Před časem mě zaujala internetová video-reklama nebo snad video-kampaň jedné hygienické značky. Snažila se podpořit pozitivní vnímání žen (a pozitivní vnímání u žen) ve společnosti. Začínala jednoduchým pokynem: Předveď, jak běhá dívka – run like a girl. Následně jednotliví respondenti – různého věku a pohlaví předváděli, jak podle nich běhá dívka a obvykle to byl určitý druh karikatury. Krátký spot pak svižně předložil otázku, kde se berou matoucí stereotypy v našich hlavách a celé to vyvrcholilo pozitivně: dívky běhají stejně (skvěle/špatně) jako kluci.
V Junáku – českém skautu říkáme, že jsme organizací pro každého. Je to jeden z principů, který se nám daří naplňovat: Jsme sice dětskou organizací, ale dokážeme zapojit i dospělé, potřebujeme je, vážíme si jich. Snažíme se věnovat lidem se specifickými potřebami, pracujeme s různostmi, výkonem i kvalitou, se soucitem a pobídkami. Chceme inspirovat holky i kluky, mladé i starší. Pokud se dívám na čísla z registrace, vidím, že máme kluků a holek téměř půl na půl. Z dvaceti tisíc dospělých je téměř 8000 dospělých žen. Pokud jde o početní zastoupení, jsme genderově vyrovnaní. A to mi přijde skvělé.
Ve chvíli, kdy jsme v republice v pozici největší dětské organizace, vnímám jako nutnost, abychom výchovu holek a kluků uměli pojmout v celé její šíři a opravdovosti s ohledem na specifika obou pohlaví. Abychom se uměli vyrovnat s koedukováním nebo nekoedukováním, s dostatkem nebo nedostatkem činovníků nejen u oddílů, ale i ve vyšších patrech organizace.
Pokud připustím, že ne vždy je snadné najít dostatek dospělých na místa, kde je jich třeba, potřebuji k tomu dodat, že cítím navíc smutek nad tím, že čím blíž ke špici organizační struktury, tím méně žen zde vidím.
Proč mi ale přijde důležité, aby ženy byly poměrně a to téměř polovičně zastoupeny ve vedení Junáka – českého skauta? Zdá se mi to jako nutný předpoklad k tomu, aby rozhodnutí, která se týkají i (nebo právě) výchovy a vzdělávání mladších a mladých členek a členů organizace byla adekvátní pro obě pohlaví. Podle mého názoru je zásadní, aby o tom, zda budou nebo nebudou dětské stezky psány jazykem pro kluky nebo pro holky nebo bezpohlavně nerozhodovala jen mužská většina. Navíc je tento příklad pouhou špičkou genderového tématu. Byla bych ráda, aby naše členky a členové byli sebevědomými mladými lidmi, kteří dokáží vyjádřit nejen dívčí běh či skauting bez stereotypních nálepek. A pomoci pozitivním příkladem tomu mohou i schopné ženy na místech, kde se rozhoduje o směřování Junáka – českého skauta. Pokud vás k tomu něco napadá, napište mi na . Díky.
