Asi těžko necháme skauty samostatně připravit rozpočet tábora, světlušky postavit kuchyni nebo vlčata poskládat celotáborovou hru. Dětem vždy budeme svěřovat spíše dílčí věci, které zároveň budou přiměřené jejich věku a schopnostem.
Čím může být participace dětí na podobě tábora přínosná? Tím, že sama naplňuje skautskou výchovnou metodu, konkrétně body učení se přirozenou činností, předávání odpovědnosti, dále učení se příkladem vedoucích. Při společném rozhodování zjistíme, co děti ocení a jaké prostředí by na táboře chtěly mít. V neposlední řadě nám jejich názory a pomoc mohou usnadnit práci. Ostatně i o její náročnosti se při tom naši svěřenci mohou přesvědčit.
Děti je možné zapojit na schůzkách a výpravách nebo třeba na plánovací poradě, kterou uspořádáte. „Všechny členy jsme nechali psát jídla, která mají rádi a která by chtěli mít na táboře. Získali jsme tak podněty k oživení jídelníčku i zařadili oblíbené klasiky,“ říká Monča Merglová, z oddílu Dobré naděje Litomyšl. „Sběrem dat“ pro sestavení jídelníčku – vděčnou aktivitou kterékoliv schůzky – to začíná. Téma celotáborové hry můžete s dětmi probrat například při čekání na vlak. Je dobré vždy deklarovat, zda jde o průzkum či hlasování, aby správně chápaly, jakou má jejich hlas váhu a my nezklamali jejich důvěru.
Míru zapojení je třeba si rozmyslet tím spíš, pokud sestavujeme pravidla pro společné soužití na louce. „Táborová pravidla si kluci vymýšlejí sami už několik let, jde o řízenou diskuzi, ze které vyjdou základní pravidla akce,“ říká Verča Holzknechtová, vůdkyně z 23. smečky vlčat Teplice. Ta mohou být při tom i naprosto konkrétní: „Oblíbený je zákaz žvýkaček – jedno z dětí mělo na jedné akci nalepenou žvýkačku na batohu a spacáku a od té doby toto pravidlo prosazuje,“ dává příklad a dodává, že inspirací pro tvorbu pravidel jim bylo fungování školy Summerhill (o které je možné se dočíst ve stejnojmenné knize), přístup demokratické školy, kde si žáci sami stanovují program a pravidla.
Celé programové bloky si letos vytvářely skautky z Litomyšle. „Tým skautek si připravoval program sám ve skupině, občas konzultoval s vedením konkrétní program ve vlastním volnu. Na schůzkách jsme si rozdělovaly, kdo se cítí na jaký typ programu a co by to mohlo být, aby se programy na táboře nekryly. Nabídly jsme jim z řad vedení konkrétní typy programů na výběr s tím, že kdyby je napadlo cokoli vlastního, nebráníme se tomu také,“ říká Monča. Výsledkem byly, kromě „scénkového“ a „hádankového“ večera, třeba dílna na tvorbu škrabošek nebo kostýmů na CTH.
Zapojit do tvorby programu je možné i světlušky a vlčata, což potvrdila Verča: „Před táborem na nástěnku napsali, na které sporty máme zabalit vybavení, v průběhu tábora mají vždy na výběr alespoň ze dvou sportů. Výběr sportu pomáhá, aby ho hráli rádi, což je to, o co nám jde – aby měli radost z pohybu.“
O tom, že je možné jít ještě dále, svědčí příklad světlušek z 29. dívčího oddílu v Praze. Ty si letos přály mj. přespat mimo tábor, opékat topinky, vařit čaje, stavět vor, něco pěstovat nebo projít stezku odvahy ve tmě, jak autorovi článku prozradila vůdkyně oddílu, Klára Farkačová. Přání byla zohledněna při sestavování harmonogramu. Nakonec vyplynulo tolik aktivit, že jimi strávily velkou část tábora a třeba na etapovku (byť letos plánovaně méně akcentovanou) už ani moc nezbýval prostor. Vedlejším efektem tohoto přístupu plánování bylo zjištění, že světlušky nepotřebovaly moc pohádkových her, že chtěly zkrátka pobývat v přírodě a tábořit. Významně je zaměstnávalo okolí tábora, cestičky v křoví, lezení po stromech a klučení kopřiv. „Když jsme je volaly na program, vlastně to vypadalo, že je spíš rušíme,“ doplňuje s úsměvem Klára.
Plánovat tábor ve spolupráci s dětmi se může jevit jako práce navíc. Přináší však ovoce v podobě aktivnějších a spokojenějších účastníků, kteří nejsou „pouhými“ příjemci více či méně aktivní zábavy, ale hybateli činností. Různými způsoby zapojení a ponecháním autonomie jim ukážeme, že jejich názor je důležitý nebo že mohou uskutečnit vlastní nápad. Ať již jde o hlasování o sportu, přípravě hry pro ostatní nebo o společný plán stavby voru.
