Jako kluk jsem přímo hltal knížky o indiánech a později jsem z nich čerpal i náměty pro oddíl. Věřím, že i dnes řada skautských oddílů ještě pro svou činnost využívá inspiraci z nich. Tahle knížečka ale spadá do jiné kategorie. Nenajdete v ní příliš mnoho dobrodružství, která by byla vhodným námětem pro drsné skautské bojovky, spíš naplňuje obsah svého podnázvu „Učení o tom, jak rozprávět s matkou Zemí“.
V první části vypráví dědeček Iron, medicinman severních Arapahů, svým vnoučatům kratičké příběhy z historie či mytologie svého národa. Jedná se téměř o pohádky, jejichž prostřednictvím je seznamuje s tím, jak v minulosti žili indiáni v harmonii s Matkou Zemí, Otcem Nebem a všemi živými bytostmi. Zároveň ukazuje i nám, jak můžeme žít ve větším souladu se svým okolím.
Ve druhé části na tyto příběhy navazuje dvacet návodů na jednoduché prožitkové hry, které nám pomohou lépe pochopit a prožít moudrost dědečka Irona a jeho lidu. Knížka se svým konceptem jeví jako ideální způsob rozvíjení environmentální výchovy ve smečkách vlčat. Některé hrátky, např. běhat bosky ve sněhu, jakoby byly vystřiženy z 50 věcí, které musím stihnout do 11 a ¾ let. Knížka by jistě mohla být dobrým doplňkem akčnějšího indiánského programu, který by mohla rozšířit i o jakýsi duchovnější rozměr.
Přes její zaměření na mladší školní věk v ní najdou podněty pro činnost svých oddílů i vůdcové skautských oddílů. Třeba takový obřad potní chýše či hledání vize nejsou aktivity úplně zaměřené pro vlčata. U většiny námětů však oceňuji, že se do nich děti mohou pustit i bez dozoru dospělých. Tak jak tomu bylo dřív, „dokud byla Země ještě mladá“. A tak je to správné.
Garry McLain: Indiánská cesta (DharmaGaia, 2008)
