Les není jen shluk stromů
Les je velice komplexní ekosystém a zdaleka nezahrnuje pouze stromy. Na ně je totiž vázáno nespočet dalších organismů od půdní fauny přes houby, řasy, lišejníky, rostliny, nejrůznější bezobratlé až po velké lesní živočichy. Každý organismus zastává v lese určitou roli a aby byl les zdravý, musí být v pořádku všechny jeho části.
Pokud se půda utuží těžkými těžařskými stroji, ztrácí schopnost zadržovat vláhu a živiny se spolu s vodou splachují z lesů pryč. Bez vzduchu a vody v půdě správně nefungují půdní organismy, které pak nerozkládají organickou hmotu a neuvolňují z ní potřebné prvky. Vegetace a stromy se bez těchto živin neobejdou, rostou pomalu a jsou náchylnější k nemocem. A to je jen jeden z mnoha koloběhů, který je pro stabilitu ekosystému nezbytný a který je v lesích zásadním způsobem narušován.
Není les jako les
Ačkoliv u nás převažují lesy smrkové, je nutné si uvědomit, že to zdaleka není jediný typ lesa v naší krajině. Přirozeně se u nás smrkové porosty vyskytují v horských oblastech nebo v jiných extrémních podmínkách, jako jsou podmáčená okolí rašelinišť (např. na Šumavě) či chladné rokle. Všude jinde by se bez lidského přičinění rozprostírala v závislosti na nadmořské výšce mozaika různých typů doubrav, dubohabřin, bučin a jedlobučin. Díky různým specifickým podmínkám bychom u nás dále mohli najít bory, suťové a lužní lesy.
Člověk si ale krajinu od nepaměti upravuje, a tak se přirozený výskyt, a dokonce i vzhled lesů, během let pozměnil. A je to do určité míry v pořádku. Jen se nám to upravování nějak vymklo kontrole. Dnešní člověk proměnil lesy svým intenzivním hospodaření natolik, že už to není udržitelné, což nám mimo jiné ukázala třeba kůrovcová kalamita – vysazené monokultury smrku jsou dnes většinou mrtvé.
Na vině však není kůrovec. Ten je u nás původní a ve zdravém porostu vytváří pestrou mozaiku světlin, díky nimž se les může obnovovat. Smrčiny ale ke svému zdraví potřebují především dostatek vláhy, které u nás nemají v nižších nadmořských výškách nikdy dost. A pokud přijdou extrémně teplá a suchá léta, která jsou zároveň mimořádně vhodná pro rozmnožování kůrovce, je se smrkovými monokulturami zle. A tak se rodí příležitost pro návrat těch typů lesa, jež na danou lokalitu skutečně patří.
Každý les má jiné nároky a také jiné hrozby. Lužní lesy například ohrožuje narovnání vodních toků a vymizení každoročních jarních záplav, dubové háje zase úbytek lidského vlivu – dnes již lidé nechodí do lesů pást ani sbírat klestí, díky němuž se les prosvětloval a dával tak příležitost vyklíčit světlomilnému dubu. Pochopení lesa a hospodaření v něm vyžaduje hluboké znalosti a spoustu práce. Bude náročné přizpůsobit se novým klimatickým podmínkám a potřebám společnosti tak, abychom za pár desítek let nemuseli řešit stejné problémy jako dnes. Bude to ale zapotřebí.
Ne že si v tom lese budeš dělat přírodu!
Jen málokdo si u úvodní otázky představil zvuk padajících stromů, smrad nafty a hučení harvestorů. Ačkoliv žijeme v době, kdy se na lidskou psychiku dbá více než kdykoliv předtím a kdy se investují nemalé peníze do výzkumu o blahodárném vlivu lesa na duševní zdraví člověka, produkční funkce lesa je dodnes na většině míst vnímána jako to jediné důležité. Celá legislativa je nastavena tak, aby vyhovovala zejména těm, kteří těží ve velkém, komerčně a plošně.
Lidé obecně vědí, že les dokáže stahovat z atmosféry CO2. Umí ho totiž vázat ve dřevě a díky houbám a dalším rozkladačům nakonec také v půdě. Fungují tak ale zejména lesy, v nichž se stromy nechávají dorůst do své plné šířky, dožít a zetlít na místě. V takovém případě se část uhlíku „prodýchá“ skrz organismy zpět do atmosféry a druhá část se zakomponuje do půdy. V takových lesích je navíc zeleno, hemží se to tam životem, voní houbami a lidskému oku pohled do takového „přirozeného“ lesa lahodí. Les s mrtvým dřevem zadržuje vodu, brání erozi, zvyšuje biodiverzitu a celkově zlepšuje stav krajiny. Vzhledem k tomu, kolik peněz stát ročně utratí za škody způsobené erozí a suchem, troufám si tvrdit, že zlepšuje také stav státní kasy.
