Z březnového Valného sněmu jsme si s bratrem náčelníkem odvezli symbolickou sekeru práce. Respektive je veskrze reálná: Na závěr celého víkendu ji bratr Šéfa jako hlavní organizátor vyťal ze špalku práce a předal nám ji, pravděpodobně tím započal tradici dalších Valných sněmů. Mezitím, co bude symbol lesních škol a dnes i skautských táborů odpočívat, čekají ústřední orgány tři roky práce, která se urodila během hlasování a přijímání usnesení ve Velkém Meziříčí.
Jednou za tři roky, ve sněmové sezóně, je naše organizace podrobena zkoušce demokracie, korektních diskuzí, racionálního přemýšlení a zvládání emocí. Na letošním sněmu jsem neočekávala velké změny, myšlenka, že by se stalo něco nepředpokládaného, mi nepřišla reálná.
A pak se hlasovalo o logu a téma pro celý víkend, prostor jednacího sálu, kuloáry, virtuální svět i dobu po sněmu, bylo na světě. Přes zklamání mnohých jsem s výsledným usnesením spokojená. Přes radost mnoha mám z výsledného usnesení obavy. Znepokojení nad stavem loga se v organizaci přesunulo z jedné strany na druhou jak písek v přesýpacích hodinách. Je na Náčelnictvu, zda dokáže stav proměnit v rovnováhu a v jak stabilní.
Pro mě debata o logu zrcadlí dvě věci: 1. Organizaci není jedno, co a jak ústředí dělá, a umí se ozvat. Zdá se mi to důležité pro tvoření společné podstaty. 2. Logo je zástupný problém pro debatu o naší identitě, kterou jsme možná začali, ale zřejmě nedokončili. Je to debata o rozmanitosti a různých cestách k jednomu cíli. A pokud se nám podaří dostat se přes slupku loga, názvu a kroje k podstatě, bude to skvělé.
Za další tři roky zatneme na jiném místě při stejné příležitosti zmiňovanou sekeru práce a noví delegáti budou vážit vykonané úsilí. Snad z tohoto vážení vyjdeme nejen v oblasti loga úspěšně. Rozhodně se o to vynasnažíme.
