Jak v oddílech vytvářet bezpečné prostředí?

„Když řešíme nějakou složitou nebo nepříjemnou situaci, dáváme si záležet na tom, aby měli všichni dotčení možnost se vyjádřit. Nehledě na věk členek s nimi komunikujeme o tom, jaký postup bude následovat, koho o problému můžeme informovat a že je z nějakého důvodu dobré kontaktovat rodiče.“
– anonymní vedoucí oddílu

Jedná se o jeden z mnoha příkladů, v němž záleží na tom, jak k dané konfliktní nebo krizové situaci (např. šikaně) přistoupíme, jak jsme domluveni v týmu vedoucích, jak jsme transparentní ke členům a členkám. A to jak z pohledu prevence (např. členové a členky ví, že se mohou vedoucím svěřit, vedoucí průběžně budují zdravé vztahy se svými svěřenci), tak z pohledu následných kroků (holky a kluci jsou obeznámeni s tím, co se stane, když poruší nějaká společně nastavená pravidla, dojde k úrazu, svěří se s něčím, co je trápí apod.).

Vedení oddílu či střediska obnáší poměrně široké spektrum zodpovědnosti a povinností. I přesto bychom se měli snažit neutopit v úkolech, jako je např. administrativa, a stále myslet i na příležitosti, které nám vedení přináší, a ty využít k pozitivnímu ovlivňování členstva. Aby se všem dařilo rozvíjet vlastním tempem, je potřeba jim zajistit bezpečné prostředí. Není tím myšleno zabalit je do bublinkové fólie a posadit do klubovny na zadek. Naopak jim dopřejme takové dobrodružství, jehož rizika budou smysluplná a přiměřená (tj. mají výchovný smysl a nikoho bezprostředně neohrožují). Např. lézt poprvé s vlčaty po skalách, protože jsme jim to slíbili, smysl nemá, pokud jediný k tomu kvalifikovaný vedoucí onemocněl. Holky a kluky tak navíc vedeme ke schopnosti přehodnotit okolnosti, znovu zvážit rizika, změnit plány na poslední chvíli, když je to potřeba apod.

„Rodiče před táborem vyplňují do dotazníku, jestli dítě nemá nějaké specifikace, o kterých by bylo dobré vědět a připravit se na ně (pomočovaní, strachy…). Můžeme s tím potom v rámci prevence pracovat.“
– Kateřina Rickardtová, vedoucí oddílu Trojlístek v Olomouci

Máte odlišné představy o tom, co je a není bezpečné? Kodex vám pomůže

Každý si nejspíš představíme pod pojmem bezpečí něco jiného. Jako vedoucí se můžeme opřít o Kodex jednání dospělých (dále jen Kodex). Při pokračování ve čtení tohoto článku si můžete rovnou Kodex prohlížet, s tímto číslem Skautingu vám totiž přišel jako příloha. Jedná se o základní etickou normu, z níž máme při oddílové činnosti vycházet. Má nám pomoct nezapomenout na žádnou důležitou oblast týkající se fyzického, psychického a sexuálního bezpečí. Většina z nás intuitivně do určité míry myslí na některé aspekty bezpečného prostředí, jako je např. bezpečnost při sekání dřeva, rizika při noční hře nebo absence alkoholu na skautských akcích. Ve víru každodenní činnosti však můžeme spoustu významných rizik a bezpečnostních opatření opomenout a sebe i členy a členky oddílu tak vystavit zbytečnému nebezpečí. Jak nám v tom může pomoct Kodex? Provede váš tým a všechny dospělé kolem oddílu či střediska základními aspekty bezpečného jednání směrem k mladšímu členstvu, jiným dospělým, rodičům, organizaci a také vůči sobě.

