Sedím si tak po střediskové radě a jsem opravdu nešťastná z toho, že jsme se ani slovem nezmínili o tom, co se děje v našich oddílech ani o kurzech, které právě teď otevírají přihlašování. Slyšela jsem, že kluci od vedle mají velké problémy s jedním členem a moc neví, jak na něho. Vedoucí střediska předem slíbil, že se k tomu všemu dostaneme. Nakonec však většinu porady zabrala diskuze o nákupu nového tábořiště, a tak nezbyl čas. Prý, že si o tom pak s dotyčnými promluví. Ale tak to přece dál nejde, napadá mě. A to ani nemluvím o tom, že naše skautky chtěly začít plnit nové stezky, ale nikdo z vedoucích se ve stezkách nevyzná ani se jim nechtějí číst. Co teď s tím?
Pokud míváte podobné pocity, navrhuji vám, abyste se to nebáli říci nahlas. Jestliže je jedním z hlavních úkolů středisek podporovat svoje oddíly a zároveň je posláním Junáka podporovat rozvoj svých členů, tak by měla být výchova v oddílech pro střediskovou radu jednou z hlavních prioritou, že? Pokud máte potřebu změnit pohled na důležitost výchovy ve svém středisku, zkuste začít prodiskutováním tématu s vedoucími z ostatních oddílů. Pokud se vaše představy budou alespoň částečně shodovat, domluvte si schůzku s vedoucím střediska a představte mu svůj pohled na věc.
Jak to může vypadat?
Existují různé cesty, jak může středisko oddílům s jejich problémy pomoci. Jednou z těchto cest je vyhrazení povinného času pro oddíly přímo na střediskové radě. Tak bude možné dostat se k potížím s nováčkem i k zavedení stezek. A i když aktuálně nebudou žádné výchovné problémy, tak bude mít vedení střediska přehled o tom, co se v jednotlivých oddílech děje a chystá. Také je tu možnost oslovit členy střediskové rady, aby si nachystali pár minut na určité výchovné téma (např. ekologie, práce se slibem a zákonem, výchovné nástroje) a to pak představili jako inspiraci pro oddíly přímo na radě. U nás na středisku se nám ukázalo jako funkční začínat na radě výchovou a až pak se dostat k technickým, administrativním a ostatním důležitým věcem. Nemůže tak nikdy dojít na situaci z úvodu článku.
Pomoci může výchovný zpravodaj
Věnovat se výchově na každé střediskové radě je skvělé, ale co je ještě lepší, je mít na středisku někoho, kdo se těmto tématům budete věnovat i mimo střediskové rady. Někomu takovému říkáme výchovný zpravodaj / výchovná zpravodajka. Co bude takový člověk v ideálním případě dělat? Sejde se s lidmi z vedení oddílů osobně, udělá si na ně čas, vyslechne je a pokusí se pomoci. A projde si nejen jejich problémy, ale i radosti a plány – i ty je důležité moci s někým sdílet.
Kromě setkávání s vedoucími oddílů a řešení jejich problémů v oddílech může výchovný zpravodaj mimo jiné pomoci s tvorbou výchovných cílů a jejich postupným plněním, starat se o vzdělávání rádců, vytvářet příležitosti k setkávání a společnému sdílení starostí a radostí, hledat vhodné vzdělávací kurzy a motivovat k účasti na nich. To je jen zlomek možných činností výchovných zpravodajů. Ucelenější popis možné náplně činnosti výchovných zpravodajů můžete najít v sekci jim věnované na Křižovatce. Kromě konkrétní pomoci je pro členy střediska veliká výhoda to, že na výchovu nebudou nikdy sami. Stále budou mít za sebou zkušenějšího „záchranáře“, který se o ně v této oblasti stará a dokáže poradit nebo pomoci s úkoly, na které si v oddíle nikdo netroufne.
Pro to všechno je dobré mít výchovného zpravodaje, protože všechny tyto úkoly může mít na starost místo členů střediskové rady. Může se stát, že ačkoliv si uvědomujete výhody obsazení této pozice, nemáte na ni vhodného kandidáta. Někdy o volné osobě víte, ale není vhodná, protože funkce výchovného zpravodaje je velmi specifická. Je třeba, aby měl takový člověk nejen vědomosti a zkušenosti (např. věděl o různých probíhajících kurzech pro oddílové činovníky), ale i potřebnou důvěru ostatních činovníků, aby se mu rádi svěřili se svým problémem. Pokud takového osobu máte, je to skvělé a pořádně ji využívejte!
Pokud se stane, že takový člověk není, co s tím? Vyhlížejte ho / ji. Není nablízku někdo, kdo dříve vedl oddíl, byl zapálený pro činnost a výchovu? Někdo, kdo by měl pár chvil týdně například na přípravu programu pro rádce nebo na rozeslání dotazníku vedoucím či tu a tam na schůzku s jednotlivými oddílovými radami? Někdo důvěryhodný, od koho byste si rádi poslechli zpětnou vazbu k vedení schůzek nebo výprav? Pokud ano, navrhněte mu / jí tuto roli, třeba i jen na zkušební dobu, aby zjistil / a, jak mu/ jí bude tato pozice vyhovovat.
Důležité je nějak začít
Co si počít, pokud tu ale opravdu nikdo takový není? Nejste v koncích? Rozhodně neztrácejte hlavu! Zkuste se zamyslet nad tím, co přesně vaše středisko ohledně výchovy potřebuje. Kladením otázek zjistíte, co potřebujete vyřešit: Chtěli bychom zajistit program pro naše rádce? Chceme být nápomocni našim oddílovým vedoucím? Je toho mnoho? Postupujte uváženě, dělejte pěkně jedno po druhém od těch nejakutnějších věcí. Myslete také na to, že pro menší úkoly se snáz najde někdo, kdo bude ochoten pomoci, než pro vykonávání celé velké agendy výchovného zpravodaje. V neposlední řadě je možné hledat pomoc i na okrese či kraji.
Víte-li, co byste chtěli změnit, co vaše středisko nebo oddíl „pálí“, pokuste se pro potřebnou změnu získat některé ostatní vedoucí. Vysvětlete si problém a společně hledejte řešení. Jestliže potřebujete vzdělávat rádce, vyhledejte jim kurz, uspořádejte pro ně víkend, nastartujte jejich vlastní činnost. Pokud některou družinu sužuje nepohoda nebo dokonce šikana, poraďte se (vyhledejte odbornou pomoc, je-li třeba) a věc ihned řešte. Nestíhají-li se vedoucí soustředit na řízení činnosti a výchovy, zkuste sehnat pomocníky pro zajištění schůzek a uvolnit jim ruce. Jestliže si nevíte rady s novými odborkami nebo stezkami, objednejte si workshop od někoho, kdo to s nimi umí. Takto mohou vypadat potřeby oddílů ve výchovné oblasti a jejich naplnění.
Pokud máte pocit, že by u vás výchova měla být součástí širší diskuze, dejte o tom vědět. Řešení výchovných témat na střediskových radách stojí za to. Zintenzivnění této činnosti prostřednictvím výchovného zpravodaje, který na tuto agendu bude dohlížet, je pro některé možná krokem do neznáma, ale je dobré to zkusit a neodradit se tlakem, který na nás klade „běžný střediskový a oddílový provoz“. Jak pravil Trautmann: „Výchova je jako ledovec, viditelný je jenom zlomek.“
