Máte rádi zkoušky odvahy během letního tábora? Já je moc v lásce nemám – alespoň ve formátu, kdy jdu sama tmou a cestou mě lekají různá „strašidla“. Proto bych ráda nabídla alternativu, která více podporuje zdravý vztah k nočnímu lesu.
| Cíl: | Účastníci programu sdílejí své strachy z nočního lesa a díky času strávenému v reálném prostředí některé obavy odbourají |
| Účastníci: | Ideálně skupina světlušek/vlčat/nováčků, ale mohou být i starší |
| Délka: | Cca 1‚5 hodiny |
| Prostředí: | Noční les během letního tábora |
| Pomůcky: | Pro všechny: teplé oblečení, něco na sezeníPro vedoucího: píšťalka, něco na měření času, nastudované zvuky nočních zvířat |
Tato aktivita není tak dobrodružná a na první pohled atraktivní jako tradiční strašení, ale u nás v oddíle silně působí jak na mladší členy, pro něž je celý program primárně určen, tak na ty starší, kteří se mohou dobrovolně přidat.
Program není koncipován jako klasická stezka odvahy, ale jako seznamování se s lesem pro ty, kteří jsou na táboře poprvé nebo kteří si v nočním lese nejsou jistí. Začíná při setmění, kdy se společně vydáváme bez baterek hlouběji do lesa.
Úvod aktivity
Vedoucí popisuje, jak poznat cestu bez čelovky (cesta je tam, kde se stromy více rozestupují a je vidět na oblohu), jak se zorientovat v prostoru a jak dbát v nočním lese na vlastní bezpečnost (za každých okolností mít ruce natažené před sebou). Zároveň zdůrazňuje, že pokud si svítíme baterkou, máme falešný pocit bezpečí, protože vidíme jen malý pruh světla, ale mimo něj jsme zcela slepí a světlem na sebe upozorňujeme zbytek lesa.
Společně dojdeme na místo, z něhož jsou dobře slyšet zvuky nočních zvířat. Takové místo je zpravidla dál od civilizace, a pokud vedoucí dobře nezná les, ve kterém se nachází, je ideální, aby se pokusil takové místo najít třeba i o den dříve.
Sedneme si do kroužku a vedoucí účastníkům položí otázku: „Čeho se v nočním lese nebo ve tmě bojíte?“ Všichni ze skupiny sdílí své strachy. Vedoucí může vstoupit do debaty, pokud má pocit, že může některé strachy zmírnit, ale je v pořádku nechat účastníky pouze mluvit o svých pocitech. Osobně mi přijde lepší varianta sdílení, to ale pouze v případě, že nikdo není svými obavami paralyzován natolik, že by nemusel zvládnout zbytek programu.
Vedoucí následně vysvětlí, že noční les je převážně velice bezpečný, jelikož je místem spánku, ale samozřejmě v něm žijí i noční tvorové, které se teď pokusíme poslouchat. Vedoucí dbá na to, aby ve skupině podpořil odvážného ducha a zvědavost. Zároveň účastníky dopředu informuje, že budou poslouchat 30 minut, poté vedoucí zapíská na píšťalku a všichni se opět sejdou na místě, kde předtím seděli.
Průběh
Skupina se poté rozdělí a každý účastník programu si jde sednout sám do lesa tak, aby neviděl nikoho dalšího a zároveň aby nebyl příliš vzdálený od skupiny (tj. cca 10 m mezi jednotlivci), a 30 minut poslouchá noční les. Pokud se někdo bojí opravdu hodně, jeho rozestup nemusí být tak velký a vedoucí mu dá ještě před aktivitou vědět, kde bude sedět, kdyby za ním účastník potřeboval přijít.
Zakončení
Na zapískání píšťalky se všichni vrací a diskutují o tom, co slyšeli. Vedoucí vysvětluje, jaké zvuky bylo možné slyšet (konkrétní zvířata, vlak, zvuky ze vzdálené vesnice, štěkot psa) a oceňuje, že všichni aktivitu zvládli. Po závěrečném sdílení se celá skupina vrací zpátky do tábora.
