Školní les je koncept, který propojuje výuku (zatím tedy tu školní), manuální práci, rozvoj vztahu k přírodě, ekologii i lesnictví. V praxi je to lesní plocha, o kterou se škola stará dlouhodobě. Jde o to vlastnit (nebo pronajímat) a využívat tento pozemek pro výuku a školní výzkum po celé generace, desítky let. Není to velký les, z našich zkušeností stačí 0,3–0,5 hektaru.
Jak Školní les vyrostl
V roce 2019 jsme v neziskové vzdělávací instituci Chaloupky dostali darem kus lesa a přemýšleli jsme, co s ním. Ve stejné době hledalo Gymnázium Jihlava lék na jejich pocit zmaru ze zničené krajiny. Kůrovcová kalamita na Vysočině nabyla nebývalých rozměrů. Společným úsilím tak vznikl první, vzorový školní les.
Šlo o suchou lesní plochu, kterou jsme pokáceli s pomocí spřátelené sociální firmy a dřevo jí věnovali. No a zbytek už dělali žáci gymnázia. Odklízeli větve na hromady, aby mohlo mrtvé dřevo zůstat v lese. Sázeli i seli, vytrhávali buřeň, odkorňovali kůly na oplocenku, kterou pak stavěli.
V roce 2020 jsme si řekli, že les nemusí mít jen Gymnázium Jihlava. Ve stejném roce jsme společně s doktorem Tomášem Vrškou, odborníkem na pralesy, sepsali příručku, která radí, jak školní lesy sázet (chaloupky.cz/skolni-les).
Dnes také nabízíme projekt Školní les Skautskému institutu mezi jeho patronáty, máme precedens v podobě skautského lesa Žlutá ponorka u Třebíče, který dostal darem stejnojmenný oddíl třebíčských skautů. Není důvod, aby skautské lesy nerostly i kolem tábořišť a základen nebo v dosahu kluboven. Skauti jsou v lese častěji než běžní školáci a vyznají se tam. Proto jsme na poptávku skautského lesa ihned kývli a těšíme se na spolupráci.
Proč vylézt z lavic do lesa?
Děti se učí v přírodě v kontextu lesa a práce, propojují zkušenosti, praktické dovednosti i teoretické znalosti, pozorují a bádají. Vidí, jak ekosystém funguje a především ve své rané fázi se doslova mění před očima.
V projektu nám jde i o to podpořit lesnictví jako obor. Je to práce, o které se školní vzdělávací programy příliš nezmiňují. Přitom o lesy mohou pečovat i drobní vlastníci, na vesnici jde o významnou část populace. Při práci v lese si děti zkusí různorodou manuální práci v přírodě. V lese je potřeba např. sbírat semena, sít, sázet, odklízet větve, stavět oplocenky, likvidovat buřeň (trávu a ostružiní, kterými zarůstají stromky)…
Ve školním lese pracujeme s chybou – jde o pokusnou plochu. Tady nám nevadí, že část výsadby uschne, něco nám otluče zvěř nebo semínka vyzobou sojky a myšice. Právě chybou se člověk naučí nejvíce. Chyba je tu od toho, abychom se z ní mohli poučit.
V neposlední řadě pomáháme lesu. Byť náš školní (nebo skautský) les nebude velký, může být pestrý, a zvyšovat tak biodiverzitu svého okolí. Výsadba nových lesů nebo stromů přímo dětmi je také prevencí či jedním z účinných léků na environmentální žal, kterému v důsledku čím dál zřetelnějších změn klimatu čelí (nejen) řada dětí.
Environmentální žal je odborný psychologický termín, který shrnuje negativní emoce vyvolané ničením životního prostředí či změnou klimatu. Projevuje se jako smutek, stesk, naštvání, deprivace, pocit bezmoci, úzkosti.
Co můžete čekat
Práce v lese se nebojte, on totiž vyroste i bez vašeho přičinění, jen mu to bude trochu déle trvat. Někdy stačí plochu oplotit, někdy jen nechat růst. Za těch pět let, co projekt běží, jsme přišli na to, že když vám uschnou vysázené břízy, zase vyraší nové kmínky. Že i když sojky vysbírají zdánlivě všechny žaludy, pořád jich spousta zbyde. Že pionýrské druhy stromů vyrostou až metr hned za první rok, cílové dřeviny (dub, buk a smrk) za tu dobu povyrostou o deset centimetrů. Že jeřáby sázet nemusíme, to za nás dělají ptáci. Že strom ze semínka je mnohem odolnější a daří se mu lépe než sazenici. A že les může být pestrý a stromy nemusí být nutně vysázené v rovných řadách.
Taky zjistíte, že dětem je v lese dobře a práce v něm je téměř terapií. Výsadba stromů, navíc společná (nejsem na to sám), je nejlepší prevencí proti environmentálnímu žalu, kterému v důsledku čím dál zřetelnějších změn klimatu řada (nejen dětí) čelí. Nebo že mrtvé dřevo patří do lesa a je plné života. Školní děti si moc dobře uvědomují, jak odlišná je práce ve školním lese proti tradiční výuce – ostatně jeden student jihlavského gymnázia to pojmenoval následovně:
„Je to určitá změna té výuky, že to není jak v hodině biologie, že sedím a učím se latinské názvy, ale jdu do té přírody a vím, jaká je ta práce v lese, jak vzniká nový les, kolik to stojí úsilí. Tak si toho lesa pak budu vážit.“
Jak začít?
