Rozhovor vedl Boro
Pracujete jako lesní pedagogové. Jak byste lesní pedagogiku popsali? O co jde a co je jejím cílem?
Na lesní pedagogiku jakožto lesnickou disciplínu lze pohlížet z různých úhlů. Pro nás je to především nástroj ke komunikaci. V programech představujeme les jako ekosystém, jehož součástí je člověk. Naše aktivity mají za cíl nejen vzbudit u veřejnosti touhu po poznání nového, budovat pozitivní vztah k lesu, ovlivňovat smýšlení o přírodě a chování vůči ní, ale také objasnit snahy a práci lesníků a smysl trvale udržitelného hospodaření se zdroji, jež nám příroda nabízí. Právě zaměření na lesnictví a lesnickou profesi jako obor lidské činnosti je jádrem lesní pedagogiky.
Jak vypadá běžná práce lesního pedagoga? Co s dětmi v lese děláte?
Lesní pedagogové jsou ve většině případů především lesníci a lesní pedagogika je pro ně spíše okrajovou činností. Na programy (většinou pro školy) se připravujeme naplánováním konkrétní trasy lesem, zpracováním požadovaných témat, výběrem a vymýšlením aktivit a přípravou pomůcek. Při vlastní realizaci programu v lese je potom lesní pedagog průvodcem tímto programem.
Téma celého programu může být velmi obecné o lese jako takovém, ale i specifické, například jen o zvěři, o lesních škůdcích, o zadržování vody, léčivých rostlinách, lesnické technice a transportu dříví, zkrátka o čemkoliv, co vás jen napadne. Hloubka tématu musí být vždy pochopitelně úměrná konkrétní cílové skupině. Společně strávený čas v lese je naplněn aktivitami založenými především na aktivizačních metodách, při nichž si účastníci mohou sami vyzkoušet některé lesnické činnosti, vzít do rukou skutečné nářadí, pokusit se les nevnímat jen zrakem, ale zapojit všechny smysly. Les si osaháváme, očicháváme, posloucháme, orientujeme se hmatem, zkoušíme na vlastní kůži, rozhodujeme o hospodářských opatřeních, povídáme si o jejich důsledcích. Zkrátka se snažíme účastníkům nejen otevřít oči, ale najít i cestu k jejich srdci, aby měli les rádi, uměli se v něm chovat a uvědomovali si jeho přínos pro nás všechny. A ten vlastní prožitek nám v této cestě pomáhá.
Pro skauty a skautky je les prostředím, ve kterém tráví spoustu času. Chodí do nich na výlety, táboří u nich a hrají v nich hry. Jak mohou podle vás skautští vedoucí rozvíjet u dětí hlubší vztah k přírodě a vést je k porozumění tomu, jak les funguje?
Jak známe fungování skautských oddílů ze svých zkušeností, tak není pochyb o tom, že skautští vedoucí svou pílí a nasazením vztah k přírodě u dětí úspěšně budují. Tím, že s dětmi do přírody chodí, dělají s nimi aktivity, které je baví, pracují s přírodninami, na vícedenních akcích jim dávají možnost zažít přírodu v různou denní i noční dobu. Les je sám o sobě natolik inspirujícím a emoce probouzejícím místem, že již samotný fakt, že do něj skautští vedoucí děti zavedou a pomohou jim se v něm cítit příjemně a bezpečně, je obrovským přínosem pro osobní rozvoj těchto dětí. V současnosti je totiž pro mnoho z nich les jednou velkou neznámou. Pokud k tomu nejsou vedeny v rodině, zůstávají čím dál více pohlceny životem uvnitř měst, obklopeny technologiemi a zapleteny do virtuálních sociálních sítí. Nezřídka jsou pak plny předsudků o rizicích a nebezpečích, která na ně v lese číhají. Domníváme se, že osobnost skautského vedoucího může v tomto sehrát velmi významnou roli tím, že dětem pomůže překonat obavu z neznáma. Jen z obrázků si člověk vztah k přírodě nevytvoří. Musí ji zažít na vlastní kůži, oči, uši a především srdce. Pokud chceme dělat pro les něco hmatatelného, například se podílet na čištění vodních toků, obnově studánek, sázení stromů, umisťování laviček či ptačích budek, mělo by to být vždy po domluvě se správcem lesa. Kdo je vlastníkem či správcem toho konkrétního lesa, vám určitě poradí například na odboru životního prostředí, na kterém zpravidla sídlí úředník státní správy lesů. A při běžném výletě můžeme lesu prospět třeba sběrem odpadků, když už tu slušnost, a pro většinu z nás i samozřejmost, nectili návštěvníci lesa, kteří tudy šli před námi.
Pokud vás zajímá aktivní péče o les, přečtěte si článek „Když lesy mizí, vypěstujme si je sami“ , pozn. red.
Můžeme lesům nějakým způsobem prospívat, i když do něj jdeme jen na výlet?
