Skauting je jedno hnutí, jedna myšlenka, jeden životní styl. Ale co oddíl, to jiná kultura fungování. Jsou tam jiné zvyky a tradice, rituály i způsob vedení.
To, jakým způsobem jsou dětí zapojeny do rozhodování v oddíle, jaké panují mezi dětmi a vedoucími vztahy nebo jaký je způsob rozdělování práce v týmu, jsou jen střípky toho, co tvoří oddílovou kulturu. Může být výrazně ovlivněna zaměřením oddílu – suchozemský, vodácký, duchovní nebo například woodcrafterský – a dost často se do ní promítá individualita současných členů i vedoucích.
Mnohdy s těmito prvky jako vedoucí pracujeme vědomě. Někdy jsou ale také zděděnou historií po našich předchůdcích a my ani nevíme, kde se vzaly a k čemu tu jsou. Tato směs tradičního a moderního, nových a předchozích vůdců však vytváří z našeho oddílu onen jedinečný koktejl návyků, tradic, atmosféry a interního humoru. A to nemá vliv jen na to, jak oddíl působí navenek, ale také, jaký je „uvnitř“ – jak oddílová kultura působí na jeho členy i na vedoucí, kteří svou činností a vystupováním její tvorbu a udržování často podporují.
Neztraťme proto pod potřebou dodržovat všechna „musíš“ a „tak se to dělalo vždycky“ sami sebe, ale snažme se vždy být v souladu s vlastním vědomím a svědomím. Posilujme oddílovou kulturu skrze sebe samé, společně s ostatními členy vedení a s dětmi, směrem k tomu, jak bychom si přáli, aby fungovala. Netvarujme sami sebe podle pravítek historie, ale zkusme formovat podobu oddílu, oddílových vztahů a atmosféry podle toho, jak je cítíme my sami. Uvědomujme si svůj vliv, svou moc a učme se ji neuzurpovat jen pro sebe, ale sdílejme ji se všemi ostatními, kterým oddíl patří stejně jako nám.
Prožitá vnitřní autenticita a integrita je důležitější než hraní role vedoucího dle předlohy známé z dětství. My sami pak budeme, stejně jako děti, mnohem lépe prožívat svá dobrodružství. Budeme sami sebou, a ne jen stínem vlastního já ve skořápce zákazů, příkazů a pastí tradic a zvyků.
S respektem a pokorou si vyberme všechno to, co nám slouží, a zbytek můžeme jednoduše (nebo pokud to tak pocítíme, i obřadně) odložit stranou. Třeba se k tomu jednou nějaký náš nástupce vrátí. Však od toho máme kroniky a oddílové pamětníky. My však služme jako vedoucí nejen dětem a hnutí, ale také sami sobě. Naplňujme pestrost skautingu vlastní individualitou tak, aby nám v ní bylo co nejlépe. Ne, naplňujme ji tak, aby nám již nemohlo být lépe.
