Poselství Černého vlka

I přes své moderní názory, platné a oblíbené i v dnešní době, se Ernest Thompson Seton narodil už v roce 1860 v Anglii. V dětství se s rodinou přestěhoval do Kanady, což ovlivnilo jeho pozdější život. Vystudoval malířství, vystavoval dokonce v pařížském Salonu. Současně byl vášnivým přírodovědcem, básníkem i spisovatelem. Propojení těchto činností se stalo jedním z jeho zdrojů obživy, když se vypravoval do hluboké divočiny a maloval v ní přírodu a později život indiánů.

Kvůli nepříliš šťastnému dětství zapříčiněnému přísnou puritánskou výchovou rodičů, kteří podle Setona dětem neprojevovali upřímné emoce a podrobovali je častým kázeňským trestům, utíkal hledat svůj domov, ráj a zdroj lásky do divoké přírody. Tam vše také našel a pojmenoval Glenyan – místo, kde se cítil být sám sebou a zároveň bezpodmínečně přijatý. Jak sám řekl, duch přírody k němu promluvil: „Ukážu ti stezku, která tě zavede tam, kde poznáš tisíc milých přátel, uzdravující moc slunečních paprsků, mír noci, potěšení z hluboké vody, kde získáš pružné tělo a nevyčerpatelnou sílu, …, kde se naučíš poznávat ptáky podle zpěvu a naučíš se věci, které se ve školách nikdy neučí, …“

Tato událost nebyla jedinou mystickou událostí v jeho životě. Podobných zážitků prožil mnoho a přikládal jim velký význam. Po výjevu, který viděl z vlaku, vlka klidně bojujícího se psy, se rozhodl být jako onen vlk. Svobodný a nezdeformovaný nepřirozenou výchovou lidské civilizace. Další podobnou příhodou bylo setkání s indiánskou básnířkou Tekahionwake. Oslovila ho s tím, že Ernest má duši vlka, která přišla v lidském těle. Pověděla mu, že jsou spřízněni, jelikož ona je z kmene, jenž má také v totemu vlka. Později i sám Seton přijal své indiánské jméno Černý vlk. Všem těmto znamením, jež mu přicházela do života, naslouchal a nechal jimi ovlivnit svou cestu. Po dlouhém hledání a pendlování mezi divokou přírodou a západním uměleckým světem nalezl své místo jako zprostředkovatel indiánské lesní moudrosti ke zlepšení a obrodě civilizace bílého muže. Seton v Knize lesní moudrosti zmiňuje: „Protože jsem poznal trýzeň žíznivé touhy, chtěl bych vykopat studnu, z níž by mohli pít i jiní.“

Ideální vzor

Po svém mystickém zážitku v přírodě se jí cítil být zavázán. Dal matce svobodných tvorů a lesní moudrosti, jak přírodu nazýval, slib, že napíše Knihu lesní moudrosti a své znalosti bude předávat dál.

Idea lesní moudrosti Setona provázela celý život. Už když mu bylo čtrnáct let, založil Klub Robina Hooda, který měl pěstovat život v přírodě a lesní moudrost. Postupem času si i díky svému komplikovanému vztahu k rodičům začal vytvářet jasný názor na výchovu. Kupodivu mu k tomu pomohlo i studium přírodovědecké literatury. Ta prezentovala instinkty jako morálně neutrální vrozené dispozice a toto zjištění bylo pro Setona velmi osvobozující. Jedním ze základů jeho pedagogiky se tudíž stal výrok, že přirozené instinktivní chování by se nemělo potlačovat, ale naopak respektovat a citlivě usměrňovat. Tvrdil, že instinkty, jež se kultivují, jsou zdrojem tvořivé energie. Všechny tyto události ho směrovaly k tomu, aby se začal plně věnovat woodcraftu neboli lesní moudrosti. Podle Ernesta T. Setona byl woodcraft vědou, prvním vědním oborem, který musel znát každý, aby přežil. Sám o něm pronesl: „Woodcraft, lesní moudrost, je nejpřednější ze všech vědních disciplín. Byla to právě lesní moudrost, která přetvořila jeden živočišný druh v člověka, a lesní moudrost dovedená k nejvyšší dokonalosti ho může zachránit před úpadkem.“

