Symbolický rámec vlčat a světlušek k této věkové kategorii neodmyslitelně patří. Příběhy nám pomáhají nejen v motivaci her, ale také nám umožňují vytvořit krásné rituály a další zvyky a tradice. Skrz příběhy můžeme dětem vysvětlit i těžší témata, o kterých se nám pak lépe povídá (strach; kde hledat pomoc, když ji potřebujeme; co je to dobro a zlo atp.). Před časem jste si ve Skautingu (Symbolický rámec je pilířem, červen 2018) mohli přečíst obecně o symbolických rámcích – pro vlčata Kniha džunglí, pro světlušky O Lucince a kouzelné lucerně a pro žabičky a vodní vlčata Příběh Čolka a Žabky. Tentokrát se zaměříme na příběhy pro vlčata a světlušky podrobněji a praktičtěji.
Se symbolickým rámcem se vlčata a světlušky mohou setkat ve stezkách a cestičkách, ale také v samotném životě smeček a rojů (v názvosloví, rituály, motivaci her). Příběhy je tak mohou doprovázet doslova na každém kroku. V prožívání příběhů Mauglího a Lucinky výrazně pomáhá výzdoba klubovny, obrázky postav a událostí nebo hry, aktivity a rituály na motivy z příběhů. Podrobnější popis rituálů a mnoho dalšího k symbolickým rámcům najdete v metodice Stezka a symbolický rámec vlčat a světlušek (kolektiv autorů, TDC 2015). Veškerou dostupnou grafiku ke stezkám, kterou můžete využít k programu, naleznete také na Křižovatce v materiálech pro světlušky a vlčata.
O Lucince a kouzelné lucerně
Velká světluška pronesla čistým jemným hlasem: „Dnes je tomu přesně sto let, co byla Letněnka zachráněna z jeskyně. Všichni víme, že ji zachránilo lidské dítě, Maruška. Proroctví tenkrát řeklo, že bude trvat dlouho, než přijde další lidské dítě, které konečně zažehne neuhasitelný plamen a zbaví nás obav z temné strany lesa. Musíme tomu dítěti pomoci. Jmenuje se Lucinka a bydlí ve mlýně.“
Tak začíná Lucinčino dobrodružství se světluškami, její hledání sama sebe a cesta za rozsvícením světla u sebe i v jiných. K této části se se světluškami můžete vrátit například před slibem a popovídat si o tom, co znamená „zažehnout plamen“ a jak konkrétně to ony mohou udělat. Díky využití příběhu se s nimi můžete bavit i o těžších, složitějších tématech, které jim tak přiblížíte (konání dobra a dobrých skutků, odpouštění, chování se k sobě navzájem, různorodost názorů atd.).
S příběhem lze pracovat velmi různorodě – sledovat dějovou linku, využívat jednotlivé postavy a situace nebo se jen volně inspirovat myšlenkou. Na příběh je možné napojit různé rituály – přijímání nováčků, získávání cestiček, velké svícení či jinou velkou slavnost světlušek, přestup světlušek do skautek atd.
Základem je příběh o Lucince, která se díky kouzelné lucerně může stát světluškou. Už jen tento motiv můžeme využít při běžném chodu roje – každá světluška má svou lucerničku, o kterou se stará, na začátku schůzky si ji zapálí a na konci sfoukne, například s formulací zpětné vazby – co se jí dnes nejvíce líbilo.
„Jak to jen říkal? Jednou zatočit a budu jim rozumět,“ vzala opatrně lucernu, zapálila ji a když s ní zatočila, všechen prach se na ni sesypal. Musela se moc držet, aby nekýchla. „A co teď? Co mám dělat teď?“ Lucinka zatočila podruhé. Najednou se s ní zatočil svět… „Pojď, Lucinko, představím tě sestřičkám,“ řekla světluška a rozlétla se k vikýři. „Ale… já neumím…“ „Ale umíš, Lucinko, zkus to!“ Lucinka si všimla, že má také zelenkavá křidélka. Zkusila s nimi zakmitat a malinko se vznesla.
