěchem bude, vyrazí-li někdy v budoucnu do přírody sami a zkusí jí opět naslouchat a vnímat ji.

Houkající sovy

První zajímavou aktivitou je lákání na hlasové projevy zvířat. Podmínkou je ztišit celý oddíl/družinu, nastražit sluch a zrak, zcela omezit světelné projevy a vydat se do krajiny, která se již ukládá ke spánku. Pokud toto dokážeme vysvětlit svým dětem, odměnou a nezapomenutelným zážitkem může být přílet několika puštíků, kteří nám budou kroužit doslova několik desítek metrů kolem hlavy. Jak takového puštíka nalákat?

Říká se, že puštík je velmi zvědavý. K naší večerní procházce si vybereme ideálně listnatý či smíšený les (je vyšší pravděpodobnost, že se tam bude sova vyskytovat) nebo to může být i park či velká zahrada, a vydáme se do něho s nahrávkou puštíka (viz odkaz). Jsou-li stromy bez listí, lépe v nich uvidíme přilétající sovu.

Nejzákladnější volání lze napodobit i houkáním do dlaní. Zkuste to s dětmi, ideálně ještě v klubovně podle nahrávky konkrétního druhu: Narovnejte obě dlaně. Pravou dlaň umístěte kolmo na polovinu levé dlaně. Z tohoto postavení obě dlaně sevřete tak, aby vám nikudy neunikal vzduch. Nechte pouze otvor u palců, kterým budete dovnitř foukat. Podle délky vdechu bude dlouhé i to „puštíkovo“ – tedy vaše – houkání. Bude-li vám unikat vzduch někde jinde, zkoušejte natočit prsty a ruce tak, aby vzduch neunikal nikudy, kudy nemá.

Námluvy sov probíhají v zimě a předjaří, v této době, nejspíš od konce ledna do března, je tedy také nejčastěji uslyšíte houkat.

Lítající hmyzové

Další možnosti, na něž se tentokrát pokusíme zaměřit hlouběji, představuje svět hmyzu. Noční hmyz je v mnoha případech váben světlem. Jednoduchým krátkým pokusem s rozsvíceným světlem můžeme s dětmi zkusit, kolik hmyzu přiletí. Důležitá je volba zdroje, na LED světlo (bez UV záření) zpravidla příliš hmyzu nenaletí. Hodí se halogenka nebo lampa s klasickou žárovkou. Což by třeba u klubovny neměl být problém.

Můžeme-li se ovšem lovu věnovat delší dobu, zkusíme sestrojit důmyslnější lapací pomůcku. Natáhneme mezi stromy či keře bílé prostěradlo a pod ně umístíme na zem ještě jedno. Plochu zavěšeného prostěradla osvítíme nějakým silnějším světlem. Hmyz přilákaný světlem nalétává na kolmou plochu prostěradla, sedá na ni, případně po nárazu do ní padá na zem, kde jej lze na bílé ploše rozprostřeného druhého prostěradla jednoduše najít. Hmyz tak uchráníme před popálením a nám se bude lépe pozorovat.

Podaří-li se nám nějaké jedince chytit, můžeme si je zkusit nakreslit, případně určit. Jak se liší noční druhy od těch denních? Nejpatrnější jsou rozdíly u motýlů. Jaké druhy se dají chytit?

Noční motýli (např. z čeledí lišajovitých nebo můrovitých), brouci, dvoukřídlí, jepice, švábi, ploštice, blanokřídlí (lumci, kutilky), dlouhošíjky, síťokřídlí (zlatoočka, mravkolev), srpice…

Praktické tipy k lovu hmyzu

V noci létá jiný hmyz než ve dne: zvečera vyletuje noční hmyz včetně tzv. můr. Pro jednotlivé druhy je také důležité roční období (např. bekyně mniška se loví od poloviny července do poloviny srpna, jindy je obtížné ji potkat). Velmi záleží na tom, kam umístíme chytací prostěradlo. Obecně platí, že více hmyzu najdeme na rozmanitých biotopech. Ještě důležitější je volba správného termínu (jaro až léto jsou nejvhodnější). Vliv na náš úspěch bude mít i počasí, mělo by být poměrně teplo, bez deště a silného větru. Není vhodné, aby silně svítil měsíc, natož úplněk.

Pokud se rozhodnete hmyzu věnovat celý půlden nebo den (třeba v kombinaci s denními aktivitami, které přinášejí dětské časopisy, viz rámeček), myslete na proložení badatelských aktivit těmi pohybovými. Jednou z nich může být noční odrazková stopovačka, která pomůže dětem pohybovat se v přirozené noční tmě.

Tip na noční hru: Orienťák s odrazkami

Jednou z pohybových aktivit pro noční pobyt v přírodě může být chůze po reflexních prvcích. Jde v podstatě o noční alternativu k chůzi po fáborcích. Děti si na cestu svítí baterkami a cestu hledají od odrazky k odrazce.

Budeme-li mít dostatečnou zásobu reflexních proužků, můžeme je využít. Nemáme-li jich dostatek, můžeme pořídit reflexní nášivné pásky (dají se sehnat v galanteriích), které rozstříháme na proužky nebo čtverečky a přivážeme či kancelářskou sponkou přichytneme na větve. Z aktuálního místa by měla být vidět pouze jediná další páska, ke které se děti mají vydat.

Během této aktivity děti asi vyplaší většinu zvěře v širokém okolí, možná ale i tak uslyší zajímavé noční zvuky. Po návratu si můžeme vyprávět, co kdo v lese slyšel. Lze například společně hádat, co mohlo v lese hrabat a štrachat a jaké zvuky byly nejhrůzostrašnější.

Upozornění: Kvůli bezpečnosti se této aktivitě pokusíme vyhnout v oblastech, kde běžně potkáváme rozhrabanou zem od divokých prasat.

Hmyz v dětských časopisech

Tématům přírody a hmyzu se věnují také aktuální časopisy Světýlko a Skaut.

Ve Světýlku najdete článek Za hmyzími krasavci poskytující návod na výrobu odchytové pasti pro zkoumání bezobratlých. Budete-li jej zkoušet, učte děti přistupovat k živé přírodě s úctou – kontrolujte past často, abyste zamezili trápení zvířat, jak je uvedeno ve varovném rámečku, a věnujte s dětmi péči následné reflexi celého experimentu. Pamatujte, že aktivita by měla vést k rozvíjení kladného vztahu k přírodě, děti by měly mít radost z objevení rozmanitých živočichů a citlivé starosti o ně. Schválně, co myslíte, budou se lišit denní úlovky od nočních?

Časopis Skaut potom vyzývá ke zbudování hmyzího hotelu. Máte-li u klubovny nějaký plácek, co takhle zkusit tuhle zajímavou aktivitu? Máte dvě družiny? Postavte dva hotely a zjistěte, komu se v něm zabydlí více hmyzáků. Nejen že podpoříte druhovou rozmanitost, ale ještě si vytvoříte skvělou příležitost pro pozorování hmyzích obyvatel.