Skauti tráví hodně času v přírodě a v lesích obzvlášť, proto bychom měli mít stále na paměti, co vlastně nám právní předpisy umožňují. Máme to štěstí, že český lesní zákon1 všem dovoluje do lesa volně vstupovat a celkem svobodně tam pobývat, ať už jde o les státní, soukromý, či třeba obecní. Ovšem les je třeba chránit, proto při výpravách, táborech a jiných akcích musíme respektovat řadu zákonných omezení.
Pokud jde o samotný vstup do lesa, je i tady samozřejmě pár výjimek chránících les a naši bezpečnost. Nesmíme vstupovat do oplocených míst, tam, kde je vyznačený zákaz vstupu, a do oblastí, kde se provádí těžba či doprava dříví. Ale třeba na výpravě se můžeme pohybovat po běžném lese, jak se nám zlíbí, i mimo značené cesty. Můžeme pro vlastní potřebu sbírat lesní plody (borůvky, maliny, houby atd.) a suché na zem spadlé dříví do průměru 7 cm.
Co tedy v lese nesmíme?
Les nesmíme především poškozovat a narušovat lesní prostředí. Takže pozor při „divočejších“ hrách, lanových překážkách nebo při táborové činnosti hlavně na poškození mladých stromků, odření kůry, poškození kořenů apod. Dál v žádném případě nemůžeme odhazovat hořící nebo doutnající předměty, znečišťovat les odpady či odpadky a měnit vodní režim v lese (např. odvodňovacími kanály na táboře, budováním tůněk…). Uvedená omezení musíme respektovat za každých okolností a platí pro všechny bez výjimky – včetně vlastníků lesů.
Nicméně existuje celá řada zakázaných činností, ze kterých nám vlastník lesa může povolit výjimku. Bez takového souhlasu tedy v lese nesmíme zejména:
- rušit ticho a klid (hlasitými hrami, táborovým zpěvem, řádící družinou na výpravě),
- provádět terénní úpravy a narušovat půdní kryt (např. táborovou latrínou či odpadovkou),
- těžit stromy a keře (kácením stromů – včetně soušek),
- sbírat semena stromů (šišky a žaludy na výzdobu klubovny),
- jezdit a stát s motorovými vozidly (autem na táboře a lesní cestě),
- jezdit na kole, na lyžích nebo na saních mimo lesní cesty a vyznačené trasy (roverský cyklokrosový závod, zimní přechod hor na běžkách),
- kouřit, rozdělávat nebo udržovat otevřené ohně, a to i 50 metrů od lesa (táborák na louce u lesa, pochodně při noční hře),
- tábořit mimo vyhrazená místa (tj. stanování na výpravě).
Jak je to tedy s přespáváním v lese, když tábořit se tam nesmí? Když plánujeme výpravu nebo puťák, je možné stanovat na vyhrazených tábořištích, které poznáme podle oficiální cedule (ne podle pěkně vyhlížejícího ohniště, kterých je všude plno). Můžeme si také případně sehnat souhlas vlastníka lesa (postup viz dále). Poslední možností je „nouzové přespání“ – tzv. bivakování. Pokud se obejdeme bez stanů, ohně, vařičů apod., je možné strávit jednu noc na jednom místě ideálně „pod širákem“ (třeba ve žďáráku nebo v hamace). S jakoukoliv plachtou nebo přístřeškem riskujeme, že to stráž lesa (člověk s průkazkou) nebo úřady vyhodnotí jako táboření, které – jak už víme – je v lese zakázané.
Za kýchnutí pokutu nedostaneme
Ruku na srdce, kdo se v nějakém z uvedených příkladů sám nepoznal nebo nemá nějaký vlastní ze své oddílové praxe? Je dobré mít na paměti, že porušení uvedených zákazů může být přestupkem, za který si od orgánu státní správy lesů nebo od lesní stráže můžeme vysloužit i celkem nepěknou pokutu (je potřeba to brát rozumně, za jednu sebranou bukvici nebo za hlasité kýchnutí na výletě v lese nás nikdo samozřejmě pokutovat nebude). Jak se s omezeními vypořádat?
Buď se uvedených činností musíme vyvarovat, nebo si musíme předem obstarat povolení od vlastníka lesa. Stačí z katastru nemovitostí (nahlizenidokn.cuzk.cz) zjistit vlastníka lesa, kontaktovat ho, domluvit se na podmínkách, za kterých by nám byl ochoten svůj les „půjčit“, a ideálně si v písemné podobě nechat předem povolit plánované činnosti. Takové povolení je potřeba mít na táboře nebo výpravě s sebou, abychom mohli prokázat, že neporušujeme lesní zákon.
Pokud bychom se rozhodli uspořádat hromadnou sportovní akci (což může být třeba nějaká velká hra s hromadnou účastí či stavba a provoz lanových překážek v lese při dětském dni), je ještě potřeba nejpozději 30 dnů před jejím konáním poslat oznámení orgánu státní správy lesů2. V oznámení musí být místo a termín akce, předpokládaný počet účastníků, jakým způsobem akce proběhne a souhlas vlastníka lesa s akcí. Orgán nám může do 15 dnů od doručení oznámení stanovit nějaké závazné omezující podmínky, aby vše proběhlo k lesu co nejšetrněji.
