Jak jste se k pořádání mezinárodních táborů doma s oddílem dostali?
Ta výzva vznikla krátce před ukončením činnosti v roce 1971. Zkrátka jsme chtěli poznat skauting i návštěvou míst, kde být skautem bylo běžnou záležitostí. Možná k tomu přispělo i to, že jsme za hranice tenkrát nemohli. Na první tábor s mezinárodní účastí jsme si museli počkat až do roku 1991.
Z jakých zemí k vám skauti přijíždějí a kolik jich většinou v létě na táboře přivítáte?
Spolupráce začala už v roce 1990 s dánským střediskem z Virum, což je čtvrť v Kodani. Pak přišli na řadu Angličané z Barnstaplu v severním Devonu, Francouzi kousek od Albertvil a minulý rok Poláci. To jsou „stálice“. Pak tu jsou jednotlivci, bez kterých si nedokážeme tábor představit. Loni bylo na našem táboře 48 cizinců ze čtyř států.
Jak staré děti se tábora účastní? Nemají problém s jazykovou bariérou při komunikaci a při sdílení společných zážitků?
Náš tábor je svým charakterem vhodný pro děti od deseti let, které mají vžité základy osobní hygieny (umějí se o sebe v tomto směru postarat). Jazykové znalosti jsou úměrné věku a schopnostem. Nicméně bariéry za krátkou dobu mizí a všechny to motivuje k možnostem dozvědět se víc. Mnohé z našich dětí na táboře mluvily cizím jazykem poprvé s někým jiným nežli s učitelem!
Jak vypadá váš běžný táborový den?
Program číslo jedna je postarat se v kolektivu o chod tábora. Sladili jsme dva nejdůležitější časy. Ranní nástup v 8:00 a večerní nástup ve 20:00. To platí i v zahraničí. Ostatní probíhá jako na jiných táborech. Dopoledne se „pracuje“ pro tábor, odpoledne je zábava. Velký prostor se nechává vzájemné komunikaci. Na celotáborovou hru není mnoho prostoru. I když se to nezdá, on o ni ani není zájem. Pokusů bylo mnoho, ale většinou se nedohrála. Zjistili jsme, že větší úspěch měly třeba ukázky národních sportů.
Připravit program pro tak různorodou skupinu dětí jistě není jednoduché, co je klíčem k úspěchu?
Hodně času zabere společná práce kolem chodu tábora. O ten se musí postarat všichni táborníci společně bez dalšího pomocného personálu. Hodně usnadní třeba národní dny každé zahraniční skupiny. Je to ukázka jejich táborového dne včetně přípravy jídla po celý den. Občas program obohatíme návštěvou něčeho zajímavého v okolí. Nechybí ani nějaká ta odpolední hra, kterých mají vedoucí připraveno dostatek.
Přijíždějí se zahraničními skauty i jejich vedoucí? Zapojujete je také do vedení tábora? Jak probíhá vaše spolupráce?
Jsme rádi, pokud přijedou i vedoucí. Po zkušenostech je to i naše podmínka. Snadněji se řeší různá nedorozumění. Na táboře jsou všichni účastníky, nikoliv návštěvou, to znamená, že i oni se účastní všech táborových rad. Pokud mají něco připravené, jsme rádi a společně to realizujme. Hodinu po příjezdu nikdo nepozná, kdo je odkud. Všichni se převlečou z krojů do pracovního a zapojí se do práce. Kdo neví co – zeptá se.
Co vnímáš jako největší přínos při účasti na mezinárodním táboře pro děti a co pro vedoucí?
Na začátku všeho, co děláme, byla touha ukázat našim dětem, že skauti nejsou jen ve Stěžerách nebo v České republice. Seznámit je s těmi, kdo mají stejný zájem a berou je jako sobě rovné. Chceme, aby se učily cizí jazyk nejen pro dobrou známku ve škole, ale pro jeho praktické využití. V neposlední řadě nás těší, když ztrácejí ostych k někomu, kdo nemluví česky. No a my vedoucí máme radost, že to všechno funguje.
Rozhovor připravila Anička.
Pokud vás téma zaujalo, můžete si přečíst rozsáhlejší článek o zkušenostech z Lišákova střediska Mezinárodní tábory možná trochu jinak, který vyšel na Křižovatce v sekci Mezinárodní. Pokud máte nějaké další otázky či o uspořádání mezinárodního tábora s oddílem uvažujete, nebojte se ozvat přímo Lišákovi.
Karel Braunfuchs – Lišák
Skautem je od roku 1968. Od roku 1994 do loňska byl vedoucím střediska Střela Stěžery.
