Jedna z neutuchajících skautských diskuzí je: Používáte stezku? Ano? A jakou – tu oficiální, nebo svou oddílovou? Žádnou? A proč? Ve své podstatě diskuze velmi cenná, protože se točí kolem toho, co vlastně v oddílech děláme a proč, k čemu holky a kluky nám svěřené vedeme a prostřednictvím čeho.
Snažím si vybavit svou vlastní zkušenost se stezkou: nosím ji na každou schůzku a sbírám podpisy, pro mě jako pro rádkyni je to základ pro tvorbu programu družinových schůzek. Na oddílových radách se k ní vracíme při plánování. Později po založení roje upadá do pozadí, v centru naší pozornosti stojí budování základního fungování a kultury oddílu. Po roce dvou se stezka či spíše cestička opět objevuje v oddílové knihovně a v rukou našich holek…
Zdá se mi, že v době, kdy o čas a energii vedoucích i rádců soupeří nepřeberné množství povinností, zájmů a dalších podnětů a času pro skauting se mnohdy nedostává, může být stezka velmi cenný pomocník. Máme tak v rukou něco, co nám velmi dobře ukazuje směr pro naši oddílovou činnost a tvoří jeho kostru. Stezka je vystavěna na kompetencích skautské výchovy, jež cíleně rozvíjí. Tedy někdo jiný za mě pečlivě rozmyslel, k jakým znalostem, dovednostem a postojům v tom kterém věku máme holky a kluky vést. Někdo jiný za mě taky tyto kompetence převtělil do konkrétních výzev a úkolů s respektováním pedagogických principů i skautské výchovné metody. Někdo jiný za mě hlídá, aby na sebe vše vhodně navazovalo. A mně-vedoucí dává tento nástroj do ruky – tady máš mapu, chceš-li, vhodnou cestu jsme ti už vyznačili. Nemusím tak vymýšlet svoje cesty, někdy možná zkoušet slepé uličky, objevovat již objevené, mám připravený základ pro činnost svého oddílu, mám také sdílené vodítko pro plánování s oddílovou radou a nástroj pro podporu rádců.
Jistě je legitimní říci: „Touto cestou my nepůjdeme.“ – stezka není směrnice a nikdo vám nemůže přikázat ji používat. Můžete mít dobré důvody, proč se (právě) nehodí. Stezka totiž nemusí odpovídat aktuálním potřebám oddílu, úrovni schopností nebo zájmům členů či členek, představám oddílové rady o směřování oddílu apod. Představuji si, že nejspíš to jsou okamžiky, kdy přichází na řadu tvorba vlastní oddílové stezky či jiných nástrojů, které oddílu pomáhají k dosažení stanovených cílů. Zkušenost ukazuje, že tato cesta stojí „hory času“ a ne vždy se vše podaří dotáhnout do zdárného konce; važte pečlivě, zda do toho jít. Taková práce může být bezpochyby zajímavou výzvou pro motivovanou a schopnou oddílovou radu, úkolem, který skrze diskuzi nad řešením může pomoci ke sladění vzájemných představ a očekávání, k posílení společné vize oddílu. Co však při hledání vlastní cesty považuji za klíčové, je jiná věc: je nutné, abychom stavbou vlastního nástroje neutíkali od skautingu, abychom stále měli na zřeteli jeho poslání, to, k čemu má mladé lidi vést, a to do své stezky byli schopni promítnout v celé šíři. Není to úkol triviální, pokud se do něj přesto chceme pustit, pomoci nám k tomu mohou definované kompetence pro jednotlivé věkové kategorie (kompetence pro skautský věk najdete na Křižovatce, kompetence pro vlčata, světlušky, rovery a rangers aktuálně vznikají). Máte-li už svou vlastní stezku, zkuste ji s nimi porovnat – je tam vše? Pokud snad patříte mezi ty, kteří právě rozmýšlí, kterou cestou se dát, doplním ještě pár věcí, jež je dobré k rozhodování vědět. Před prázdninami vyjde nová skautská stezka, která se mimo jiné vydává vstříc i tomu, aby měly oddíly dostatek prostoru uzpůsobit ji vlastním potřebám, ale také individuálním potřebám holek a kluků. Jdou tak zase o krok vstříc všem, kterým univerzální nástroj nevyhovuje, ale také nechtějí, nemohou či netouží vytvořit si svůj vlastní originál. Více o nové stezce se dočtete v článku na straně 23.
