Roveři a rangers jsou druh žijící v tlupách, který stále potřebuje naši péči

Roveři a rangers jsou poslední výchovnou kategorií Junáka, nejsou jen „přerostlými skauty“ předurčenými k „dožití“, představují skupinu mladých lidí, která je hnutím vychovávána, a měli bychom se tak k ní i stavět. Pro někoho to může být překvapením, ale i u roverů využíváme skautskou výchovnou metodu. Metoda se s různými výchovnými kategoriemi proměňuje v tom, jak je konkrétně praktikována, ale stále zůstává platných všech 8 prvků. Jak je tomu u roverské věkové kategorie?

„Opravdu všechny prvky? Vždyť přeci v roverském věku…“

Co ale takový prvek, jakým je družinový systém? Fungování družin, rádců a podrádců, oddílových rad už prakticky nemůže probíhat tak, jak jsme byli zvyklí dříve. Patnáctiletí skauti a skautky už jsou leckdy v jiné situaci a roverské akce probíhají hodně odlišně. To již přece o družinovém systému hovořit nemůžeme, nebo ano? U družinového systému se skutečně podoba pro jednotlivé věkové kategorie liší razantněji, a proto se na tento bod skautské výchovné metody podíváme zblízka.

Družinový systém můžeme charakterizovat jako týmovou práci v malých skupinách, která rozvíjí spolupráci, vůdčí schopnosti, odpovědnost za druhé, vzájemnou komunikaci a ochotu hledat kompromisy. Ustane snad rozvoj těchto kompetencí v 15 letech s koncem skautského věku? Samozřejmě nikoliv.

Možná nás při pochopení může brzdit názvosloví, ve kterém se nachází přímo slovo družina, které máme spojeno se skautským věkem. Pomoci si můžeme tím, jak družinový systém vysvětlujeme neskautské veřejnosti. Na oficiálním webu Junáka (skaut.cz/skauting/program) píšeme, že principem naší výchovy je mimo jiné týmová práce v malých skupinách. Světlušky a vlčata mají šestkový systém a vykazují jinou míru zapojení do chodu oddílu proti skautskému věku. Roveři a rangers mají jinou formu společenství a struktury, jak se potkávají. Ve všech případech jde ale významově hlavně o učení se ve skupinách.

Jak to konkrétně může vypadat? Pojďme se podívat na roverský družinový systém. Co má shodného s družinovým systémem skautů a skautek? V čem se naopak odlišuje?

Skautské družiny i roverské skupiny potřebují to samé!

Co tedy pro rovery a rangers zůstává z družinového systému stejné jako u skautů a skautek? Překvapivě mnoho. Jak již bylo řečeno, stále je zde potřeba někam patřit, tvořit party, skupiny vrstevníků a vrstevnic. O výhodách malých skupin pro roverské společenství se můžete více dočíst v článku 📖 Metody roverské výchovy v Roverském kmeni z prosince 2008. Podobně jako u skautů a skautek je ideální roverskou skupinu využít jako prostor pro rozvoj zodpovědnosti a týmové spolupráce. Vhodným roverským nástrojem k tomu jsou Projekty – skupina společně vybere problém, kterému se chce věnovat, diskutuje, jak se kdo zapojí, jak problém vyřešit. Pouze proti projektům skautů a skautek může jít o projekty propracovanější, s menším podílem zapojení vedoucích či s dlouhodobějším trváním.

Další podobnost nalezneme v přímé zkušenosti s demokratickými principy. Obě věkové kategorie se setkávají s nutností činit různá rozhodnutí, naslouchat názorům ostatních, hledat vyhovující řešení, ale třeba i přemýšlet nad zapojením skupiny do okolního dění (střediska, obce aj.). Rozdíl je opět spíše v tom, do jaké míry probíhá učení s podporou dospělých a jak náročné situace družina či roverská skupina řeší. 

Další společný jmenovatel družinového systému u roverů i skautů bude možná pro leckoho překvapivý. Je to obdobně potřebná podpora dospělých. V obou případech je klíčové, aby jim byl oporou někdo zkušenější, přestože u roverů tato podpora může být o něco méně výrazná. „Jak na to“, mrkněte v roverském streamu (bit.ly/ml-RR-stream), kde se část věnuje mladším roverům a rangers – konkrétně podpoře, kterou od dospělých potřebují. Práci s mladšími rovery se věnuje i článek od Majkla na straně 4.

V čem se naopak roverský družinový systém odlišuje?

Zdá se, že je pro rovery a rangers vlastně dost věcí podobných jako pro skauty a skautky. Co se ale mění a jak se využití metody může lišit, když už mají skauti červenou šňůrku na kroji?

