Jak motivovat členy týmu

Zdá se, že otázka motivace začíná platit za jedno z klíčových témat dnešní doby. V čase, kdy se každému z nás otevírají nevídané možnosti životních cest, nemusí být jednoduché právě pro tu naši zaujmout druhé. Známe to možná jako skautští vůdci a vůdkyně, potýkající se s kolísající motivací našich oddílových rad a ne vždy horoucím nadšením jejich členů pro práci na oddíle nebo vzdělávání na kurzech.

Jak docílit toho, aby námi vedení lidé fungovali a pracovali, je přitom otázkou, na niž se snaží dát odpověď celé tisíce knížek prohýbajících se na policích s manažerskou literaturou. Lze mezi nimi najít něco, co dokáže nás skauty obohatit?

Ano, lze – tedy víme-li kam sáhnout a uvěříme-li, že se v zástupech laciných návodů na zaručený úspěch skrývají také kvalitní tituly, podložené psychologickým výzkumem a reálnou praxí. Právě to, že kniha nestojí na vodě, ale vychází z odborného poznání, je totiž jedním z hlavních kritérií věrohodnosti.

Pokud nám nějaký autor slibuje instantní metody, nevěřme mu. A následujme radši ty, kdož přiznávají, že to vůbec nemusí být jednoduché. A kteří si uvědomují, že ti lidé, které se snažíme vést, jsou v prvé řadě lidé – s veškerou svojí složitostí a rozmanitostí, a také hodnotou, kterou je třeba respektovat. Kvalitní knihy totiž zpravidla nestaví na návodech, nýbrž na principech a hodnotách.

Proměna myšlení

Přestože máme jako skauti v oblasti vedení lidí nezpochybnitelné know-how, může být občas užitečné hledat další inspiraci právě u psychologie pro komerční sféru. Jistě, skauting a byznys jsou trošku jiné světy, ovšem stále světy obývané stejným druhem člověka. A co je zajímavé, tak že i když máme třeba občas obavy, aby naše oddíly nezačaly připomínat firemní prostředí, zkušenost ukazuje, že je to spíš právě svět podniků a managementu, kdo již pěkných pár let zažívá renesanci a objevuje, že by možná nebylo na škodu přiblížit se principům, které jsou blízké, ne-li vlastní, zrovna skautingu.

Právě to ukazuje ve své knize Pohon její autor a americký spisovatel Daniel Pink. Manažeři zjistili, že jejich někdejší metody postavené na kontrole, cukru a biči nefungují ideálně a že trendy už dávno nabraly jiný směr: týmového ducha, vnitřní motivace a společensky prospěšných cílů. Jako by tak firmy potřebovaly osvobodit z materialistického zajetí a přiznat svým zaměstnancům, že bez vyšších idejí ten život nějak nepůjde…

Na sto osmdesáti stránkách Pohonu (v originále Drive) předkládá autor výsledky výzkumu motivace za posledních čtyřicet let a nadhazuje, že bychom si jich možná mohli začít všímat – a třeba i přehodnotit strategii organizací, od firem po školy, které chtějí být efektivní a úspěšné. Své teze autor skutečně opírá o velké množství shromážděných studií, zároveň je s obratností šoumena prokládá zápletkami dalších příběhů a experimentů.

Tajemství motivace

Jak tedy podle Pinka motivovat lidi v týmu? Základem je důraz na vnitřní motivy. Naopak tresty a odměny, jakkoli se mohou zdát účinné, často podrývají skutečný zájem, oslabují kreativitu a ve výsledku tak mohou potlačovat motivaci vnitřní. Naším cílem nesmí být druhé k něčemu nutit, ale docílit, aby to sami dělali rádi.

Na úrovni týmu vedoucích však málokdy někoho do něčeho nutíme, dobře víme, že potřebujeme probudit opravdový zápal – jak toho tedy dosáhnout? Odpovědí autora (a klíčovým konceptem knihy) je přesvědčení, že aby bylo prostředí motivující, musí v něm být přítomny následující tři principy:

Autonomie – lidé by měli být ve své práci svobodní a co nejvíce sami určovat její podobu. Snáze se nadchnou pro věc, kterou mohou uchopit po svém a realizovat se v ní.
Mistrovství – tedy prostor se zlepšovat a růst. Vědomí, že je člověk v nějaké činnosti stále lepší a přibližuje se k pomyslnému mistrovství, přináší radost a stimuluje hlubší zápal.
Smysl – který v práci potřebujeme vidět zcela nezbytně. Hledání smyslu je lidskou přirozeností a jeho nepřítomnost demotivuje a frustruje. Nejsilnější motivace přitom přichází, když onen smysl přesahuje jedince a jeho organizaci a směřuje k vyššímu cíli…

Vodítkem pro práci s týmem tak mohou být zvláště tyto principy. Mají vaši lidé dostatečnou autonomii a příležitost k rozvoji? A vidí v činnosti i jednotlivých úkolech, z nichž je složená, jasný smysl?

Pinkův Pohon jistě není dokonalý a zvláště může iritovat stylem, ve kterém jako by se autor stále dokola snažil ohromit čtenáře, který není ochotný mu věřit. V každém případě se myšlenky, na nichž kniha stojí, zdají být docela přesné – a k přečtení ji tak lze skautským vedoucím, kteří by práci s týmem rádi lépe porozuměli, určitě doporučit.