Je to patnáct let, co jsem začala pomáhat s vedením dívčího oddílu. Časem na mě zodpovědnost přešla zcela a tři roky, než jsem odešla, jsem oddíl vedla. Po dalších dvou letech jsem se s novou energií chopila nového oddílu. Tu dvouletou pauzu si vyžádalo vyčerpání z oddílové práce a nutnost si odpočinout od lidí, dětí a neustále se kupících úkolů. Je to už dlouho, kdy jsem se ocitla na hraně vyhoření. Až po letech jsem si z té zkušenosti dokázala vydestilovat poučení.
Syndrom vyhoření je psychický stav prožitku vyčerpání, vychází z chronického stresu. Vyskytuje se u profesí obsahujících práci s lidmi. Tvoří ho řada symptomů v oblasti psychické, ale i fyzické a sociální. Klíčovou složkou syndromu je emoční vyčerpanost, pocit opotřebení a celková únava.
Poslední rok v oddíle byl hodně náročný. Jakoby se mě vše, co se dělo, nějak víc dotýkalo. Hádky mezi holkami, neshody ve vedení, nejistota, zda se něco podaří, stres z programů, personální problémy. Vše, co jsme řešili každoročně, bylo pro mě čím dál víc stresující. K tomu se přidala nechuť kamkoliv s oddílem jezdit a bavit se s lidmi.
Znáš to taky? Pociťuješ někdy něco podobného? Je vše v oddíle špatně, ať děláš, co děláš? Těšíš se pokaždé, až výpravy, schůzky nebo tábor skončí? Nikam se ti nechce a na každé setkání jdeš s odporem? Štvou tě děti i ostatní vedoucí? Jsi na ně zlý?
Ve vedení oddílu jsem byla sedm let. Poslední dva roky jsem tomu opravdu dávala hodně. Spoustu času jsem strávila plánováním a přípravou programů. Postupně jsem ale ztratila chuť do práce, zapomínala jsem a začala jsem se cítit vyšťavená z interakce z ostatními. Radost, kterou mi vedení oddílu přinášelo, najednou zmizela. Měla jsem pocit, že některé věci jsou jen na mě a ostatní nezajímají.
Samotné vyhoření je výsledek pozvolného procesu, který má několik fází. Nejprve jedinec pracuje co nejlépe, přesto má pocit, že požadavkům není možné dostát. Poté jeho práce začíná ztrácet systém a přestává stíhat. Následně se vyskytuje úzkost z toho, že není stále hotovo, což nakonec vede až k pocitu, že přece nic být hotovo nemusí. Člověku začne připadat předchozí snaha zbytečná a nechápe, že ho činnost dřív bavila a naplňovala ho.
Moje nenálada se začala projevovat i v osobním životě. Zejména jsem byla podrážděná na rodiče a na svého tehdejšího partnera. Náš rozchod nechci přímo přičítat svému vyčerpání a nastupujícímu syndromu vyhoření, ale určitý podíl to na něm pravděpodobně mělo.
Dalšími projevy syndromu vyhoření jsou:
- poruchy paměti, soustředění a spánku
- tělesné potíže (např. bolesti hlavy, průjem, pocení, ztráta libida, bušení srdce apod.)
- nespokojenost a ztráta sebedůvěry
- tendence k návyku na psychoaktivní látky (alkohol, tabák a další)
- poruchy ve vztazích
Dva roky bez oddílové činnosti mi pomohly utřídit si myšlenky. V mém životě se odehrály velké změny. Dokončila jsem školu, přestěhovala jsem se do jiného města s novým partnerem, začala jsem pracovat. V té době se mi začalo stýskat po oddílové činnosti. Nechtěla jsem se věnovat vedení proto, že jsem musela nebo že bych splácela nějaký dluh za vlastní výchovu. Uvědomila jsem si, že chci, aby aktivní skauting byl součástí mého života. Měla jsem štěstí ve dvou věcech. Za prvé můj manžel je skaut a v oddíle mi pomáhá. Za druhé tu byl oddíl, kterému chyběl vůdce, a kolem pár lidí, kteří se ke mně připojili a ze kterých se velmi brzy stali moji nejbližší přátelé.
Při prevenci vyhoření je důležitý tvůj vlastní životní postoj. Ve skautské činnosti má být pociťován smysl, ale neměla by být jediným smyslem tvého života. Měj a udržuj si zájmy a cíle i jinde. Hrozí-li ti vyhoření, je pro tebe velmi důležitá podpora od tvých nejbližších jako je rodina, přítel či přítelkyně, přátelé. Najdi si mezi nimi někoho, s kým můžeš o svých pocitech mluvit. Mluv také o tom, co se děje, s ostatními členy oddílu a s vedením střediska. Aktivně hledej a vychovávej nástupce. Pamatuj na to, že je třeba včas odejít a že je někdy nutné skončit, i když hrozí zánik oddílu. Skauting vychovává mladé lidi k pozitivnímu pohledu na svět, ale vůdce, který se trápí, to ani sebelepším programem nepředá.
Nikoho nemáš?
Můžeš se obrátit na
Linku bezpečí 116 111 (do 26 let)
nebo na Rodičovskou linku 840 111 234.
