Minulé prázdniny jsme s dětmi vyrazili místo tábora na puťák. Co nás k tomu vedlo? Jsme malé středisko se dvěma oddíly a nedostatkem kvalifikovaných vedoucích, kteří by zvládli tábor personálně zajistit. A tak, když se řešilo, že tábor asi nebude, padl odvážný návrh. Pojeďme na puťák, a to všichni (vlčata, světlušky, skauti, skautky a roveři)! Následovala spousta diskuzí a porad o tom, jak, kde a na jak dlouho náš puťák uspořádáme. Na následujících řádcích bych se s vámi ráda podělila o naši zkušenost.
Nakonec náš puťák trval čtyři dny a roveři si ho ještě prodloužili o víkend. Putovali jsme v oblasti Semilska, zavítali jsme do Klokočských skal, Bozkovských jeskyní, rozhlédli jsme se po kraji z Kozákova a koupali se v Jizeře. Roveři pak putovali z Hostinného domů do Krkonoš. Ne vždy jsme se drželi plánu, který jsme si naplánovali v klubovně. Jeden den jsme zůstali na místě a udělali si jen výlet po okolí, jelikož děti byly unavené. Osvědčilo se nám mít jedno auto, které paralelně cestuje s dětmi z místa na místo a zajišťuje jídlo na vaření a vodu. Ne vždy je totiž zdroj vody tam, kde chcete přespávat, a je dobré odlehčit batohy nejmladších členů (například o spacáky). Jídlo na daný den si vždy děti nesly s sebou.
Co se týče programu, neplánovali jsme záměrně nic velkého. Předpokládali jsme, že děti budou unavené po celém dni na nohou. Programem nám tak byl samotný puťák a nutnost postarat se o sebe – putovat krajinou, uvařit si, mít kde přespat apod. Nudě a jednotvárnosti jsme předešli návštěvou zajímavých rozhleden, jeskyní a jiných míst, okolo kterých jsme procházeli. Taktéž se nám osvědčilo nabídnout starším členům možnost si cestu prodloužit, podívat se na nějaké místo, kam nepůjdou všichni.
Pro mě samotnou bylo menším překvapením, že mladší děti si po celou dobu nepostěžovaly na bolavé nohy nebo těžký batoh. Naopak, velice si to užily. Myslím, že všichni se trochu víc sblížili a upevnilo se naše přátelství skrze celé středisko, napříč věkem.
Co je dobré při plánování pořádně zvážit
Pokud byste se chtěli pustit do něčeho podobného, doporučuji předem dobře rozmyslet následující oblasti. A to obzvlášť pokud s sebou budete také chtít vzít vlčata nebo světlušky.
Putování je podobně jako třeba hra nebo služba v kuchyni prostředkem skautské výchovy. Měli bychom si tedy být dobře vědomi, co jeho zařazením sledujeme. Co s ním budeme chtít vlčatům a světluškám předat, co je naučit? Neexistuje nějaký jiný vhodnější prostředek, kterým bychom dosáhli téhož? Nejdeme trochu s kanónem na vrabce? Podobné situace, kdy používáme nepřiměřené programové prostředky, mohou ústit až v tzv. vyskautování. To může končit až odchodem z Junáka ve skautském či roverském věku, protože už nebudeme mít členům co nového a atraktivního nabídnout. Více jsme o vyskautování psali například v článku Haló, policie? Mám podezření na vykrádání programu (Skauting, prosinec 2018).
Dobře rozmyslet je potřeba hlavně délku celého putování. Určitě není dobré jít s vlčaty a světluškami čtrnáct dní. Vycházejte vždy z věku vašich členů a z jejich zkušeností s podobnými akcemi. Pokud budete něco podobného podnikat poprvé, budou dozajista pro vlčata a světlušky velkým zážitkem i dva dny putování a jedna noc strávená pod stanem (například na dvoudenním výletu na táboře).
Je dobré zvážit i variantu mít s sebou auto. Lze díky němu kdyžtak odlehčit batohy mladších dětí, jinak musíte počítat s případnou větší vzájemnou pomocí. Doporučuji vlčatům a světluškám den před začátkem puťáku zkontrolovat, zda mají v batozích vše, co bylo na seznamu, a nic přebytečného. Není od věci mít s rodiči dohodnuto, že při větší nepřízni počasí může skončit puťák dříve, popřípadě připravit nějaký záložní plán. Pokud plánujete mít podobně jako my puťák místo tábora, tak u mladších dětí je dobré se domluvit s jejich rodiči, že si pro ně v případě potřeby přijedou.
Zúčastní-li se putování vícero věkových kategorií, je určitě dobré myslet na to, že tempo a vzdálenost, kterou chcete ujít za den, musíte přizpůsobit nejmladším a nejméně zdatným členům. Pokud máte pochybnosti o tom, zda by to nějaké konkrétní dítě zvládlo, je důležité prodiskutovat jeho účast s rodiči a dobře jí zvážit. Komunikaci se všemi rodiči je obecně dobré nepodcenit a věnovat jí ještě více pozornosti než u klasického tábora.
Oproti skautským nebo roverským puťákům má putování s vlčaty a světluškami spoustu specifik. Už během plánování je tak potřeba dobře zvážit technické (auto, náhradní oblečení, špatné počasí, …) i personální (dostatek vedoucích schopných postarat se o potřeby dětí) zabezpečení.
Proč je dobré se do toho vůbec pouštět?
Nejen kvůli riziku vyskautování je dobré mít jasno v tom, co chcete, aby puťák vašim členům přinesl a uzpůsobit tomu jeho průběh. Můžete například chtít prohloubit vztah mezi mladšími a staršími dětmi i vedoucími. Díky puťáku mají k sobě všichni mnohem blíž. Vzájemně prožitá dobrodružství, ale i únava stmelují kolektiv. Nebo můžete chtít učit se práci ve skupině, spolupráci a nutnosti pomáhat druhým i umět říct si o pomoc. Pro všechny, nejen pro děti, je to i příležitost vystoupit bezpečně z komfortní zóny. Děti to také učí soběstačnosti a samostatnosti, vše si nesou na zádech a nic víc ani míň nemají. Děti na puťáku převážně tráví den v přírodě s partou, která jim vytváří vhodné a bezpečné prostředí pro takto intenzivní prožitek. Zde pochopí, že co si do lesa přinesou, musí taky odnést, a že navštívené místo musí zanechat tak, jako by tu nikdy nebyly.
Pár slov závěrem
Z naší zkušenosti můžeme jen doporučit vyrazit na puťák se všemi věkovými kategoriemi. Pokud se vše dobře připraví, prožijete neopakovatelné zážitky, na které jen tak nezapomenete. Mnohem víc zde sdílíte všechnu společnou radost i únavu. Vše je tak trochu intenzivnější a dlouho zůstává ve vzpomínkách. Dívala jsem se na to ze začátku skepticky, ale jsem šťastná, že jsme šli. Jedna z maminek našeho vlčete to vystihla, když řekla: „Přijel celkem zničený, ale moc se mu to líbilo.”
