Filozofie pro děti není společenskovědní obor zjednodušený úměrně věku a schopnostem dětí, ale didaktická metoda. Rozvíjí dovednost samostatného přemýšlení, kritického myšlení, spolupráci, ohleduplnost, angažovanost, tvořivost a mnohé další. Rozšířila se do více než 60 zemí a dočkala se své vlastní zkratky – P4C (Philosophy for children). Jejím jádrem je filozofické zkoumání ve skupině, tedy diskuze o otázkách, které jsou pro zúčastněné zajímavé, aktuální, živé a neexistuje na ně jediná správná odpověď. V oddíle se nabízí k uchopení témat skautské idey, hodnot, historických, společenských a kontroverzních témat.
3 klíčové principy P4C
Aby mohlo filozofické zkoumání dobře proběhnout, je nezbytné vytvořit bezpečné, vlídné, filozofující společenství. Z počtu přídavných jmen je zřejmé, že je to práce na delší dobu. Myslím však, že oproti formálnímu prostředí tříd mají skautské oddíly pro vytváření takového prostředí dobré předpoklady.
1. Myšlení v pohybu/hrou
Využitím principu dáváme dětem příležitost vyjádřit odpověď na položenou otázku pohybem po místnosti či domluveným gestem. Děti tak získávají možnost setkávat se v menších skupinkách, kde se snáze zapojí všichni.
2. Rozporuplná otázka
Využitím principu přinášíme podnět k zamyšlení. Rozporuplnost otázky spočívá v tom, že obsahuje určité vnitřní pnutí, neboť odpovědi, které nás napadají, jsou podobně atraktivní. To nás vede ke zvažování a zdůvodňování naší odpovědi.
3. Sledujte zpovzdálí
Využitím tohoto principu posilujeme samostatné myšlení dětí a autonomii celé skupiny. Vedoucí může facilitovat diskuzi, vracet filozofující ke zvolené otázce, pokládat doplňující otázky, ale nepřináší do diskuze svůj vlastní názor. Filozofující společenství se soustředí na své vlastní myšlenky a odpovědi a na názory a argumenty druhých.
Začínat můžeme jednoduchými aktivitami jako: „Vymění se ti, kdo…“, výběr ze dvou možností: „Chtěl/a bys být radši psem, nebo kočkou? A proč?“ nebo Pojmovým dortem: „Kdybychom pekli dort skautingu, jaké ingredience byste přidali?“ Tyto aktivity pak můžeme později zařazovat jako rozcvičku před samotným filozofováním.
Podnět
Podnětem otvíráme téma, diskuzi, otázku. Dobrý podnět je přístupný naší věkové skupině, vzbudí zájem, přinese otázky. Může jít o videoklip, příběh, citát, série fotografií, dialog, konflikt, vtip, obraz… Britský lektor Jason
Buckley s oblibou přináší do hodin toustovač a představuje ho dětem jako svého nejlepšího přítele. Děti obvykle protestují, že toustovač nemůže být něčí přítel, a tak společně zjišťují, co vlastně znamená přátelství.
Výběr otázky
Zvláštní péči pak ve skupině věnujeme výběru otázky, kterou se naše společenství bude ve svém filozofickém zkoumání zabývat. Měla by to být taková, která „chutná“ všem a není na ni jednoznačná odpověď, která se dá změřit, přečíst, vyhledat. Nezřídka se stává, že její pilování a opakované přeformulovávání zabere čas. Nenechte se odradit, stojí to za to.
Několik příkladů otázek najdete níže. Možná si u nich pomyslíte: „Chm, nad tím jsem nikdy nepřemýšlel/a.“ Ale stačí dodat radostné: „Ale teď můžu, a ještě v partě!“ a jste na dobré cestě.
Zkoumání
Samotné zkoumání je diskuze nad zvolenou otázkou, kde je úplně stejně důležité naslouchat jako mluvit. Myšlenky druhých jsou cenné samy o sobě a navrch nás mohou inspirovat k vlastním. Na zkoumání je dobré si předem dohodnout časový rámec v řádu desítek minut. Záleží na velikosti, věkovém složení i zkušenosti skupiny s podobnými programy. Čtvrthodina může být pro šestici vlčat a světlušek akorát a ani hodina nemusí teenagerům stačit na prozkoumání velké, palčivé otázky.
Jakým otázkám se můžeme věnovat?
→ Je někdy správné lhát?
→ Kdo je to skaut/ka?
→ Co dělá dobrého přítele / dobrou přítelkyni?
→ Co znamená úspěch?
→ Je poslušnost ctnost?
→ K čemu jsou dobré zlozvyky?
→ Jestliže dostaneš zaplaceno za hru, znamená to, že je to práce?
