Čas letních dovolených či prázdnin nás může přivést k tomu, abychom se chvíli zastavili a podívali se na život z jiné perspektivy. Když opouštíme domov a odjíždíme na cesty (nebo třeba na tábor), samo se nabízí opustit také zažité myšlenkové vzorce a podívat se na všechno kolem sebe zase novým pohledem. K tomu nám mohou pomoci knihy.
Následující dvě mají jednu společnou myšlenku – jejich autoři vnímají život jako strhující příběh. V knize Pí a jeho život nás Yann Martel spolu s hlavním hrdinou nechává uprostřed oceánu přemýšlet o smyslu životního příběhu. Agatha Christie zase ve své autobiografii ukazuje, že život může být ještě napínavější než detektivní román. Oba autoři přitom zdůrazňují, že máme vždy možnost volby v tom, jestli se na svět budeme dívat jako na místo pro úchvatné a neuvěřitelné dobrodružství, nebo jestli se zaměříme na šedivou rutinu všedních dní.
Pí a jeho život (Yann Martel)
Příběh Piscine Patéla není jen napínavý, přináší zamyšlení nad smyslem života, coby variantou příběhu, kterou jsme si sami vybrali. Děj je v náznacích spjat s příběhy, které lidstvo provázejí už od pradávna – ať už jde o příběh Buddhy nebo ten o Noemově Arše. Poetickou nit příběhů však nejednou nemilosrdně utíná něco ještě základnějšího: dravá touha přežít za každou cenu společná všem živým tvorům.
Piscine Patél (krátce jen Pí) vyrůstá uprostřed zoologické zahrady a odmalička sleduje paralelu mezi životem zvířat a lidí. Jeho život nicméně náhle změní rozhodnutí jeho rodičů přestěhovat se z Indie do Kanady. Celá zoo, tedy zvířata i majitelé, se nalodí a vydá se na obtížnou plavbu, která nakonec dopadne úplně jinak, než měla. Pí, který se jako jediný po potopení lodi zachrání, má k dispozici jen člun, na němž se navíc vyskytují zvířata, která se na něj vyškrábala také – je tu zebra, hyena a… bengálský tygr. Ten tygr, kterého Pí kdysi viděl ve výběhu, jak po třech dnech hladu trhá svou kořist. Začíná boj o přežití s mořem, tygrem a člověkem v hlavních rolích.
S ubývajícími stránkami napětí graduje a současně narůstá mýtický ráz celého příběhu – ostatně loď naložená zvířaty uprostřed oceánu – nepřipomíná vám to něco? Postupně kniha míří k tomu, že konečné rozhodnutí, to, kterému příběhu uvěříme a který budeme chtít následovat, je vždy na nás. Co si ale vybereme, když nám dá sám autor románu volnou ruku?
Vlastní životopis (Agatha Christie)
Proslulá Královna zločinu, Agatha Christie, nás seznamuje s příběhem, který je snad ještě napínavější než zápletky jejích detektivních románů – s příběhem svého života. Spisovatelka prožila dvě světové války, coby ošetřovatelka ve vojenské nemocnici viděla umírat vojáky a ani její osobní život se neobešel bez bouřlivých zvratů – mezi ně patří například náhlý rozvod, zapříčiněný nevěrou jejího manžela. Téměř šedesátiletá Christie ve své autobiografii přemýšlí nad životem a neúnavně zdůrazňuje, že přese všechno je naprosto pevně přesvědčena, že už jenom být naživu je úžasné.
Stejně jako v autorčiných detektivních románech, i zde jsme zváni do Anglie minulého století, abychom sledovali dění v rozmanité společnosti a odhalovali skryté stránky jednotlivých postav. A podobně jako v autorčiných detektivkách i zde dopadá leccos úplně nečekaně – například když spisovatelku, která si prošla těžkým rozvodem, zničehonic požádá o ruku o čtrnáct let mladší archeolog. Se svým mladším manželem pak autorka v rámci archeologických výprav poznává krásy Předního Východu – koneckonců odtud pramení exotické ladění některých jejích pozdějších detektivek.
Agatha Christie občas čtenáři až vyráží dech svým nezdolným optimismem a vírou v lepší zítřky. V životě spatřuje nepochopitelnou divadelní hru, jejíž zápletka nám jaksi uniká – a nepřestává nad ní žasnout a radovat se. Možná právě díky tomuto svému nadhledu autorka prožila příběh, který může v lecčems inspirovat i nás.
