Rituály jsou neodmyslitelnou součástí života každého oddílu. Odehrávají se v kulisách obyčejného světa, vzniká při nich ale unikátní a neobyčejná atmosféra. Tma je najednou hlubší, ohně tajemnější a slova silnější. Dokonce i lidé se chovají jinak. Holky a kluci jsou klidnější a vnímavější, vedoucí zase začnou mluvit vážnějším, doslova rituálním hlasem.
Právě vedoucím náleží během takových okamžiků speciální role. Jsou to oni, kdo ví, jak má událost působit, určují její průběh a většinou zprostředkovávají ostatním hlavní myšlenky. Jejich vliv na ostatní je v takové situaci větší než obvykle. Snadno se může stát, že vedoucí podlehnou tíze zodpovědnosti a začnou vše chápat jako úkol, který stojí především na nich – slavnostní programy jsou přece zásadními momenty života oddílu, za který oni mají odpovědnost. Je potřeba myslet na to, že ve světle rituálu autorita vedoucích roste, s jeho koncem ale jen tak nezmizí. Dokonce se může změnit, jak budou členové oddílu své vedoucí vnímat nadále. Pokud vedoucí při rituálu působí příliš autoritativně, odměřeně nebo drsně, jakkoliv to třeba zapadá do momentální atmosféry, může být pro děti těžké si jeho vystupování později odmyslet.
Účel rituálu může být různý. Přijetí nováčka do oddílu, přechod z jedné věkové skupiny do druhé nebo změna ve vedení oddílu. Důležité je ale myslet na to, pro koho se obřad koná, kdo se nachází v jeho středu. Takový slavnostní okamžik není o kronikách, krojích nebo o státní vlajce. Je o holkách a klucích, kterým má zprostředkovat jedinečný vnitřní zážitek, umožnit uzavřít jednu část jejich života a otevřít novou. Vedoucí by neměl svoji autoritu využít k ničemu jinému, než aby jim umožnil jejich spirituální moment autenticky prožít.
Jakkoliv působí atmosféra slavnostního okamžiku nadzemsky, vše se pořád odehrává v obyčejném světě. Ve světě, kde možná někdo dostane záchvat smíchu v nevhodnou chvíli, kde státní vlajka možná bude umazaná od marmelády nebo kde možná někdo zapomene slova skautského slibu. I vedoucí jsou při těchto událostech pořád jenom obyčejní lidé a tak by je měli členové jejich oddílů také vnímat. Právě proto by se vedoucí měli během rituálu chovat jako ti, kým doopravdy jsou – průvodci a dobrými kamarády těch, které v oddíle vedou.