Rozhodně ano. Už jen uvědomění toho, že v lese jsme vždy pouze na návštěvě, je důležité. Všechno má svá pravidla, která bychom měli respektovat. Ta týkající se lesa upravuje lesní zákon (více se dočtete v článku Lesní paragrafy na str. 14–15, pozn. red.). To, že u nás máme volný přístup do lesa, rozhodně není samozřejmé, v některých státech lesy například nejsou otevřené všem občanům. I proto bychom si měli této možnosti vážit a snažit se lesu i společnosti tyto dary vracet alespoň hodnotami, které zastáváme. Mějme na paměti, že vstup do lesa není samozřejmý a je na vlastní nebezpečí.
České lesy v posledních letech zažívají těžké období. V důsledku změn klimatu, kůrovcové kalamity nebo přemnožení spárkaté zvěře (např. jelenů, srnců, divočáků) lze na spoustě míst, kde dříve rostl zdravý les, spatřit holiny, které připomínají spíše měsíční krajinu. Jak se to promítá do vaší práce? A jak o problémech českých lesů mluvíte s dětmi?
Toto jsou témata velmi aktuální, rezonující v médiích, a tak asi nepřekvapí, že se na ně ptají například i děti již na prvním stupni základních škol. Snažíme se těmto otázkám nevyhýbat, právě naopak. Bereme je jako příležitost k vysvětlování, proč takové situace nastávají, co je v silách lesníků s tím dělat a kde jejich možnosti končí. Klademe důraz na uvědomění si dlouhověkosti lesa, stáří stromů a na to, že pokud v lese člověk neudělá něco zcela správně, náprava bude trvat desítky let. Druhové složení dospělých hospodářských lesů nám tu zanechali naši lesničtí předkové, kteří je sázeli dle jejich aktuálních znalostí a požadavků tehdejší doby. Dobře funguje příměr k zemědělství, v němž řadu plodin sklízíte v roce, kdy jste zaseli. V lese je to dlouhodobější proces. Ani v zemědělství se však některé věci nedají předvídat.
Jak mohou praxe a poznatky lesních pedagogů skauting obohatit? A kde mají skautští vedoucí případně hledat inspiraci?
Skauting a aktivity v přírodě mají svou tradici a být vedoucím či lektorem rozvíjí i mnoho dalších jiných kompetencí pro život. Oba jsme do skauta chodili a shodli jsme se, že jsme si z něj odnesli nejen krásné zážitky, ale i nadšení pro přírodu a les, které nám zůstalo dodnes. Ani jeden již nejsme aktivním členem, ale možná nás tato zkušenost nasměrovala k profesi lesnictví, kterou máme rádi.
Inspiraci pro program mohou skautští vedoucí najít například na webu Lesní pedagogiky, kde jsou uloženy materiály k využití při práci s dětmi v sekci „pro školy“ nebo „ke stažení“ anebo zajímavosti „pod lesnickou pokličkou“. Lesnická témata jsou tam rozpracovaná do aktivit a her nebo pracovních listů.
Umíte si představit i nějakou přímou spolupráci mezi skautskými oddíly a lesními pedagogy? Kam se v případě, že o ni budou mít vedoucí zájem, obrátit?
Určitě. Víme dokonce o lesních pedagozích, kteří jsou také skautskými vedoucími. Naše činnost je otevřená širokému spektru lidí. Pracujeme nejen se školními kolektivy od mateřských škol až po vysoké, ale i s širokou veřejností např. na resortních výstavách či akcích ke Dni Země. Umíme připravit program pro rodiče s dětmi, seniory nebo skupiny s nějakou formou handicapu. Stejně tak by se jistě daly připravit aktivity pro skautský oddíl, případně použitelné jako součást programu na skautském táboře. Konkrétní lesníky na konkrétních místech lze oslovit přes již zmíněné stránky lesnipedagogika.cz – jsou tam kontakty na jednotlivé lesní pedagogy, kteří jsou zaměstnáni u lesnických organizací a lesní pedagogice se aktivně věnují, případně na koordinátory, kteří mají okolo sebe další síť kolegů, na které vás mohou odkázat.
Štěpánka Jouzová
Pracuje na oddělení vnějších vztahů Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Od 2015 je aktivní lesní pedagožka a členka pracovní skupiny Ministerstva zemědělství zabývající se lesní pedagogikou v ČR. V roce 2019 absolvovala obor Lesní inženýrství s diplomovou prací zaměřenou na lesní pedagogiku a environmentální vzdělávání.
Vít Kondler
Má třináct let praxe v lesnictví, od roku 2021 vede odbornou skupinu lesních pedagogů v rámci Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem. Kromě Lesního inženýrství absolvoval učitelské obory přírodopis a informatika. Poprvé se s lesní pedagogikou potkal v roce 2006 a od té doby ho nadšení k tématu provází pracovním i soukromým životem.
