Podzim je tady. Tábory a jejich dlouhé letní dny odvál čas a nový skautský rok se již naplno rozběhl. Stále se opakující roční koloběh prožíváme my i zvířata, každý po svém. Když se pozdně letní krajina prolne s podzimem, ptáci vyvedou svá poslední mláďata a začnou se svobodně toulat po okolí za těmi nejlepšími zdroji potravy. Pohnízdní toulání mnohých ptáků pak plynule přejde v jejich podzimní migraci, začnou se z našich končin nenápadně vytrácet, a jen opravdu málokdo má přehled o tom, kdy který druh již definitivně zmizel na cestě do příznivějších zeměpisných poloh. Některé ptačí druhy u nás můžeme pozorovat po celý rok, zvykli jsme si o nich říkat, že jsou stálé. V přírodě však jen máloco platí absolutně. A tak bychom o některých ptácích měli spíše říkat, že jsou potulní. Například sýkoru koňadru většina z nás považuje za stálý druh, a proto asi leckoho překvapí informace, že u nás byly chyceny koňadry, které byly kroužkované až v dalekém Rusku.
Setkání na dosah ruky
Oblíbenou příležitostí k blízkým setkáním s ptáky je krmítko. Pokud se svým oddílem nebo družinou krmítko ještě nemáte, pak je nejvyšší čas začít s jeho výrobou. Inspirovat se můžete na internetu, například na webu České společnosti ornitologické cso.cz. Když krmítko vyvěsíme včas, ptáci se ho naučí pravidelně navštěvovat a můžeme je u něj snadno pozorovat. Pohodlně a z tepla klubovny můžeme pozorovat krmítko pověšené nedaleko od okna. Dobrodružnější ale bude sledování krmítka přímo v terénu. Pro počet pozorovaných druhů je nesmírně důležité umístění krmítka. Je velký rozdíl v tom, jestli bude někde poblíž příměstského lesa, případně v parku, anebo uprostřed sídlištní zástavby.
Mějte oči otevřené
Pokud se pozorováním nechcete bavit jenom tak pro radost, ale chcete mu věnovat větší část svého programu, otvírá se před vámi pestrá paleta možností. Můžete se pomocí atlasu ptáků snadno vycvičit v rozeznávání běžných druhů. U některých se dokonce můžete naučit rozlišovat i pohlaví. Samce a samice lze snadno rozeznat třeba u hýlů, čížků nebo vrabců domácích, všímavější rozliší i koňadry a zvonky. Jako pomůcku lze doporučit zejména druhé vydání ilustrovaného atlasu Ptáci Evropy, severní Afriky a Blízkého východu od autorů Svenssona, Mullarneyho a Zetterströma ve vynikajícím překladu Roberta Doležala. Kniha byla vydána roku 2012 v nakladatelství Ševčík a na našem trhu se v současnosti jedná o nejlepší ptačí atlas. Kromě toho je pak k pozorování ptáků vhodný, ne-li rovnou nutný, dalekohled. Naše přítomnost totiž ptáky ruší a dalekohled nám umožní být ve větší vzdálenosti a přesto mít o veškerém dění na krmítku i v jeho okolí výborný přehled.
Jak se dělá věda?
Věříte, že se u krmítka dá dělat i věda? Vyzkoušejte pravidelné sledování krmítka, třeba jednou týdně po určitou dobu. Zaznamenávejte přitom čas pozorování, pozorované druhy a jejich počty, případně i množství spotřebovaného krmiva. Když vydržíte, po „sezoně“ pak můžete porovnávat jací ptáci a v jakých počtech vaše krmítko navštěvovali a jak se jejich poměr v průběhu zimy měnil. Když budete zapisovat i údaje o počasí, můžete se pokoušet vysvětlovat i případné změny ve složení a počtech ptáků v průběhu zimy a dávat je do souvislostí. Byla tuhá zima? Nebo byl její průběh naopak velmi mírný a ptáci o návštěvu krmítek až takový zájem nejevili? Objevily se některé druhy, které k nám zavítají jen občas? Všímat si můžete i chování ptáků. Jsou některé druhy agresivnější než jiné? Jakou preferují potravu a jak postupují při její konzumaci? Odnášejí ji mimo krmítko, nebo ji konzumují přímo na krmítku? Jak ptáci reagují na přítomnost predátorů, například krahujce? Hledáním odpovědí na otázky, které vás zajímají, budete objevovat velký svět přírody kolem nás.
S chutí do toho
Abychom ptákům místo pomoci spíše neublížili, pozor na to, jaké menu ptákům budeme předkládat. Nejlepší je krmit slunečnicovými semeny. Jsou mezi ptáky nesmírně oblíbená a měla by být základem obsahu krmítka. Velice lákavé je pro ptáky zpestření vlašskými ořechy a třeba lojem. Dále můžete vyrobit třeba borové šišky naplněné směsí tuku a slunečnicových semen, které pak rozvěsíte v blízkém okolí krmítka. Kosi a drozdi mají rádi rozkrojená jablka nebo nasbírané a nasušené jeřabiny. Velkým obloukem se ale vyhýbejte nejrůznějším zbytkům z kuchyně a solenému pečivu. Sůl může být totiž pro některé druhy ptáků toxická, a to i ve velmi malém množství. Dobré je také důsledně dbát na ochranu krmítek před kočkami, které u nich rády loví.
Pokud budete mít nějaké otázky anebo se budete chtít jenom podělit o své zkušenosti, neváhejte a kontaktujte autora článku.
📖
Podle nosa poznej kosa (Anna Vítová – Áňa, Skaut – Junák, únor 2017)
