Jmenuji se Monika, svou skautskou přezdívku jsem získala na prvním táboře v 7 letech, kdy jsem šplhala po neukotvené tyči od teepee držené několika vedoucími pro „prsten vzduchu“, který visel nad tábořištěm asi ve výšce pěti metrů (tak si to pamatuji já, mohly to být metry dva, ale také klidně deset). Od té doby se mi neříkalo jinak než Šikula.
V družině a později v oddíle jsem měla funkci rádce. Ještě bez vůdcovského kurzu jsem na výjimku zastávala post zástupkyně oddílu a nyní jsem už zástupkyní vůdce střediska. Musím ale přiznat, že většina mých funkcí byla vždy spíše papírová. Ano, co se mi řekne, to udělám, a troufám si tvrdit, že dobře. Snažím se nic neflákat (tedy kromě školy).
Ne vždy se vše podaří
V roce 2007 nám naše vedoucí Elár oznámila, že čeká miminko, a ráda by proto se skautem trošku polevila. Nedivila jsem se, protože tou dobou nebyla jen rádkyní skautek, ale zároveň vedoucí oddílu a vůdkyní střediska. Automaticky se počítalo s tím, že se oddíl předá mně, že to zmáknu, dál ho povedu a budu rozvíjet. Tečka! Tou dobou mi bylo asi 14 let a rovnou přiznám, že jsem to nezvládla. Nedokázala jsem si připravit takový program, který by bavil holky téměř stejně staré jako já, a zároveň dosáhnout toho, aby mě vnímaly jako autoritu, když jsem byla dosud řadový člen jako ony. Zanedlouho byla Elár zpět u oddílu, jakoby se nic nezměnilo. Ve mně to ovšem zanechalo stopu. Uvědomila jsem si, že nechci vést děti každý týden na schůzce. Ráda připravím jednou za čas program, moc ráda pomůžu na jiných akcích, obzvlášť na táboře, ale ne pravidelně.
Dnes hodnotím svou aktivitu u oddílu velmi bídně. Chodím do školy, věnuji se tvorbě vlastních výrobků a navíc jsem se přestěhovala do jiného města. Mám ovšem pocit, že když už se na akcích ukážu, nejsem tam zbytečná. Nepřipadá mi, že k oddílu už nepatřím. Děti si mě pamatují a myslím si, že mě mají rády. Také bych neřekla, že bych se teď cítila být méně skautem. Věřím, že pro mě byl dlouhé roky skaut druhou rodinou, která mě vychovávala, předávala mi zkušenosti a hodnoty, ze kterých stále těžím. Také věřím, že jsem díky skautu získala vůdčí či organizační schopnosti. Například ve školním kolektivu na střední škole jsem si vždy dokázala spolužáky srovnat a přesvědčit je, aby se vyjádřili ke všem potřebným věcem – při řešení maturitního plesu obzvlášť.
Otevřel se mi celý svět
Během doby, co jsem „pryč z oddílu“, jsem se skauty navštívila Švédsko v době Jamboree, ale my to měli spíše jako poznávací zájezd. Dvakrát jsme byli v Anglii. Jednou s mým střediskem a podruhé se skauty litoměřickými, se kterými jsme v kontaktu. Loni v září jsme zase s roudnickými skauty sjížděli rakouskou řeku Salzu a na letošní léto plánujeme expedici do Norska. Zároveň Ústecký kraj už pravidelně vypravuje posádku na Intercamp a je jisté, že pojedou i na Jamboree do Ameriky, což mě sice úplně neláká, ale určitě mi přijde skvělé mít tu možnost. Mezinárodní forma skautingu se mi hodně líbí. Baví mě, že i za oceánem jsou lidi, kteří smýšlí podobně a se kterými si hned můžeme říkat „bratře, sestro“, což prolomí prvotní bariéru v seznamování. Navíc samozřejmě můžeme navzájem poznávat další kouty a kultury světa. Tato možnost programu s oddílem, jednotlivě či s dalšími skauty z kraje i republiky, mi přijde jako skvělá, jedinečná a obrovská příležitost.
Z oddílu jsem si odnesla…
Aktuálně třetím rokem studuji na vysoké škole obor Biologie. Studium mě docela baví, ale na spoustu předmětů bych dala mnohem víc času než jen jeden semestr. Vědomosti nabyté ve škole jsem zase zužitkovala, když jsme šli asi 2 hodiny kolem rybníka u tábořiště a já skautům vyprávěla o rostlinách. To mě bavilo a myslím, že i je. Bohužel když se něco neopakuje, zapomíná se, takže teď už toho zase vím jen málo. To proto, že zkoušku z botaniky jsem již úspěšně zvládla a je třeba soustředit se na další předměty. Myslím, že zájem o přírodu a lásku k ní v nás ve středisku budovali dobře. Nemyslím si, že by moje rodina byla ekolhostejná, to rozhodně ne, ale vyloženě lásku k pobytu v lesích ve mně vyvolal asi více skauting. A to i přes všechny nástrahy a bubáky, kteří tam jistojistě jsou.
Když zrovna nejsem na skautské výpravě, ale na obyčejném výletě či dovolené, často pracuji s mapou. Neříkám, že bych se to bez skauta nenaučila nebo že neskauti s mapou neumí, ale líbí se mi, že tím mezi vrstevníky často vynikám. Myslím, že díky skautu jsem ztratila podvědomý strach z neznámého, jsem docela flexibilní, čili případně dokážu věci přeplánovat dle aktuálních potřeb. Možná i proto jsem se nebála se třemi kamarádkami a dodávkou vyjet naslepo (nemohla jsem se věnovat plánování) na 14 dní na roadtrip do Norska. Byla to skvělá dovolená a krásně jsme to zvládly.
Nebuďme líní!
Před závěrem bych se chtěla pochlubit tím, že jsem začala podnikat. Háčkuji kulíšky, rukavice, nákrčníky, čelenky a plánuji i svetry. Také trošku šiji. Považuji za úspěch, že svými výmysly a triky dokážu ovlivnit své okolí tak, že si je také zamiluje. Já totiž nesnáším, když mám „holou hlavu“, a zároveň se snažím zahřát. Totiž, k využívání kulichů jako prvního „tepelného čerpadla“, jsem už navedla několik kamarádů, nemluvě o tom, že kulich se rozhodně hodí i v létě, například na spaní ve spacáku. No a když si pořídíte růčo vyrobeného kulicha či čelenku z merino vlny (ovčí, příjemná, antibakteriální, hypoalergenní, prodyšná), zvolíte si barvy výrobku, případně i obrázek, máte jistotu, že vás kulich zahřeje, a k tomu vás bude bavit. Dokonce mě to vrátilo i zpátky ke skautu, protože jsem nedávno dělala zakázku kulíšků s liliemi a troufám si tvrdit, že se velmi povedly. V současné době tedy ve volném čase nedělám nic jiného a hrozně mě to baví. Pokud by vás moje tvorba zajímala, dovoluji si vás pozvat na stránku spruce.cz, kde se dozvíte více.
Úplným závěrem jen dodám, že čas strávený s oddílem mě hodně bavil, společná příprava táborových a jiných programů mě bavila snad ještě víc a život po oddíle není o nic horší. Já pokračuji v tom, co mě nejvíc bavilo – účastním se akcí a jejich organizace, využívám možností mezinárodního skautingu, který umožňuje poznat tolik nového, až z toho přechází všechny smysly, a také jsem se pustila do vlastního podnikání. Co budete dělat vy, je jen na vás, nejdůležitější je nemít nízké cíle a nebýt líný.