Aby se jeho pojetí woodcraftu mohlo začít šířit dál, potřeboval najít ideální vzor, někoho, ke komu by bylo možné vzhlížet. Stejně jako je tomu v náboženstvích či jiných učeních. V Bibli ani ve starověkém Řecku svého hrdinu nenašel. Díky jeho osobním zkušenostem a výpravám do pravé americké divočiny a vyprávění a svědectví jeho přátel a známých se jako jediný ideální vzor jevil pouze indián. Původní domorodý Američan v tom nejlepším slova smyslu. Nezkažený civilizací, bílým mužem, alkoholem a chamtivostí. Pravdomluvný, silný, ušlechtilý, pracovitý, hbitý, čistotný a zdvořilý, jehož nejvyšší ctností byla odvaha. Podle Setona se tehdejší indiáni svými dovednostmi jako jediní lidé vyrovnali ideálu starověkých Sparťanů. Indiánský mravní kodex byl však na vyšší úrovni. Indián nikdy nekradl, byl věrný, slib a slovo, které dal, pro něj byly svaté. Měl absolutní smysl pro spravedlnost. Uctíval ženy a starce, ale respektoval i své vrstevníky. Pokud někdo z kmene trpěl hladem, tak jen proto, že neúroda zasáhla celou vesnici. O své tělo se staral jako o chrám. Cvičil až do pozdního věku, choval se střídmě, pravidelně se myl a navštěvoval parní lázeň. Svoboda a demokracie v dnešním slova smyslu pro něj byly naprosto přirozené.

Přistěhovalci z Evropy se snažili původní Američany pošpinit ve všech směrech. I v oblasti víry. Přitom víra prostupovala celým indiánovým životem. Dokládá to i tvrzení malíře George Catlina, který mezi prérijními indiány strávil osm let života: „Severoamerický indián, pokud dosud žije tak jako dřív, je vždy a všude člověk vysoce mravný a zbožný. Stvořitel mu vštípil intuitivní poznání, že člověk je jeho dílem, že Tvůrce stojí nad ním a nad celým vesmírem. Modlitba ho provázela po celý den. Pokud uviděl něco krásného v přírodě, například bouřkový mrak s obloukem duhy nad horou, nebo pouze připravoval jídlo, vždy špitl modlitbu. Jeho zbožnost a víru dokládali mnozí křesťanští misionáři. Velký duch prostupoval vším, celou přírodou. Tento svobodný a přirozený přístup k náboženství byl Setonovi velmi blízký, oproti puritánství, které zažil ve své rodině.

Kniha lesní moudrosti, otisk indiánského života

Ernest T. Seton od indiánských kmenů převzal pro svůj woodcraft téměř vše. Nejen z oblasti duchovní, symbolické, ale také praktické. Teepee považoval za jedno z nejlepších obydlí. V Knize lesní moudrosti díky svému malířskému a pozorovacímu talentu dokonale do posledního detailu popsal, jak si například takové plně vybavené teepee vyrobit. Převzal i vztah k ohni, ten symbolizoval Velkého ducha. Také sněmovní kruh, který zajišťoval, aby do člověka mohl vstoupit duch lesa, pocit bratrství a rovnosti. Vytvořil propracovaný systém zákonů, zásad, symbolů, znaků a rituálů. Jedním z nejvýraznějších rituálů, kterým se Seton inspiroval a svým kmenům přizpůsobil, byl rituál dospělosti. V indiánském obřadu se mladý indián musel nejdříve očistit v parní lázni a odložit přízemní touhy, poté se vydal na nejvyšší místo v kraji, kde pobyl až čtyři noci. Šel pouze v mokasínech a bederní zástěrce a nesl s sebou jen barvy a tabák se symbolickou hodnotou. Chtěl před Velkého ducha předstoupit skromně a věděl, že Bůh materiální hodnoty neuznává. Mlčel, zpíval písně, obětoval obřadní dýmku. „V tomto svatém vytržení dosahovala indiánská mystika největšího štěstí, byla v ní motivační síla k dalšímu bytí,“ zmiňuje ve své knize Souls of the Indian Dr. Charles A. Eastman, pocházející z kmene Siouxů.

Indiánovo poselství

• Indián byl živoucím protestem proti žití v domech. Dokud žil na slunci, měl sílu. Ukazoval, jak mít potěšení z žití v přírodě, a zároveň dokonale znal způsoby, jak v ní přežít.
• Byl mistrem lesní moudrosti. Vlastní mu byla síla, rychlost, obratnost, odvaha, znalost lesů a lesních tvorů, hvězd, vod, umění pěstování rostlin a všeho, co zdatného člověka přivádí do těsného tvořivého styku s čistou přírodou pod modrou oblohou.
• Měl posvátnou povinnost ctít, zkrášlovat a zdokonalovat své tělo.
• Hledal ve všem krásu a také ji vnášel do všeho kolem sebe (od tance až po zdobené čelo postele). To dokazovalo indiánovu rozšířenou víru – Velký duch je ve všem, všude a ustavičně.

