Rozhovor s Pudilem vedl Josef Boubín.
Pudile, shrnul bys pro čtenáře, které dovednosti, jež zaměstnavatelé oceňují, skauting svým členům přináší a proč tomu tak je?
Dovednosti, které skauting přináší, vychází z toho, co naše hnutí je – tedy výchovná organizace zaměřená nejen na trávení volného času, ale i na hodnoty, kterými chce měnit svět. Očekával bych tedy, že lidé, kteří skautingem prošli, se budou zajímat o svět kolem sebe, budou ho umět chápat a aktivně ho měnit k lepšímu. Očekávání, která od nás budou zaměstnavatelé i společnost mít, budou hodně formovaná i příběhem, který sami o sobě vyprávíme – zaměstnavatelé tedy budou nejspíš čekat, že budeme proaktivní, spolehliví, dokážeme pracovat v týmu, zajímat se a starat se o druhé, schopní vyrovnat se s nečekanými věcmi. Nic z toho sice není automaticky garantováno tím, že človek skautingem prošel, ale pokud naše výchova k něčemu směřuje, je to právě tohle.
Jsou skautské zkušenosti skutečně výhodou na pracovním trhu? A proč tomu tak je?
Jsou. Jen si dejme pozor, ať to, co umíme, nevnímáme a neprezentujeme jako „skautskou zkušenost“, ale jako zkušenost životní. A tam toho skauting přináší strašně moc. Už v útlém věku si člověk má možnost vyzkoušet společnou práci v týmu, či dokonce jeho vedení. Nese odpovědnost za plnění úkolů, organizuje práci ostatním. Řeší konflikty. Rádce si ve 13 letech vyzkouší vedení šestičlenného týmu, podobné výzvy pak stojí před vůdci oddílů, středisek. To je něco, k čemu se jinde jen tak nedostaneš, obrovský benefit a příležitost.
„Skauting nám dává skvělou příležitost vyzkoušet si věci, ke kterým bychom se jinde dostali jen těžko.“
Jak o skautingu mluvit a třeba i nemluvit při pohovoru?
V prvé řadě je třeba kriticky přemýšlet o tom, které z mých zkušeností jsou pro danou práci relevantní, a právě ty umět vypíchnout. Určitě pomůže mluvit o skautingu srozumitelně. Všechny ty „šestky vlčat“, „čekatelské kurzy“ a „střediska“ si zaslouží přeložit do běžné řeči. A na co si dát ještě bacha? Třeba netlačit na pilu, přemýšlet o intenzitě, s jakou o skautingu budu hovořit. Je rozdíl, zda personalistovi na otázku „Co pro vás skaut znamená?“ odpovíte „No rozhodně musím v srpnu na tábor, i kdyby hrom bil! Mám na to i ze zákona právo,“ a nebo řeknete: „Ve volném čase pracuji s mládeží, v létě bych proto potřeboval dva týdny volno, je to pro mě hodně důležité.“
Je taky třeba být připraven, že téma skautingu nezabere. Můžeš zkrátka přijít na pohovor, kde nikoho téma dobrovolnictví nezajímá a může to tak být v pořádku. Nedejbože se může stát, že dotyčný člověk měl se skautingem negativní zkušenost.
Může skautská praxe pomoci i uchazeči s bohatou pracovní zkušeností, nebo je výhodou jen pro mladé?
U mladého člověka má nespornou výhodu, že mu skauting pomůže zaplnit jinak prázdné CVčko. Jen je důležité odhadnout míru a nepřehnat to – třetí místo v okresním závodě světlušek je už spíš za hranou. Skauting každopádně může pomoct vyplnit životopis zajímavými zkušenostmi. To pomůže personalistovi najít téma, o kterém se s tebou může bavit. U zralejších kandidátů už skautské zkušenosti, myslím, fungují jinak. Můžou ukazovat, že ten člověk pracuje v nějakém dlouhodobějším rámci. Jestli se dokáže konzistentně věnovat nějaké činnosti a vycházet s lidmi. Skautská praxe tady pomáhá oběma skupinám, jen každé trochu jinak.
Mohl by ses podělit o své osobní zkušenosti? Jak ze strany skauta, tak ze strany zaměstnavatele?
Já jsem svoji práci získal asi trochu i díky skautingu. Spolumajitel naší firmy měl u nás v oddíle dvě dcery a věděl, co v oddíle děláme. Nemyslím, že mě přijímal proto, že jsem skaut, že by ho ohromily naše hodnoty. Ale viděl za námi práci, kterou věnujeme dětem, a to ocenil. Byl jsem zkrátka člověk s referencí, byť s referencí od jeho dětí.
Při výběru kandidátů jsem osobně skauting využíval zejména jako skvělou referenční síť. Díky skautingu znám opravdu mnoho lidí, a tak je pro mě snadné si zjistit na daného uchazeče reference z třetí strany. Mám pak lepší představu, kdo naproti mě sedí a zda je to člověk, kterého hledám. Snažím se ale význam skautských zkušeností nepřeceňovat. Správný personalista chce vždy poznat konkrétního člověka, neorientovat se podle „nálepek“, které si nese. A skauting je přes všechny mé sympatie prostě jen další „nálepka“ – nepochybně atraktivní, ale konkrétní člověk může být jiný.
Přesto skautské zkušenosti v CVčku smysl mají, mohou pomoct dokreslit kandidátovu osobnost a posunout jazýčky vah tím správným směrem.
Je ještě něco, co bys chtěl dodat?
Na závěr bych rád zmínil jeden postřeh. Je opravdu poznat, jestli někdo rozesílá univerzálně napsaný životopis, a nebo ho píše přímo pro danou pozici. Z těch žádostí a reakcí na inzerát to vždycky přímo svítí. Pokud už posíláte univerzální životopis, dejte si prosím práci s motivačním dopisem, nebo aspoň textem e-mailu, který posíláte. Energii, kterou tomu věnujete, personalisté vnímají a ocení.
Vítek Koutenský – Pudil
Personalistice se pracovně věnuje posledních 13 let, celou dobu ve společnosti RACOM, kterou dnes spoluvede. Patnáct let se podílel na řadě vzdělávacích kurzů, mnohé z nich vedl. Podílel se na organizaci Obroků 2007 a 2009, CEJ 2014 a spoluvedl výpravu na Jamboree do Švédska. Čtyři roky byl členem Výkonné rady Junáka a teď pátým rokem pracuje v Náčelnictvu. Spolu se svojí ženou skautuje v Novém Městě na Moravě, kde i žije.