Jak je to v chráněných územích?
Zvláštní režim mohou mít skautské aktivity v lesích, které jsou v nějakém druhu chráněných území nebo kde se vyskytují zvláště chráněné druhy živočichů a rostlin3. Pokud bychom uvažovali o akci v lokalitě, kde mohou být chráněné druhy4, nesmíme žádným způsobem škodlivě zasahovat do jejich přirozeného vývoje. Zejména v případě chráněných živočichů (u velké akce ale nelze vyloučit ani chráněné rostliny) bychom mohli negativně zasahovat už jenom tím, že se na jednom místě soustředí větší počet lidí. Pokud tedy vybíráme lokalitu např. na nějakou velkou hru, Svojsíkův závod či tábor, měli bychom se třeba i po poradě s příslušným orgánem ochrany přírody5 vyhnout místům s výskytem chráněných druhů. Jestliže akci z nějakých důvodů nelze realizovat jinde, musíme si dostatečně dopředu obstarat tzv. výjimku z druhové ochrany s podmínkami, za kterých by akce byla pro ochranu přírody přijatelná.
Pokud bychom chtěli něco podnikat ve zvláště chráněném území6, musíme se řídit zvláštním omezujícím právním režimem a naši akci tomu buď přizpůsobit, nebo na základě žádosti získat od orgánu ochrany přírody výjimku z činností jinak zakázaných (tu musíme mít, i když na takovou činnost už máme souhlas vlastníka lesa podle lesního zákona). V NP se obecně nesmí pořádat a organizovat hromadné sportovní, turistické a jiné veřejné akce (LARPová bitva), v klidovém území NP a NPR je zakázáno vstupovat mimo cesty (třeba při puťáku či bojovce), v NP nelze provozovat horolezectví, jezdit na kolech mimo silnice a oficiální vyhrazená místa či provozovat vodní sporty (např. outdoorové závody nebo akce vodních skautů), v NP, NPR a CHKO nemůžeme stejně jako v lese tábořit a rozdělávat ohně mimo oficiální tábořiště, vjíždět a setrvávat s motorovými vozidly mimo silnice, v první a druhé zóně CHKO je zakázané pořádat soutěže na jízdních kolech mimo silnice.
Bohužel výčet zákazů nelze jednoduše uzavřít, protože každý národní park může pomocí návštěvního řádu stanovit další omezení a chráněná území mohou mít tzv. bližší ochranné podmínky, které mohou speciálně upravovat další činnosti, jež lze provádět jen se souhlasem orgánu ochrany přírody. S těmito podmínkami je možné se seznámit např. na webových stránkách Agentury ochrany přírody a krajiny (nature.cz), ve sbírce zákonů nebo velmi často při vstupu do chráněného území na informační tabuli či v informačním centru. Například v nově vyhlášené CHKO Brdy bychom potřebovali souhlas k horolezectví nebo k pořádání akce s účastí větší než sto lidí.
Zajišťování výjimek, třeba pro pořádání letních táborů, je pro střediska s tábořišti v chráněných územích celkem běžná věc, proto se není čeho bát. Jen je potřeba na výše uvedené povinnosti pamatovat i při jiných akcích, nenechat nic na poslední chvíli (správní řízení může trvat i několik měsíců), navázat spolupráci s orgánem ochrany přírody a patřičná povolení ke spokojenosti všech stran vyřešit. Nedodržení zákonných podmínek může být ze strany pořádající jednotky, ale i jednotlivce přestupkem.
Zejména v chráněných územích bychom měli pečlivě zvažovat, zda nám příroda slouží jen jako kulisa či „tělocvična“ pro naše hry a aktivity („vyřádit“ se můžeme i jinde), nebo má smysl zařadit daný program právě třeba do CHKO. V cenných územích můžeme naopak skrze inspiraci a okouzlení vést děti k ohleduplnosti a ochraně krás přírody.
Cílem článku nebylo odradit od skautských aktivit v lese, ale spíš připomenout, že si v přírodě zkrátka nemůžeme dělat úplně vše, co se nám zlíbí (což je naštěstí právě pro skauty většinou samozřejmé). Závěrem je na místě uvést, že s ohledem na charakter textu byla problematika právních povinností v lese zjednodušena a byly vybrány příklady, které se dotýkají běžného oddílového života.
1 – Zákon č. 289/1995 Sb. o lesích a o změně a doplnění některých zákonů
2 – Což ve většině případů bude obecní úřad obce s rozšířenou působností
3 – Tato ochrana vychází ze zákona č. 114/1992 Sb. o ochraně přírody a krajiny
4 – Seznam zvláště chráněných druhů rostlin a živočichů včetně jejich rozdělení do kategorií ochrany je uveden v příloze II (rostliny) a III (živočichové) vyhlášky Ministerstva životního prostředí č. 395/1992 Sb.
5 – Obecní úřad obce s rozšířenou působností, krajský úřad, správa CHKO či správa národního parku.
6 – Národní park (NP), národní přírodní rezervace (NPR), přírodní rezervace (PR), chráněná krajinná oblast (CHKO), národní přírodní památka (NPP), přírodní památka (PP).
