Anketu připravila Arya
Při shánění respondentů do této ankety mě zaskočilo, kolik to dalo úsilí. Spousta oslovených lidí mi odpovídala, že u nich v oddíle to drhne, že jsou běžné spory mezi vedoucími, případně jsou na pokraji vyhoření a skautská praxe je už tolik netěší, ale pokračují v ní z povinnosti nebo věrnosti. Nakonec jsem se ale dopátrala i k pozitivním příkladům, které v této anketě zveřejňujeme.
Zároveň si odnáším to, že byť se o duševním zdraví začíná mluvit jak ve společnosti, tak v našem hnutí, je to téma, které řeší pravděpodobně každý vedoucí a každý oddíl. Měli bychom ho tedy vnímat jako jednu z klíčových priorit, a ne jako něco navíc, až za odborkami a propracovaným symbolickým rámcem.
Barča Jakubů, vedoucí ve smíšeném oddíle Corleonis v Lysicích u Boskovic
Chodím do malého smíšeného oddílu a psychické zdraví je pro mě tématem, které se mě samotné silně týká. Jednou z našich osvědčených oddílových metod je třeba jednoduchý dotazník, který před táborem vyplní všichni členové oddílové rady. V tomto dotazníku se dají najít otázky typu: Co ti pomůže, když jsi smutný/á nebo naštvaný/á? ––– Jak se na tobě tyto pocity projevují? ––– Jakým způsobem je dobré dát ti zpětnou vazbu a kritiku?
Odpovědi si pak vzájemně nasdílíme a předejdeme tak mnohým problémům, které se v táborovém prostředí mohou stát.
Zároveň se snažíme nezapomínat ani na psychické bezpečí mladších skautek a skautů. Jak to funguje? Vždy jim dáme prostor vyjádřit svoje pocity, a pokud nám dostatečně odůvodní svou neúčast v některých programech, nikdy je do toho nenutíme. Pokud navíc chystáme program, který by mohl být pro některé členy náročnější (např. tematika rodiny, sexuálního zneužívání atd.), oznámíme jim dané téma dopředu.
Jakub Radan Dvořák – Dubínek, vedoucí oddílu v brněnských Židenicích
Z osobní zkušenosti se syndromem vyhoření bych doporučil otevřenou komunikaci. Když se na to všechny strany cítí, problém bychom měli pojmenovat. Ale opakuju, že jen v případě, kdy na to všichni mají náladu a kapacitu.
To už se ale bavíme o řešení problému. Jako prevenci bych poradil se obyčejně zajímat o ostatní. Střediskovou radu třeba začínáme otázkou: „Jak se máme?“ Když si budeme s ostatními povídat a naslouchat jim, mnohem snáze dokážeme podchytit případnou krizi a hlavně tím budujeme bezpečné a komfortní prostředí.
Nelze toho dosáhnout ze dne na den, ale věřím, že ve většině oddílů je na čem stavět nebo co udržovat. Oddíly by měly být prostorem, kde je v pořádku udělat chybu, mít jiný názor nebo říct ne.
Dál se snažíme pracovat s jasně definovanými funkcemi, aby každý věděl, co je jeho úkolem, cítil svou důležitost v celku, ale i hranice své práce. Nikdo by neměl plnit úkoly, na které nemá kapacitu nebo náladu. Úkoly bychom neměli plnit na sílu.
Tereza Hanajová – Dráče, vedoucí v dívčím oddíle Cassiopea v Jablonci nad Nisou
Letos to bylo už počtvrté, co jsme do táborového harmonogramu zařadili pravidelný program – Totemy. Každé dva až tři dny se setkáváme ve skupinách složených ze členů a zástupců z vedení. Scházíme se v kruhu, vždycky na stejném místě, které si skupina na začátku tábora vybírá. Setkání začínáme úvodním kolečkem, tak, aby hlas každého zazněl bez přerušování, hodnocení a doplňování. První otázkou může být třeba nejsilnější zážitek ze včerejšího výletu nebo něco, co nás od minulých Totemů potěšilo. Pokračujeme škálami, kde zjišťujeme, jak jsou ostatní hladoví / najedení nebo unavení / plní energie. Dál si povídáme o tom, co se na táboře aktuálně děje. Jak vnímají skauti příjezd vlčat? Jak rádcové zvládli náročnou pokladovku? Při facilitaci Totemů využíváme kartičky pocitů a potřeb z nenásilné komunikace nebo třeba kartičky ze hry Dixit.
Letos to bylo už počtvrté a můžu říct, že si tábor bez Totemů neumím představit. Úroveň sdílení a naslouchání druhým roste každým rokem. Věřím, že skrz Totemy budujeme dovednosti, díky kterým pak náročné situace zvládáme líp. A pokud se něco děje, dozvíme se to rychleji. Stává se, že si skupina řekne o extra Totemy, protože potřebují nasdílet, jak jim na táboře v danou chvíli je. Jednotlivci mají větší důvěru přijít za vedením, pokud je něco trápí. A abychom nezapomněli na sebe, děláme si čas od času Totemy pro vedení. Jen tak i pro řešení náročných situací.
Skautská vedoucí ze Středočeského kraje (respondentka si nepřála zveřejnit svou identitu)
S dětmi si vždycky na začátku roku sedneme a společně vymýšlíme pravidla, která se nám všem zdají správná a vedou k tomu, aby se nám v tom oddíle dobře žilo. Děti říkají nápady, jiné je zas doplňují, je to fajn je zapojit a na konci jsme si všichni jistí, že jsme se shodli. Vedoucí i děti pak pravidla podepíšou.
Mezi vedoucími máme stanovené „safe word“ – bezpečnostní slovo, které člověk použije, když je situace pro něj už za hranicí a nechce dál pokračovat v rozhovoru/aktivitě, zkrátka stopka. Slovo může mít jakoukoliv podobu (stop, lednice, kopretina…)