Přesto musí osvícení vlastníci lesů bojovat o to, aby si takový „prales“ mohli pěstovat. Stát má skrze lesní zákon kontrolu nad tím, co v lese vlastník smí a nesmí dělat. A jak to tak chodí – peníze nade vše. Již od dob Marie Terezie je naše lesnictví nastaveno na co nejintenzivnější produkci. Co na tom, že od té doby uplynulo více než 350 let a potřeby společnosti se změnily. Napadené stromy se kácejí, prodávají za nízké ceny na palivové dříví a uhlík navázaný ve dřevě se vesele mění v CO2. Plošnou těžbou se také odhaluje a degraduje půda a v ní odumírají celá společenství hub a dalších půdních organismů, které v ní uhlík držely. Od roku 2018 tak naše lesy uhlík neukládají, ale naopak vypouštějí.
Les jako klíčový hráč v Klimatické krizi. Nebo ne?
Klima je mezi mladou generací tématem číslo jedna. Oteplováním se zásadně mění ekosystémy v podobě, v jaké je známe. Permafrost taje, pouště se rozšiřují, tundra zarůstá křovím a v lesích více hoří. Zdraví a stabilita ekosystémů je pro naše přežití klíčová. Je ale důležité si uvědomit, že současný stav ekosystémů není dán pouze změnou klimatu, nýbrž také drastickým úbytkem biodiverzity. Oba problémy spolu ovšem souvisí jen částečně. Některá opatření řešící jeden nebo druhý problém jdou dokonce přímo proti sobě.
Biodiverzita je volně přeloženo rozmanitost. A rozmanitost, jak říká biolog Petr Pokorný, dělá přírodu i lidskou kulturu silnější, odolnější, udržitelnější a krásnější. Důležité je, aby se v krajině vytvářela co nejpestřejší a nejjemnější mozaika. A to tak, aby zvířata i další organismy mohly volně přecházet mezi svými biotopy. Z hlediska biodiverzity je proto les stejně důležitý jako bezlesí, tedy jako louka, remízek nebo pole. V dnešní době měnícího se klimatu, kdy nevíme, jak bude za pár let, natož za padesát, se vyplatí vsadit na pestrost!
A co tedy s tím?
Pouhé vysázení lesa však planetu nespasí, tak jednoduché to bohužel není. Řešení není udělat z naší republiky divočinu. Pro další generace zde ale můžeme připravit lesy, které budou nejen ekologicky, ale i ekonomicky zajímavé. Ekologických způsobů hospodaření existuje celá řada a v mnohých zemích je to již běžná praxe. Jen je potřeba obrovské změny v nastavení jak zákonů, tak mysli.
- Měly by se více akcentovat mimoprodukční funkce lesa. Spočítat jejich přínos společnosti a vzdělávat o nich veřejnost.
- Stát by měl aktivně podporovat přírodě blízké hospodaření v lesích.
- Vlastníci lesa by měli mít možnost uplatňovat alternativní, nové i historické způsoby hospodaření, které zvyšují diverzitu přírody a krajiny.
- Měly by se vytvořit ostrůvky divočiny, kde se les nechá přírodním procesům, a v těchto oblastech přísně dodržovat bezzásahovost.
A s dětmi by se prý měla hrát šiškovaná na holinách! Pro inspiraci, jak zapojit sebe i děti do správné obnovy našich lesů, doporučuji navštívit stránky Hnutí Duha.
Zdroje a další čtení
Uceleně zpracované informace o stavu našich lesů a návody, co s tím zachranmelesy.hnutiduha.cz
Správný postup při zalesňování a související legislativa bit.ly/zalesnovani
Planeta je místy zelená až moc, sázením stromů ji nespasíme. Ochranou je rozmanitost, říká ekolog – rozhovor s biologem Petrem Pokorným bit.ly/rozmanitost
Magazín Přírodovědci, téma Les, 2017 bit.ly/prirodovedci-les
Jiné klima – jiný les, článek Ekologické lesnictví – vhodná cesta k rozmanitému lesu (Petr Kjučukov, Miroslav Svoboda a Radek Bače, Academia 2021)