Při prvním vzlétnutí je pro Lucinku vše nové stejně jako pro naše světlušky, když přijdou do roje. Inspirujme se a přidělme jim starší světlušku na pomoc. Také zde můžeme ukázat, že se mezi sebou nemusíme stydět kvůli tomu, že něco neumíme, ale můžeme to v bezpečí roje zkoušet a společně se učit.
Nevíte, jak více zapojit příběh do chodu roje? Nebo hledáte další inspiraci? Nově můžete kromě knižní verze příběhu využít i audionahrávky s příběhem (které naleznete na Křižovatce nebo na odkazu 1url.cz/vKrRn). Kromě toho vycházely ke každé kapitole příběhu úkoly, které si mohly světlušky splnit samy doma. Tyto úkoly můžete využít i na schůzkách – jako hry a aktivity, přípravu na plnění cestičky nebo třeba ke společné povídání. Například ke 3. kapitole, nazvané Březový sněm byly následující úkoly: 1. Palouček krásně voněl. Zkuste si doma s rodiči či sourozenci hru, v níž budete poznávat různé vůně, které máte doma nebo které nasbíráte v přírodě. 2. Oblékni se jako světluška a zatanči si taneček. 3. Co ses naučila od ostatních světlušek? Zkus i ty někoho naučit něco nového.
Jak s příběhem začít? Najděte si v něm ty stěžejní příběhy pro sebe, pro svůj roj a využijte je při rituálech. Udělejte si celoroční hru nebo celotáborovou hru na motiv Kouzelné lucerny (nejlépe prvního dílu a ostatní díly zapojte do programu později jako nadstavbu pro starší světlušky).
Například tyto aktivity, hry a činnosti inspirované Lucinčiným příběhem můžete začlenit do běžného táborového dne:
- Lucernička před stanem světlušky – kolem lucerničky je zahrádka z přírodnin, několikrát během tábora jsou lucerny rozsvícené
- Bludný kořen – hry s hledáním cesty, blouděním a orientací
- Pavučina – prolézání pavučiny, nízká lanová překážka
- Vytváření paloučku – výzdoba tábora, speciálního místa pro program a rituály světlušek
- Hledání lucerny – lucerna jako symbol světlušek, pro program je třeba ji nejdříve najít
- Večerní posezení u lucerny – zpětná vazba dne
- Sportovní zápolení žížaly Plíži
Mauglí a kniha džunglí
Číl příchod noci zvěstoval, Mang už se prohání, spí stáda v chlévech, my pány jsme, než přijde svítání. Slyš kel a spár a dráp a zub, jako když zvoní kov. Kdo zákon džungle ctí, těm zní náš pozdrav: Dobrý lov!
Noční písní džungle začíná dobrodružný příběh malého chlapce Mauglího, kterého vlci ze Seonijské pahorkatiny přijali mezi sebe. Před více než sto lety se Mauglího příběh stal symbolickým rámcem vlčat téměř ve všech zemích světa a nejen naše vlčata doprovází dodnes.
Medvěd Balů, černý panter Baghíra a had Ká jsou jedny z nejdůležitějších postav příběhu. Sám Mauglí je považuje za své nejlepší přátele. Postavy můžeme použít k pojmenování funkcí jako jsou rádci šestek nebo mladší vedoucí. Jméno vůdce vlčí smečky Akéla (v dívčí verzi Rakša) bývá vyhrazeno pro vůdce vlčácké smečky. Nejedná se nutně o přez-
dívky. Postav v příbězích je daleko víc a lze je využít dle našich potřeb. Ztvárněné postavy Balua a Baghíry v kostýmech a maskách se mohou objevit u přijímání nováčků nebo na poradní skále (největší a nejdůležitější událost smečky) při skládání slibů, kde představují průvodce, kteří jsou připraveni pomoct vlčeti v jeho prvních krůčcích ve smečce nebo s dodržováním vlčáckého slibu.