K čemu P4C neslouží?
K tomu, abychom předali klukům a holkám svůj nebo prostě jeden správný pohled na věc – třeba: „K čemu jsou dobré drogy?“ nebo „Proč je důležité chodit k volbám?“. Metoda opravdu slouží k prozkoumání všech dostupných myšlenkových zákoutí a dialogem není možné manipulovat tam, kam si vedoucí přeje.
Chci vědět víc!
- Krátce, ale pravidelně: thephilosophyman.com a jeho páteční newsletter
- Prožitkově: Jednodenní báječné kurzy pořádá vzdělávací program Člověka v tísni Varianty
- Instanty: Hotové lekce pro různé věkové kategorie, jakož i teoretický úvod a průvodní otázky naleznete v příručce .
Instant: Jak se pozná skaut/ka?
| Cíl | Společně prozkoumat otázku „Jak se pozná skaut/ka?“, vyjadřovat vlastní myšlenky, naslouchat druhým |
| Účastníci/účastnice | Skauti, skautky, RaR |
| Délka | 70–90 minut |
| Místo | Venku nebo vevnitř, kde nás nic nebude rušit |
Naladění: Oddílové fotky
Do místnosti vyvěsíme fotografie z naší činnosti v posledním roce, zahrneme fotografii skupinovou, akční, v krojích, v kostýmech, momentky z akcí. Po pár minutách prohlížení se každý postaví k fotce, která je podle něj nejvíc skautská. Svůj výběr si nejprve zdůvodní s těmi, kdo zvolili stejně, vedoucí se pak doptá několika jednotlivců, podle čeho vybírali, a ti odpovídají nahlas.
Podnět: Módní přehlídka
Potřebujeme různé převleky – skautský kroj, oblek a svatební šaty, lékařský plášť, kostým z oddílových zásob, neopren, montérky, trika ze skautských akcí a skautské šátky.
Moderátor/ka účastníky usadí tak, aby dobře viděli, a přivítá je na módní přehlídce s tématem sezóny „Kdo je to skaut“. Po přehlídkovém mole kráčí vždy dvojice, jednotlivé modely se mohou opakovat, střídají se však kombinace dvojic. Kostýmy lze kvůli úspoře času postupně vrstvit, na mole se vystřídá nejméně šest dvojic. Moderátor/ka ukončí přehlídku slovy: „Na pódiu jste viděli skauta, skautku, skautku, skauta, skauta, skauta…“ Následuje potlesk.
Pak ve dvojicích odpovídáme na otázky: „Kdo je to skaut/ka? Kdo není skaut/ka?“ Kdo chce, může potom sdílet v kruhu zajímavou myšlenku, ať už vlastní, nebo vyslechnutou.
Do prostoru dál od sebe umístíme ceduli ANO a ceduli NE. Po přečtení otázky se každý postaví k odpovědi, kterou by zvolil. Není to škála, je třeba se rozhodnout.
- Řekl/a bych o sobě, že jsem skaut/ka?
- Znám někoho, o kom si myslím, že je větší skaut/ka než já?
- Existují dobří a špatní skauti/ dobré a špatné skautky?
- Každou volbu může několik lidí zdůvodnit, a pokud někdo chce také položit související otázku, dostane prostor.
- Čas na zamyšlení: Co rezonovalo?
- Velkou skupinu rozdělíme do čtveřic, ve kterých diskutují nad otázkami:
- Jaká nezodpovězená otázka vás od začátku programu napadla?
- Co vás zaujalo?
- Co ve vás vyvolalo silné emoce? Rozzlobilo nebo rozesmálo vás něco?
- Jaké otázce byste se dál chtěli věnovat v celé skupině? Tuto otázku napište velkým písmem na papír.
Rozporuplná otázka:
Každá čtveřice představí svou otázku. Otázky položíme na zem a „hlasujeme nohama“, tedy každý si stoupne k té, kterou chce dále zkoumat. Pokud hlasování není jednoznačné, vyplatí se věnovat čas diskuzi v kruhu, až se dobereme k otázce, která bude pro většinu skupiny šťavnatá, zajímavá. Může se stát, že v této fázi otázku drobně přeformulujeme
Filozofické zkoumání:
Zkoumání předem časově ohraničíme, pro začátek může stačit 15–20 minut. Pravidla diskuze si určuje skupina sama. Vedoucí se drží principu sledovat zpovzdálí a pozorně naslouchá, jaké velké věci se začaly dít. Když se blíží konec domluveného času, upozorní skupinu a po skončení zkoumání zařadí krátkou reflektivní aktivitu, například dotaz: „S jakou otázkou odcházíte?“