Nejspíš si říkáte, jak se k takovému lesu vůbec dostat? Náš první skautský les byl dar. Doporučil bych však oslovit obci, ve které máte klubovnu, základnu nebo tábořiště. Obce totiž mívají ve vlastnictví řadu lesů a je pravděpodobné, že půl hektaru mýtiny vám rádi věnují nebo zapůjčí. Dále jsou tu drobní vlastníci, těch je spousta a mnoho z nich nemá na obhospodařování lesa ani čas, ani peníze. Věkový průměr vlastníků lesa je kolem šedesáti let. Pokud se o jejich les postaráte, budou jenom rádi. No a nakonec jsou tu státní lesy, které by měly řešit nejen produkci dříví, ale i jejich funkci produkční, společenskou a věnovat se ekologické výchově. Záleží samozřejmě na místním správci, ale i tady vám patrně vyjdou vstříc. Půl hektaru je tak malý prostor, že nikomu chybět nebude.
Pokud máte tento první krok úspěšně za sebou a stojíte na místě svého budoucího lesa, máte několik možností jak do něj dostat stromy. Nejběžnějším způsobem je sázení sazeniček z lesní školky. Dobrým způsobem je ale i rozsazení náletů z lesního lemu a z míst podél lesních cest. Můžete sít (žaludy, bukvice, kaštany, semínka smrků, jedlí, lip, javorů, bříz…) nebo můžete podpořit přirozenou obnovu lesa (založit les na semenáčcích, které tam už jsou). Také můžete pěstovat pařezinu, z pařezů olší, lip, jilmů nebo habrů. Z těch vám vyrostou nové prýty a vybudujete tzv. nízký les. No a taky můžete čekat na sukcesi – tedy počkat, co na lesní plochu nalétá za semena a ty v růstu podpořit. Očekávejte pak jívy, jeřáby, břízy nebo osiky.
Nářadí, které budete potřebovat, jsou rýče na sázení a pracovní rukavice. Na výrobu oplocenky je dobrý zatloukač (roura s plným dnem a s ušima), pro děti je lepší než běžná palice. Buřeň je lepší vytrhávat v rukavicích, dávat dětem do ruk srpy nedoporučujeme. Na sázení žaludů a větších semen jsou vhodné sázecí kolíky, na malá semínka doporučujeme hrábě, kterými je vpravíte do půdy (semínka bříz se doporučují házet na sněhovou pokrývku, při tání se dostanou do prohlubní a prasklin v půdě).
Nejlepším obdobím k tomu práci započít je jaro nebo podzim. Lépe se seje i sází – jednak kvůli plodům, ale i s ohledem na počasí a délku dne.
Nebuďte na to sami
Každý les potřebuje odborníka, kterým je tzv. odborný lesní hospodář. I váš les ho bude mít před tím, než ho koupíte, pronajmete či zapůjčíte… Ale na půl hektaru (to je maximální velikost lesa, kterou pro oddíl doporučuji) vám hospodář nejspíš nebude nařizovat žádné velké zásahy. Pokud tedy nebudete pěstovat exotické dřeviny, můžete tam mít cokoliv od lísek, jasanů, vrb a jeřábů, přes duby, buky, smrky a jedle až po třešně, hrušně, ořešáky nebo jírovce. Pokud se s lesním hospodářem nedohodnete, rádi vám pomůžeme najít jiného, se kterým bude spolupráce snazší. Kvůli kůrovcové kalamitě v minulých letech se výrazně zmírnila legislativa, a tak péče o holinu nemusí trvat jen dva roky (doba, za kterou dříve zákon nařizoval holinu zalesnit). V místech, které kalamita zasáhla (což je dneska víc jak třetina území), potřebujete na zalesnění (vysázení či vysetí stromků) pět let, a na zajištění porostů dokonce deset let. Takový vzrostlý les už navíc téměř žádnou péči nepotřebuje.
Dopracovat se na holině ke vzrostlému lesu je sice práce na dlouhá léta vyžadující řadu zkušeností a hlavně spoustu trpělivosti a odhodlání. Na druhou stranu, les na většině míst vyroste i bez lidského přičinění. Pustit se do něčeho takového s vaším oddílem či střediskem vám může připadat jako příliš velké sousto. Vězte však, že na to nejste sami. V Chaloupkách a ve Skautském Institutu vám rádi pomůžeme.
„Kdo sází stromy, má druhé raději než sebe.“
anglické přísloví
Více o projektu Školní les na skolniles.cz. Zájemci o pomoc s vytvořením skautského lesa se mohou obracet na tým Skautského institutu, který organizuje patronáty oddílů nad různými lokalitami v přírodě (skautskyinstitut.cz/patronaty).