„Můžeš tisíckrát hlásat skautský zákon a nechat ho učit děti nazpaměť, ale pokud k nim nejsi spravedlivý a nejdeš příkladem, budou spíš vzdorovat a dělat levárny tak, jak to odkoukaly.“
– Pavel Trojánek – Tee‑pee, vůdce 41. oddílu Svatopluk, Hvozdnice

Fakta o Kodexu:

• Vznikl jako nástroj prevence v oblasti bezpečí. Vychází také z priority Safe from Harm světové skautské organizace WOSM.
• Při snaze o zohlednění fyzického a psychického bezpečí našich svěřenců Kodex přibližuje ve větším detailu hranice mezi žádoucím a nežádoucím chováním dospělých – je tak naší pomyslnou mapou.
• S Kodexem se má seznámit každý dospělý, který se při skautské činnosti pravidelně setkává s mladšími členy. Jsou to noví dospělí členové, současní vedoucí a činovníci, ale třeba také přátelé vedoucích nebo rodiče členů vypomáhající na výpravách nebo táborech. Přiměřeným způsobem by se také s obsahem Kodexu měli seznamovat dorůstající roveři a rangers, kteří v budoucnu možná převezmou vedení oddílu a v současnosti se na jeho vedení podílí.
• Kodex má povahu etického závazku obdobně jako skautský slib a zákon.
• Kodex se týká oblasti fyzického, psychického a sexuálního bezpečí.

Následující aktivita nabízí způsob, jak v oddíle či středisku dospělé členy s Kodexem seznámit a jak společně uvažovat o jeho začlenění do výchovné činnosti.

Reflexe minulých chyb pomáhá předcházet těm budoucím

Můžete se domluvit, že se budete na poradách zamýšlet nad dalšími situacemi, které se vážou k jednotlivým oblastem Kodexu. Taková zamyšlení mohou pomoct uvědomit si i drobnosti, které přispívají ke zdravému fungování oddílu – nebo naopak nepříspívají a budete to chtít změnit. To je nejlepší dělat společně, abyste byli stále na jedné lodi, kterou kormidlujete směrem k oddílové vizi a v souladu se skautskými principy.

Kodex vám má pomoct pojmenovat konkrétní situace z vašeho oddílu, nad kterými cítíte potřebu společně diskutovat, reflektovat je a poučit se z nich. Pomůže vám také promluvit o situacích, které jsou již daleko za hranicí přijatelného, ale měli jste obavu je řešit (např. opakované nepřiměřené doteky zdravotníka při hledání klíšťat u členů a členek, které probíhá v zavřeném stanu, někdy dokonce i přes fyzický odpor prohlížených). Kodex vychází také z předpokladu, že nestačí spoléhat na to, že když se doteď nic vážného nestalo (i když jsme došli k tomu, že jsme dostatečně nepředcházeli rizikům nebo jsme se v některých situacích nezachovali nejlépe), tak není potřeba nic i nadále měnit.

Čas vložený do opakovaného zamýšlení se nad tím, jak bezpečné prostředí v oddíle vytváříte a udržujete, se v budoucnu vyplatí. Snáz potom budete provádět dorostlé vedoucí či dospělé nováčky tím, co děláte pro bezpečnost sebe i mladších členů a pro zdravé oddílové klima v souladu s Kodexem a posláním Junáka.

Prostřednictvím Kodexu otevřete v oddíle otázky ohledně bezpečí, které by vás možná jinak nenapadly. Pomohou vám rozlišit, jaké jednání je v pořádku a jaké už je za hranou. A to vůči všem, kteří se v oddíle a kolem něj pohybují, tedy i vůči sobě.

Příklad: když si budete vědomě na oddílových radách aktualizovat, kdo má kolik úkolů viditelných i neviditelných, v jaké je kdo životní fázi nebo aktuálním rozpoložení, snáze předejdete náhlým odchodům, vyhořením vedoucích, ale také prohloubíte vzájemné vztahy a sami sebe posunete v udržování životní rovnováhy.

