O předávání mluvme! Ale s kým?

„Ty akorát žvaníš a nic z toho.“ „Jó, vykecávání by ti šlo, ale kde je ta skutečná práce?“

Takové a mnohé další hlášky jsou typickými zabijáky kvalitní komunikace. Možná právě teď v době pandemické přichází ten pravý čas si uvědomit, že poctivě mluvit o činnostech, pocitech, úkolech je mnohdy podobně důležité jako je vykonat. Možná právě teď přichází čas, kdy poznáváme, že není jedno kdy a co, komu a jak řekneme. Kvalitní komunikace totiž snižuje nejistotu. Důležitost jistoty jsme okusili na vlastní kůži v pomalu ale jistě končící pandemii. Já jsem si ověřil nutnost jasné komunikace během předávání vedení oddílu. V následujících odstavcích ukážu, s kým vším jsem o předání komunikoval. Také se zmíním o jednotlivých komunikačních platformách a pokusím se vypíchnout, co mi při zpětném pohledu připadá nejdůležitější. 

Můj příběh

Chtěl bych vám představit příběh o předávání jednoho konkrétního oddílu. Berte to, prosím, jako inspiraci, zde sepsanou krok po kroku. Nejedná se o univerzální návod platící vždy a všude. Během tábora v roce 2017 jsem převzal malý koedukovaný oddíl Lynx ze severu Brna. Předávání neprobíhalo za příjemných okolností. V oddíle dohořívaly ideové a osobní spory mezi vedoucími, přičemž někteří vedoucí nakonec z oddílu odešli. Jakožto tehdy sedm let starý oddíl jsme například neměli žádnou tradici předávacího rituálu, žádné starší vedoucí, mizivé zkušenosti s nástupnictvím, dokonce ani dostatek členů. Situace se ale od té doby radikálně změnila. Dnes oddíl čítá přes 80 členů, a tak vyvstaly zase nové výzvy, zejména větší potřeba jednoznačné a poctivé komunikace, která byla dříve snažší z důvodu nižšího počtu vedoucích. Vést a inspirovat takový počet lidí již vyžaduje značné úsilí. Oddíl jsem předal v polovině února 2021 uprostřed koronavirového lockdownu. 

Předat vedení teď, nebo později?

Otázka, kterou jsme si kladli spolu se zástupci nespočetněkrát. Přišel totiž covid a oddíl funguje zásadně jinak. Původní termín předání jsme měli stanovený na vánoční výpravu v polovině prosince 2020. Tehdy jsem ale cítil vlastní nepřipravenost na předání v době krize, kdy byla naše činnost zakázána, a tak jsme po společné diskuzi rozhodli datum posunout na polovinu února v naději, že bude líp. Ono lépe nebylo, ale z hlediska férovosti zejména k čekajícím nástupcům jsme předání chtěli bezpodmínečně provést. Slavnostní rituál proběhl online v polovině února 2021. Samotný proces předávání ale začal už mnohem dřív.

Nástupci

Dva roky zpět. Poklidná restaurace, káva a malinová limonáda. Já a jeden mladý nadějný vedoucí Daven během probíhajícího „pokecu s vedoucím oddílu“. Já tichým hlasem říkám, že bych chtěl oddíl vést ještě asi 2 roky a moc by se mi líbilo, kdyby to byl právě on, kdo jej převezme. Daven ještě tišším hlasem odpovídá, že by to byla pro něj velká čest, ale že o tom nic neví. Cítil jsem z něj obavu a zároveň chuť. Poté jsme o případném vedení spolu pravidelně mluvili, abychom myšlenku předání dále udržovali a nezapomněli na ni. Půl roku před plánovaným termínem jsme hovořili o mé představě, jak přesně by předávání mělo probíhat. Zaměřili jsme se na debatu o obavách, vypíchli případné nástrahy. Doporučil jsem Davenovi přemýšlet hlavně nad nejužším vedením (v našem případě vedoucí a dva zástupci) jako nad kompaktním týmem, organismem! Věřím, že nadprůměrné vztahy v úzkém vedení pomáhají rozložit tíhu pozice mezi více osob. Vedoucímu zároveň dávají pocit větší jistoty, že na to není sám. Je nesmírně cenné si v nejužším týmu dobře rozumět, mít určitý druh souznění a vědět, že se navzájem podpoříte, např. v jednání s rodiči nebo při prezentaci změn na oddílové radě. Dále jsme společně vytvořili harmonogram postupného předávání kompetencí. Seznámili jsme s ním oddílovou radu, ta jej mohla ovlivnit – komentovat, doplnit, urychlit… Asi měsíc před datem předání jsme si vyšli i s Davenovým novým zástupcem na procházku, kde jsme mluvili o vzájemné připravenosti a obavách. Z diskuze na výletě vzešla prosba o nějaký druh manuálu k vedení našeho oddílu, a tak jsem vytvořil „Kuchařku vedoucího oddílu“ s celoročním harmonogramem ustálených činností vedoucího oddílu. Nakonec jsem přidal pár osobních tipů pro snadnější vedení. 

Ostatní vedoucí

Téma předávání vedení jsem v oddílové radě otevřel zhruba rok před plánovaným aktem. Během toho roku jsem nabídl a obsadil pozici druhého zástupce vedoucího oddílu, který nyní pomáhá novému vedoucímu i po mém odchodu. Zajišťuje tak větší kontinuitu. Zároveň můj nástupce Daven měl dlouhodobě na starost část stálých bodů na oddílové radě, postupně za ně přebíral odpovědnost a učil se vést diskuze mezi vedoucími, dospět k nějakému závěru a činit rozhodnutí. Všichni další vedoucí byli pozváni na slavnostní předávání oddílu. Rituál měl asi hodinu, pozvali jsme všechny aktivní i bývalé vedoucí spjaté s oddílem a vedoucího střediska. 