Woodcraft Indians

Z výše popsaného poselství a z mnoha dalších znalostí původních Američanů E. T. Seton čerpal ve svých woodcrafterských kmenech. Pěstovali v nich všechny dobré indiánské vlastnosti, ctnosti a praktické dovednosti. Učili se lesní moudrosti, dokonale znát přírodu, přežít v ní a zároveň jí ctít. Mít zodpovědnost za svůj život a s tím související zdraví. Polovina nemocí je podle Setona v našich myslích a polovina v našich domech. Velkou část těchto problémů může vyřešit trávení většiny času v přírodě. Na tehdejší dobu se jednalo o velmi pokrokové tvrzení.

V roce 1902 založil svůj první oficiální kmen woodcrafterských indiánů a to díky události, která se odehrála na jeho sídle v Connecticutu. Tím, že oplotil své pozemky, zabránil místním chlapcům, aby si na nich mohli dále hrát. A ti mu začali různě škodit. Navzdory radám sousedů, aby tyto problémy řešil pomocí zákona, rozhodl se chlapce pozvat k sobě domů. Vytvořil zmenšenou indiánskou vesnici, kde postavil několik teepee, sněmovní kruh a měl spoustu indiánských předmětů. Kluci byli nadšení večerním ohněm a atmosférou byli tak pohlceni, že hned ten večer založili kmen Sinawa (Cos Cob). Právě v tomto kmeni Ernest přijal své indiánské jméno Černý vlk. Postupem času se idea lesní moudrosti začala rychle šířit po celých Spojených státech, později po celém světě a byly zakládány další woodcrafterské kmeny.

Seton také věřil, že se mu podaří propojit woodcraft a skauting v jednu organizaci. Stal se náčelníkem amerických skautů a patřil mezi průkopníky jejich myšlenek. Obě organizace se ale lišily metodikou, a proto se rozhodl ve své snaze nepokračovat. Mimo jiné Liga lesní moudrosti na rozdíl od skautů tehdy poskytovala program oběma pohlavím a všem věkovým kategoriím. Setona ale nejvíce pálilo vojenské pojetí výchovy Roberta Baden-Powella.

Propojení woodcraftu a českého skautingu

Woodcraft a celé Setonovo dílo je u nás velmi oblíbené a patříme k jedněm z největších obdivovatelů na světě. Československo společně s Anglií, Polskem, Francií, Belgií a Ruskem byly prvními zeměmi (samozřejmě po USA), ve kterých podle příručky Svitek březové kůry vznikly woodcrafterské organizace. Lesní moudrost se v Československu šířila zejména díky organizovaným skupinám, velkou zásluhu měl na tom například středoškolský učitel Miloš Seifert, a českým překladům Setonových knih. Miloš Seifert tvrdil, že za zdejším úspěchem učení lesní moudrosti stojí blízkost české duše se Setonovými názory. Čechy se Setonem spojuje láska k přírodě, nedůvěra k církvi, rovnostářské pojetí společnosti a odpor k válkám. Za první republiky si woodcraft získal své sympatie také podobností s Masarykovým humanismem. Zároveň díky své racionální a praktické povaze byl brán vážně i mezi lékaři a učiteli.

Lesní moudrost ovlivnila také Junáka mnohem více než skauty jinde na světě. Rudolf Plajner, významný skautský náčelník, v knize Úsvit českého junáctví dokonce tvrdí, že E. T. Seton měl na začátky českého skautingu větší vliv než Robert Baden-Powell. „Jím zdůrazněná výchova přírodou a v přírodě, jeho zidealizovaný indián typu Vinnetoua, jeho cesta stoupání na horu byli české povaze mnohem bližší než Baden-Powellova výchova k dobrému občanství.“

Robert Baden-Powell, zakladatel světového skautingu, byl generál britského impéria a svůj vlastenecký militarismus se snažil přenést i do ideologie skautské organizace. Propojení skautingu s církví a s impériem (u nás s habsburským císařstvím) nekorespondovalo s tehdejším nastavením a atmosférou v naší společnosti, protože jsme nechtěli být loajální Habsburkům. Vlastenectví sílilo a schylovalo se k první světové válce. Věděl to i zakladatel českého Junáka, Antonín Benjamín Svojsík, který s Baden-Powellovými názory zacházel opatrně. V Základech junáctví z roku 1912 dokonce zařadil kapitolu o Setonovi před kapitolu o Powellovi. Zde také zmiňuje, že organizace Woodcraft Indians vznikla dříve, a anglický generál mnoho myšlenek, her a cvičení převzal. „…romantičnost, poetičnost a láska k přírodě jsou především zásluhou Setonovou, kdežto pořádek, kázeň, organizace jsou dílem Powellovým…“ vysvětluje Svojsík v Základech junáctví.

Ernest Thompson Seton svůj slib, který dal přírodě, splnil nad očekávání. Svými díly pozitivně ovlivnil mladé lidi po celém světě, stal se jejich průvodcem a pomohl jim najít cestu. Podařilo se mu vyhloubit studnu nejen pro žíznivé.