Proměňují se hlavně tři věci. Jednou z nich je pestrost typů skupin, ve kterých se může rover či rangers ocitnout, a s tím i pestrost jejich členů. Roverské společenství, ve kterém by měl skaut v roverském věku prožívat svou poslední etapu výchovného působení, je označení pro širší podobu skupin. Mezi nimi je samozřejmě i samostatná roverská družina, která může vzniknout v případě, že je na středisku menší množství roverů, než je třeba k založení roverského kmene. Družina tak funguje dál v rámci oddílu, jen se pokouší mít kromě oddílového života i roverský program.

Typickým a žádoucím uskupením je pak roverský kmen. Samostatně fungující jednotka naplno se věnující roveringu. Nejčastěji vzniká v přímé návaznosti na konkrétní oddíl /středisko, své členy ale může přijímat i z více středisek. Ani odchod na VŠ do jiného města nemusí znamenat odpojení se od skautské komunity, neb existují i tzv. vysokoškolské roverské kmeny. Pod hlavičkou roverského kmene je také prostor pro vytvoření menších skupin – roverských družin, které tvoří například podobně staří, „odrostlí“ skauti a skautky. Výhodou je zejména to, že díky zachování družin v kmeni zůstane posílena identita a jedinečnost družin. Dalším benefitem je to, že se v menší skupině všichni znají lépe i se snáze se domlouvají na společném setkávání. Zároveň mají metodickou podporu vedení kmene a příležitost dále rozvinout roverský program v rámci širší a koedukované skupiny.

Existují ale i jiné formy širších roverských společenství. Jde často o rovery a rangers z více oddílů, středisek nebo i měst, kteří se vedle vlastní kmenové činnosti scházejí také napříč kmeny. Své místo v širším roverském společenství mohou najít taktéž jednotlivci, kteří aktuálně nemají v domovském středisku roverskou družinu nebo kmen. Spojení roverů a rangers s různými zájmy, zkušenostmi, tradicemi poskytuje cenný zdroj motivace a inspirace pro další roverskou činnost. Více se různým formám roverských společenství věnuje anketa na straně 8.

Druhý rozdíl mezi skautským a roverským věkem je také to, že roverské společenství může se skautskou výchovnou metodou vědomě pracovat a její prvky ve větším rozsahu cíleně zapojovat do svého programu. Jinak řečeno, roveři a rangers často skautskou metodu poznávají na kurzech, při vedení oddílů, na skautských akcích a odkrývají její hloubku a podoby. S vědomím toho, že jsou její aktivní součástí, mohou metodu cíleně zapojovat i reflektovat ve svém programu. U družinového systému tak můžou reflektovat např. to, co nám přináší skupinové a týmové fungování, jak posilovat vzájemné vazby, jaké máme role a co je přínos každého jednotlivého člena, co jako tým zvládneme lépe proti fungování jednotlivců a kde a proč to naopak drhne apod.

Třetí proměnnou je posun výchovných cílů. Ten můžeme vidět, pokud si vedle sebe položíme projevy kompetencí u skautů a skautek a projevy u roverské věkové kategorie. Podíváme-li se na projevy týkající se rozvoje týmového fungování, o které nám v družinovém systému mimo jiné jde, můžeme si všimnout následujících rozdílů od skautské věkové kategorie: 

• Výchova člověka ve skupině by měla pozvolně vést nejen k uvědomění si, jakou roli v ní zastávám já a jakou ostatní, ale vést i ke zdůvodnění, proč tomu tak je: jaké jsou silné a slabé stránky každého člena.
• Rozvíjíme nadále spolupráci ve skupině a rozdělování zodpovědnosti. Zároveň jsou roveři a rangers schopni účinně kooperovat i tehdy, když se jim nepodaří prosadit vlastní nápad.
• Dosahování společných cílů se u roverů a rangers může značně proměňovat díky větším projektům, které si sami vymyslí. Roveři a rangers by měli být také vedeni k přijímání, delegování, ale i odmítání úkolů.
• Kromě praktického zažívání demokratického fungování ve skupině roveři reflektují limity, které toto fungování přináší. Roveři by měli být schopni pojmenovat, jak principy demokratického fungování posilovat.
• Roveři si mají rozšiřovat povědomí o možnostech, jak ovlivňovat dění ve svém okolí i ve světě. Roverské společenství je proto bezpečné, inspirativní i akceschopné prostředí.
• I z povahy různorodosti roverských společenství dochází k prohlubování oceňování rozdílnosti a hodnoty každého člověka. Roveři a rangers by také měli hledat možnosti, jak čelit dopadům předsudků a diskriminace.

Roverus cohortis

Některé živočišné druhy jsou na vymření. O Roverus cohortis (= rover skupinový) a celou jeho tlupu je třeba pečovat, aby tomu tak nebylo. Skautská výchovná metoda je pomůcka. Držet se jí, to může být jedním z kroků, kterým zvládneme jejich vymření zabránit a dát jejich existenci nový vývojový stupeň!