Rodiče

Obecnou mantrou naší komunikace s rodiči dětí byla vždy stručnost a jasnost. O většině naší činnosti informujeme e-mailem a prostřednictvím oddílového webu. Již během posledního roku měl můj nástupce na starosti komunikaci s rodiči o výpravách, tudíž jej všichni rodiče velmi dobře znali a nebyli překvapeni z toho, kdo vlastně bude novým vedoucím. O předání jsme vytvořili e-mail, status na oddílový Facebook a Instagram. Samotný e-mail měl dvě části – první jsem psal já jako své rozloučení, druhou navázal můj nástupce s představením hlavní myšlenky svého vedení. Rodiče jsme také pozvali na závěr online výpravy, kde jsme o změně vedení mluvili s dětmi. 

Děti

Během pandemie jsme uspořádali několik online výprav. Na jedné z nich, několik dní před slavnostním rituálem, jsem požádal o asi půlhodinový prostor. Tam jsme si přečetli dopis od Roberta Badena-Powella, kterým se on loučil se „svými“ vedoucími a dětmi (je volně dostupný na Wikipedii). Mluvili jsme s dětmi o změně vedoucího oddílu a vysvětlovali, co to pro ně konkrétně znamená a proč se to děje. Dále jsme téma ještě otevírali v prostoru online schůzek, kde každá družina zvlášť reflektovala program z výpravy o předávání. Dále plánujeme vše připomenout, až to bude opět možné, na výpravách a úvodním táborovém ohni.

Středisko

Vedoucí střediska je tím, kdo reálně jmenuje nového vedoucího oddílu, a proto jsme tomuto vztahu věnovali zvláštní péči. Já jsem vedoucího střediska informoval o předávání zhruba rok před svým zamýšleným koncem v rámci našeho pravidelného setkání. Prosil jsem jej o názor a společně jsme přemýšleli o vhodných kandidátech. Oba zástupce vedoucího oddílu jsme aktivně zvali na střediskové rady, byť nejsou jejími členy, což napomohlo k hladkému předání. 

Bývalí členové

Některé bývalé členy jsme informovali předem už v létě na osobních setkáních, ostatní dostali informaci v e-mailu s pozvánkou na online slavnostní předání. Zejména bývalí aktivní členové mohou v počátku nabídnout pomocnou ruku novému vedení či přispět slovem podpory. Navíc často nabízí neotřelé nápady a pohledy z vnějšku. Jsou vlastně tak trochu na půl cesty mezi vedením oddílu a rodiči. 

Obec

Pomyslnou třešničkou bylo informování představitelů obce – starosty, zastupitelstva, tajemníka. Napsali jsme e-mail paní tajemnici a článek do místního zpravodaje, jehož prostřednictvím jsme obsáhli širokou veřejnost, neboť tento plátek dostávají do schránky všichni obyvatelé v okolí. Náš oddíl působí v malé městské části, kde je výhodné se znát s představiteli samosprávy osobně, protože často společně tvoříme rozličné akce (např. Den dětí nebo Ukliďme Česko).

Oddíl jako družina

Moc bych si přál, abyste tento text brali jako zdroj inspirace k vlastnímu předávání nebo přebírání oddílu. Rozhodně nepopisuji jediné správné řešení. Nebojme se chybovat. Chyby jsou cenným prostředkem v procesu učení. A nebojme se dělat složitá rozhodnutí i během krizových časů. Hladkému průběhu pomůže kvalitní komunikace, kdy sdělíme všem v okolí co se bude dít, kdy se to stane a proč. Nezapomeňme si na ni vyhradit dostatek času.

Vždy se mi moc líbilo přirovnání oddílového vedoucího k tomu družinovému, který vede své děti, a v tomto případě těmi dětmi jsou právě jednotliví vedoucí v oddíle. Mám pocit, že v Junáku často zapomínáme na péči o vedoucí. Ti to totiž vždycky nějak „zvládnou“. Vždyť investice do lidí by ve výchovné organizaci měla být tím nejcennějším. Dělejme proto skauting pořádně a věřím, že kvalitní komunikace je tou správnou investicí. 

Velmi bych si přál, abyste tento text brali jako zdroj inspirace k vlastnímu předávání nebo přebírání oddílu. Rozhodně nepopisuji jediné správné řešení. Nebojme se chybovat. Chyby jsou cenným prostředkem v procesu učení. A nebojme se dělat složitá rozhodnutí i během krizových časů. Hladkému průběhu pomůže kvalitní komunikace, když všem v okolí sdělíme, Co se bude dít, Kdy se to stane a Proč. Nezapomeňme si na ni vyhradit dostatek času. 

Vždy se mi hodně líbilo přirovnání oddílového vedoucího k tomu družinovému, který vede své děti, a v tomto případě těmi dětmi jsou právě jednotliví vedoucí v oddíle. Mám pocit, že v Junáku často zapomínáme na péči o vedoucí; ti to totiž vždycky nějak „zvládnou“. Ale vždyť investice do lidí by ve výchovné organizaci měla být tím nejcennějším. Dělejme proto skauting pořádně. Věřím, že kvalitní komunikace je tou správnou investicí.