Chceme je, ale nepereme se o ně
Přestože jsem chtěla všem zájemcům o skauting ve vyšším věku říct, že vlak jim ještě opravdu neujel a vést družinu nutně nemusí, nakonec jsem to neudělala. Nenapadalo mě, jak bychom mohli právě takto získat nového člena. Uvažovala jsem o nováčcích, kterým bylo víc než 15 let, totiž jen jako o nových vedoucích. A to je škoda.
Roveři a rangers jsou jediná skupina, u které nábor neprobíhá cíleně a s podporou celé organizace, i přesto, že se trendem posledních let stal nedostatek, či dokonce úbytek (mladých) činovníků. A to je věc, která trápí kdekterého vůdce střediska.
Zapomínáme totiž trochu na to, že nástupnictví a nábor činovníků může snadno proběhnout jako přirozený důsledek aktivního a plně prožitého roverského věku. Roveři, kteří zažijí skautský život nejprve v roli účastníka, si budou jistější v kramflecích, protože nezačínají od nuly a mají pevný základ, díky němuž nemusí vše dohánět během čekatelských a vůdcovských kurzů. Zároveň budou mít větší touhu vracet své zkušenosti dalším generacím v oddílech.
Samozřejmě primárním cílem náboru roverských nováčků nemá být pochytání nových činovníků. Ve skautingu mají oprávněné místo i skauti, kteří naplňují roverské heslo Sloužím jinými způsoby. Mladí lidé v roverském věku prochází formativními roky života, kdy touží někam patřit a mít své stálé místo. To znamená, že jsou skvělými kandidáty pro přijetí do našeho hnutí. Nábor může dát spoustě mladým, neukotveným lidem jasně najevo, že nejsme nepropustná organizace, která přijímá členy jen do určitého věku.
Nové znamená dobré
Když si vzpomenu na sebe v patnácti, dospěju často k názoru, že být součástí roverské skupiny by mi tenkrát hodně prospělo. Taky jsem potřebovala někam patřit. A můj oddíl to být nemohl. Kvůli velkému věkovému rozpětí vedení v něm jsem neměla nikoho mého věku, s kým bych ráda trávila čas. Nabíráním roverů a rangers můžeme „zalepit díry“ mezi vedoucími oddílů různého věku a poskytnout našim členům novou partu přátel. Zkuste o roverských nováčcích přemýšlet jako o čerstvém nádechu pro možná již stereotypně zaběhlý pracovní tým. Lidé přicházející zvenku nám mohou také ukázat nové způsoby fungování v týmu a celoroční aktivity, na které bychom možná nikdy nepřišli. Někdy v dobré víře děláme jen to, co dobře známe, a pak si ani nepřipustíme, že bychom to mohli zkusit jinak, a možná i kvalitněji. Díky novým mladým lidem se i my můžeme ve středisku cítit lépe a zejména ostatní roveři uvítají další kamarády, s kterými mohou trávit čas i mimo schůzky, výpravy a větší akce.
Kde to může drhnout?
Před samotným náborem bychom měli zvážit pár věcí. Pokud už existuje fungující roverský oddíl máme, měli bychom se zamyslet nad jeho členy. Vzhledem k tomu, jak dokáží být roveři silně semknutá skupina, mohou si někteří nováčci připadat nechtění. Je tedy důležité být ohleduplný vůči již existující roverské skupině, a klást (nejen sobě, ale hlavně stávajícím členům) otázky typu: Je mezi družinami nějaká, která by potřebovala rozbít negativní atmosféru? Je pro skupinu jednoduché nebo obtížné přijímat nové členy? Budeme dopředu vědět, na co zájemce připravit a co jim navrhnout.
Pokud s roverským oddílem začínáme od začátku, je dobré si uvědomit, co jsme schopni dané věkové kategorii předat. Přece jen se jedná o mladé lidi ve věku, kdy je v Junáku největší tendence odcházet. Je užitečné mít na nábor seznam možných aktivit, které jsme jako budoucí vedení schopni zakomponovat do roverského roku. Ještě nápomocnější je se při náboru ptát na očekávání potenciálních členů, a podle toho pak plánovat akce. Vždycky je totiž jednodušší ubrat, než improvizovat za chodu.
Nábor v této věkové kategorii se může zdát trochu obtížnější než ty, na které jsme zvyklí, ale zato se nám dostane odměny nejen v podobě možného nástupnictví a zlepšení vztahů v kolektivu, ale hlavně pomůžeme mnoha mladým lidem najít místo, kam mohou patřit.
