Na tábor alespoň jednou ročně

Vrať se na chvíli do svého dětství a vzpomínej. Blíží se konec června a ty zažíváš ten úžasný pocit. Nadchází vrchol skautského roku, čas, který těžko s něčím porovnáš, neboť je jedinečný… skautský tábor. Je to pocit radosti, jistého napětí a nedočkavosti. Nastává teď zkrátka skvělý čas. Skončily nervy ve škole, přišly prázdniny, venku je dost teplo a dlouho světlo a čeká tě nejdelší skautská akce, jakou v oddíle můžeš za celý rok zažít. Na co se vlastně nejvíc těšíš?

Každé dítě, stejně jako každý vedoucí, se těší nejspíš trochu na něco jiného. Už podle tohoto signálu můžeme poznat, co je pro naši duši na táboře dobré. Pro někoho jsou to bojovky v lese, pro jiného ležení v hamace o poledním klidu a čtení knížky, pro jiného povídání ve stanu s kamarády. Cokoliv, co nám přináší radost, vlastně už těšení se na to „ono“ je první vlaštovkou naší psychické pohody. Některými prvky v programu jako vedoucí přímo míříme na pozitivní vliv na náš mozek. Některé věci, které jsou balzámem pro naši duši, však často ani nevnímáme. Nezazní v naší odpovědi na otázku, na co se těšíme, přesto na nás působí stejně pozitivně, ne-li ještě víc.

Mozaika toho, co vše na psychiku dětí působí na táboře dobře, by byla velká a složená z drobných dílků. Všechny tyto dílky ani nedokážu pojmenovat, a tak jsem vybrala pouze některé z nich a pokusím se o nich napsat něco víc.

Pravidelný režim

Už samotný fakt, že děti vědí, kde teď dva až tři týdny budou a že o program pro ně je postaráno, je sám o sobě v dnešní době velkou úlevou. Zvlášť starší děti (10 a více let) nemají mimo tábor/y prázdninový čas často příliš strukturovaný, především kvůli tomu, že jejich rodiče i prarodiče bývají v zaměstnání. Je sice skvělé moci jako dítě dělat cokoliv, co chci, pro děti je ale často velmi náročné svůj čas organizovat, kvalitně se zabavit.

Na táboře oproti tomu mají děti přesně strukturovaný čas, což je pro jejich mozek paradoxně výhoda. Každý den se opakuje určitý režim, některé programy či táborové činnosti mají každý rok stejné místo nebo průběh (např. táborové stavby, slavnostní ohně, …), a to uspokojuje jejich základní potřebu jistoty a bezpečí. Teprve když dítě zažívá pocit bezpečí a jistoty, může si dovolit učit se nové věci, otevřít se ostatním nebo podívat se samo na sebe trochu zblízka.

Dostatečně podnětný program

Nejen pravidelnost programu, ale i jeho samotná podoba má na lidskou duši pozitivní vliv. Střídáme činnosti pohybové a kognitivní (zaměřené na zpracování informací, učení), aktivitu a odpočinek, společný program a osobní volno. V rámci programu střídáme činnosti automatické (reakce na povely na nástupu) a ty, u kterých potřebujeme kreativitu a fantazii (tvorba vítězného pokřiku). Celkově je také potřeba myslet na to, abychom to s podněty nepřehnali. Všechno má své meze a v tomto ohledu neplatí rovnice „čím nabušenější program, tím lepší program“. Mimo jiné i zařazení celotáborové hry, které nás přenáší do jiné doby a prostředí, urychluje proces oproštění se od každodenních starostí a poskytnutí skutečného odpočinku naší hlavě. U celotáborové hry je také z psychologického hlediska významný pozitivní konec. Poslední zážitky z tábora zůstávají v paměti nejsilněji vryté, a tak je dobré, aby děti mohly vzpomínat na „konec šťastný“. Dobrý konec může člověku také pomoci dosytit potřebu spravedlnosti a děti podporuje v přesvědčení, že svět je dobré místo pro život.

Elektronický detox a pobyt v přírodě

V tom, zda nechat děti na tábor přivézt telefony a powerbanky, nemáme mezi vedoucími jednotný názor a je to pochopitelné, hledisek je totiž rozhodně více. Pokud však jde čistě o psychické zdraví, závěr je myslím zřejmý. Naše mysl je v dnešní době naprosto přeplněná různými podněty, včetně těch podprahových, informace se na nás valí ze všech stran a je těžké se od nich odstřihnout. Sami na sobě můžeme pocítit, jak příjemné pro nás je na nějaký čas odsunout telefon do nejzazšího místa batohu a jen občas ho spíš náhodou najít a zkontrolovat. A někteří z nás jistě vnímají částečnou závislost na médiích, kterou si chtě nechtě vytváříme. Zatímco my si negativní vliv telefonů a dalších zařízení alespoň uvědomujeme, pro děti je situace ještě těžší. Samy se „odpojit“ nedokážou, potřebují naši pomoc. Tábor pro to může být skvělou příležitostí, zvlášť pokud s nimi o „elektronickém detoxu“ otevřeně diskutujeme a máme prostor sdílet to, jak naše „odpojení“ prožíváme.

K pozitivním vlivům, na které přímo cílíme, bych určitě ještě uvedla pobyt v přírodě (který je sám o sobě pro nás přinejmenším příjemný), možnost být významný (pečovat o druhé, mít jasnou a podstatnou roli), možnost hledat svoje limity a sám sebe překonávat (noční hlídky, delší čas bez rodičů), možnost ovlivnit průběh tábora, přebírat zodpovědnost za svoje chování, pocit z dobře odvedené práce, která má jasný začátek a konec, a našlo by se jistě mnoho dalších.

Táborová esence

Kromě toho, co my vedoucí plánujeme, se na táboře děje ještě mnoho dalšího, co často nevnímáme a někdy ani nemůžeme ovlivnit. Je to něco, co jsem si dovolila nazvat „táborovou esencí“. Z této esence se dá jistě ještě „oddělit“ několik konkrétních výtažků. Tábor se skautským oddílem nám umožňuje zažít pocit sounáležitosti, daný sdílenými hodnotami, rituály a společnými zážitky. Delší a intenzivní pobyt s lidmi, které dobře známe, v bezpečném prostředí, nám dává příležitost prohlubovat vztahy a také nahlédnout hlouběji sami do sebe. V programech často vystupujeme ze své komfortní zóny, a tak nás druzí zažijí v různých nečekaných situacích, které společně musíme nějak vyřešit nebo překlenout. To vše jistě přispívá k tomu, že se na táboře cítíme tak dobře a nechce se nám domů. Chci ale věřit tomu, že táborové kouzlo nejde celé rozdělit na jednotlivé částečky, které můžeme přesně pojmenovat. Určité příjemné pocity doprovázejí i všechny zdánlivě nezáživné táborové činnosti, které ale jsou podstatou táboření. Děti v určitém věku budou nejvíce vzpomínat na čas osobního volna, i když kvalita jeho trávení z našeho pohledu nemusí být vysoká. Zkrátka, na táboře je ve vzduchu ještě něco, co se těžko popisuje.

A tak za všechny naše mozky říkám: „Dopřejme sobě a všem dětem alespoň jeden tábor ročně, čím delší, tím lepší.“ Ať už je ale tábor stálý nebo putovní, ať trvá dva týdny nebo měsíc, věřím, že ten dobrý pocit je v něčem pro nás všechny stejný. Dokonce jsem přesvědčená o tom, že část toho, co na táboře prožíváme, prožilo i těch prvních dvacet chlapců na ostrově Brownsea.