Než byl Mauglí přijat do smečky, museli se za něj přimluvit alespoň dva její členové. Rituál přijímání nováčka může být podmíněno právě přímluvou dvou členů smečky, ideál-
ně členů šestky, do které nováček přichází. Nového člena obvykle přijímáme až po několika týdnech, takže má čas se rozkoukat a skamarádit se s ostatními členy šestky a smečky. Tímto rituálem „přímluvou alespoň dvou členů“ předáváme část odpovědnosti za nové členy smečky našim vlčatům.
Během celého roku máme spoustu možností, jak symbolický rámec zapojit do činnosti:
- Vlčácké doupě – postavte si vlčí doupě v blízkosti klubovny nebo tábora. Může se jednat o místo v lese, kde se budete scházet na vlčácký program nebo „bunkr“, který budou vlčata s radostí vylepšovat.
- Vlčácké závody v mrštnosti – po čtyřech podlézt, přeskočit, kličkovat jako opravdová vlčata.
- Výroba masek na divadelní představení – na besídku nebo k táborovému ohni můžeme nacvičit krátké představení z příběhů o Mauglím.
- Měsíční vytí – pokud máme štěstí a jsme na výpravě nebo táboříme v čase úplňku (úplněk ale není podmínkou), můžeme s vlčaty vyrazit na Měsíční vytí. Jakmile se setmí, vyrazíme na místo s pěkným výhledem, kde vlčatům odvyprávíme příběh, třeba z Knihy džunglí. Následovat může společné povídání nad příběhem, které zakončíme opravdovým vytím na Měsíc.
- Mezi kobrami – když Mauglího unesly opice bandaři, hodili jej do letohrádku mezi kobry, kde byla úplná tma. Mauglí musel opatrně našlapovat, aby na žádnou z kober nešlápl. Ve dvojicích má jedno z vlčat zavázané oči a pomocí instrukcí druhého vlčete prochází vyznačenou trasu. Po cestě se však musí vyhnout kobrám – provazům, které leží na zemi.
- Mauglí mezi bandary – Mauglího unesly opice do lidského města. Mauglí je však chytrý chlapec a ví, že bandaři si rádi hrají a napodobují druhé, a to mu může pomoct utéct. Jedno z vlčat, představující Mauglího, stojí v kruhu a předvádí různé „opičárny“. Ostatní vlčata představují bandary, stojí v kruhu kolem Mauglího s rozestupy asi 1,5 metru a opakují se po Mauglím. V nestřeženou chvíli Mauglí vyrazí pryč z kruhu. Pokud se ho bandaři nedotknou než doběhne za ně, dostal se úspěšně ven z města.
Příběh o Mauglím může sahat i za hranice běžné činnosti smečky. Doma si děti mohou vyzdobit svůj pokoj nálepkami a obrázky z příběhů o Mauglím. Mezi schůzkami mohou plnit drobné aktivity na doma: jako například Baghírovu rozcvičku (každý den udělat několik cviků), Mauglího dobré skutky (pokusit se plnit dobré skutky) nebo návštěva Balúa (hledat kešky s úkolem). Pro větší motivaci můžeme pro vlčata vyrobit kartičky s obrázky postaviček, které budou postupně sbírat za splněné aktivity.
Nově jsou k dispozici komiksy o Mauglím, které známe ze stezek, společně s aktivitami, které si vlčata mohou plnit sama doma (vše naleznete na Křižovatce nebo na odkazu 1url.cz/KKrj8). Komiksy a aktivity si můžete vyvěsit na webové stránky smečky nebo poslat vlčatům e-mailem. Úkoly jsou vymyšlené tak, aby je vlčata zvládla plnit sama, případně s drobnou pomocí rodiny.
