Slovo vlast se z našeho slovníku postupně vytrácí, avšak skauti se vždy ke službě vlasti hlásili a byli v jejím chápání a naplňování příkladem pro ostatní. My v tomto možná za svými předchůdci poněkud zaostáváme a je na čase se ptát, jak pravdivě porozumět pojmům vlast a vlastenectví v kontextu dneška. A jak vést k tomuto porozumění mládež nám svěřenou?
Vyjasněme si: co je to tedy vlast? Málokteré slovo má tolik výkladů. Domovina, otčina, vlastní dědina, nebo dokonce kolébka. Je to tedy místo, kde jsme poprvé ucítili pevnou půdu pod nohama. V termínu vlast můžeme také zaslechnout slova vlastní nebo vlastnit, jde tedy o něco, co je zásadně spojeno s mým životem.
Podstatu vlasti trefně vystihuje věta: „Je krásné se vracet do vlasti.“ Věřím, že když se náš bratr a skaut Neil Armstrong vrátil z úspěšného letu na Měsíc a přistál v Tichém oceánu, byla pro něj v tu chvíli vlastí, domovem, planeta Země. Podobně se cítil i kamarád voják při návratu z Afghánistánu. Ještě na letišti si lehl na trávník a cítil se doma. A když se vracíš z tábora a jdeš po ulici, kde bydlíš, a míjíš známá místa, najednou je tvým domovem úplně malý kus země…
Jak je možné, že je jednou tvým domovem či vlastí celá zeměkoule a jindy ulice, ve které žiješ? Záleží na kontextu událostí. Někdo dokáže otevřít svoje srdce pro celý svět, jiným stačí jeho kousek. Oba přístupy mají svoji cenu a přinášejí různé příležitosti. Měj tedy rád svůj domov takový, na který ti stačí síly a zodpovědnost. Neznamená to ale být jen jeho součástí, vlastenectví je spojeno s ochotou přiložit ruku k dílu a dělat společný domov lepším.
Snad nejčastěji ztotožňujeme pojem vlasti s Českou republikou. Kladný vztah k zemi, ze které pocházím a ve které je mi dobře, je přirozený. Ve své ryzí podobě je vlastenectví velmi ušlechtilou ctností, nesmí však člověka zaslepit. Mezi nadšeným vlastenectvím a nebezpečným nacionalismem leží tenká hranice. Snad nejlépe ji vystihl TGM: „Vlastenectví je láska k vlastnímu národu, nikoli nenávist k jiným.“ Avšak ani druhý extrém, kdy se slovo vlast stane prázdným pojmem a lidé přestanou pečovat o to, co je jim vlastní a nejbližší, není správnou cestou.
Jak tedy můžu naplnit skautský slib? Spíš než jedna konkrétní činnost je připravenost pomáhat vlasti postoj, který je opakem lhostejnosti k okolí. Doba naštěstí nevolá po hrdinech se zbraní v ruce, o to více ale potřebuje takové, kteří dokážou otevřít srdce a prostou prací povznést svůj domov a tím i sebe. A je-li to služba v místním zastupitelstvu, vedení oddílu, péče o kapličku za městem nebo poctivé řemeslo, je to svým způsobem jedno, pokud ve své práci člověk nalézá smysl pro sebe i pro druhé.
Tipy na program
- Rozdáme svým členům kartičky s různými rolemi (politik, učitel, dřevorubec, …). Každý vymyslí a s pomocí někoho dalšího dramaticky ztvární jednání, které by bylo prospěšné vlasti a druhým a které by vlasti a druhým uškodilo. Zkusíme společně nalézt společné prvky obou druhů jednání.
- Nad mapou světa necháme členy ukázat, které státy navštívili a co v nich zažili. Poté se jich zeptáme, které země by ještě chtěli navštívit, a které naopak ne. Pokusíme se přijít na to, v čem spočívá náš výběr (státy, které chceme navštívit, nabízejí obvykle něco víc, než jsme zvyklí, a naopak). U odmítnutých států můžeme zdůraznit hodnoty jako svoboda, mír, demokracie, dostatek atd., které jsou s naší zemí spojeny a má smysl o ně pečovat.
- Pustíme si na schůzce film Muž, který sázel stromy. Zamyslíme se, zda by Elzéard Bouffier naplnil skautský slib. Mohli bychom jako družina dělat něco podobného (např. udržovat park bez odpadků)?