Tip: Ke zmapování množství práce, kterou ve vedení oddílu odvádíte, můžete využít pracovní listy Skauting, nebo život? O povinnosti k sobě

Je na zodpovědnosti nás všech, kteří se na skautské výchově v různých rolích podílíme, aby vzpomínky na dospívání v oddíle byly v srdcích skautek a skautů navždy spojeny s dobrodružstvími s dobrými konci. Nebuďme tedy ke Kodexu lhostejní, ale aktivně podle něj přemýšlejme a jednejme. Kodex je pro nás totiž obdobný typ závazku jako složení skautského nebo činovnického slibu.

Tipy k podpoře bezpečného prostředí v oddíle:

• Při přípravě programů zvažujme, jaká rizika přinášejí, a vědomě s těmito riziky pracujme.
• Systém dvojic – při náročnějších aktivitách, kde to dává smysl, tvořme dvojice z kluků a holek, které se vzájemně hlídají (např. při koupání v rybníce, nočních aktivitách…). Stačí, že si dokáží jeden druhému přivolat pomoc.
• Zdůrazňujme, že veškerý program je pro zúčastněné dobrovolný a mohou z něj kdykoliv vystoupit.
• Využívejme reflexi – po náročnějším programu se k němu společně vraťme a nechme ho doznít. (Jak na reflexi se dočtete v článku Reflektujeme, tedy si rozumíme)
• Absence alkoholu – dospějme s ostatními vedoucími a dospělými ke shodě na tom, že na skautské akce alkohol nepatří
• Schránka důvěry (visí v klubovně) – možnost anonymně nebo s podpisem vhodit vzkaz s čímkoliv, co členové potřebují říct rádcům. Nemusí psát jen negativní informace, ale klidně i poděkování apod.
• Žárovkování – na každé družinovce dostane jeden z přítomných žárovku a ostatní se ji snaží „rozsvítit“ tím, že říkají, čeho si na něm váží, co je na něm inspiruje…
• Na květnové a červnové schůzky zařaďte aktivity k přípravě na tábor. Nechte vlčata a světlušky přinést si vlastní nože, případně sekery, a připravte oddílové nářadí. Na jednotlivých stanovištích je nechte vyzkoušet si: uříznout klacek pilou, přesekat klacek sekerou, ořezat klacek nožem do špičky nebo vyrobit sekerou špičatý kolík.
• Zrušme bodování stanů a s tím spojené tresty – naučme raději holky a kluky základním návykům čistoty a úklidu (např. žádné mokré oblečení na hromadě, zbytky jídla v kufru…). Dle potřeby provádějme kontrolu vždy ve stejný čas a nechme případně plynout přirozený důsledek (př. mokré oblečení je třeba usušit, případně vyprat – sám nebo s pomocí).
• Zaveďme na táboře speciální stan – soukromé místo pro holky, s cedulkou obsazeno/volno (může být využíván například při výměně hygienických potřeb aj.)
• Akce pro rodiče členů a členek – aspoň jednou za rok pozvěme rodiče na oddílovou akci (grilování u klubovny, divadelní představení družin…) – pomůže to v prohloubením vztahů mezi rodiči a vedoucími, v efektivnější komunikaci mezi sebou, rozšíření informací o zázemí.
• V bojových hrách se mohou často setkat protivníci natolik odlišné síly a váhy, že by byl jakýkoliv boj bezpředmětný (např. sedmiletá světluška proti čtrnáctiletému skautovi). Zaveďme pro tyto případy pravidlo „S bojem musí oba souhlasit.“ Když se setkají dva protivníci, řekne každý buď „Boj!“, nebo „Kámen“. Pokud oba s bojem souhlasí, bojují podle určených pravidel. Pokud ale jeden z nich nesouhlasí a řekne „Kámen“, namísto rvačky si střihnou kámen, nůžky, papír.

Pokud zažíváš problematické situace při práci s dětmi, máš podezření na nevhodné chování jiných činovníků, trápí tě komunikace uvnitř týmu a podobně, obrať se na e‑mail .
Poradna ti zprostředkuje rady od právníka, lékaře, psychologa nebo jiného odborníka.