Romský skauting je na Slovensku od roku 2003 plnohodnotnou součástí Slovenského skautingu. Jeho zárodek vznikl v roce 2000 na sídlišti Luník IX v Košicích, kdy tehdejší přednosta místního úřadu, Anton Koleno, začal pro místní děti, potulující se beze smyslu po ulicích, připravovat aktivity, které znal ze svých dětských let a četby Foglarovek.
Na začátku stála také důležitá otázka, zda zakládat samostatné romské oddíly, nebo se raději snažit integrovat romské děti do již existujících oddílů. „Romové samotní nejvíce prosazovali, že chtějí mít vlastní oddíly. Rozhodli jsme se respektovat tento požadavek. Oddíly nejvíce vznikaly ve vyčleněných lokalitách, kde byly romským dětem nejblíže, dojíždění do již zavedených slovenských oddílů by nefungovalo. Vytvořili si svůj vlastní přístup, zasazený do prostředí přirozeného pro romské děti. Integraci jsme se snažili podporovat spíše spoluprací slovenských a romských skautů, například pořádáním společných akcí,“ vysvětluje Palo Hrica, který stál u zrodu romského skautingu.
Alžběta Baratková, jedna z pořadatelek letního tábora a rádcovského kurzu pro romské skauty, popisuje své zkušenosti se specifiky takové práce. „Trošku jsme s tím počítali, ale v praxi nás stejně někdy překvapilo, že více dětí nerozumělo dobře slovensky a i některé starší děti měly problémy s psaním a čtením, čemuž je třeba přizpůsobit detaily v programu. Taky je potřeba zjednodušit pravidla a jejich vysvětlování, vyhýbat se abstrakním pojmům, používat konkrétní příklady. Také nepodvádění dětí při hrách vyžadovalo delší trénink,“ vysvětluje.
Romský skauting má stejné hodnotové základy (slib, zákon). Zajímavé je, že romští skauti mají svoji vlastní hymnu. Trochu se však liší právě v přístupu k dětem a výchovných metodách. „V romském kontextu pomáhá skauting rozvíjet základní dovednosti, ukazovat základní hodnoty (respekt k druhým, dodržování pravidel, …) a návyky (poprosit, poděkovat, udržovat čistotu, …) a budovat zdravé mezilidské vztahy. Program a hry jsou často méně komplikované,“ popisuje Palo Hrica. V běžném fungování se ale oddíly nijak neliší. „Náš oddíl má 50 členů. Setkáváme se jednou týdně na družinovkách v místnosti, kterou nám poskytla obec. O víkendech chodíme na výlety do přírody, děláme táboráky a hrajeme etapovou hru,“ říká Marcela Balogová, vedoucí romského oddílu.
Máte nějaké tipy, doporučení (na základě vaší zkušenosti na Slovensku) pro vůdce u nás, kteří mají romské děti v oddílech nebo by s romskými dětmi v budoucnu více rádi pracovali?
V případě, že jsou romské děti integrované do normálních oddílů, je třeba k nim mít individuální přístup a zároveň v tomto směru pracovat i s ostatními dětmi, aby dokázaly přijímat odlišnosti. Bez hlubšího porozumění prostředí generační chudoby, ve kterém žijí, a tedy i chování a životnímu stylu, který z toho plyne, trpělivosti a přípravy můžeme inkluzí spíše uškodit a podpořit rozdíly a nové rasistické předsudky. Pokud se to ale zvládne dobře, skauting může být jednou z nejlepších metod pro rozvoj romských dětí a jejich úspěšné začlenění do společnosti. / Palo Hrica – Pól, bývalý předseda programové rady, spoluzakladatel romského skautingu
Neporovnávat romské děti s ostatními dětmi a soustředit se více na jejich silné stránky a věci, které se dají snadněji měnit k lepšímu. Mohu se zaměřit na to, že dítě například rádo tancuje a vystupuje před ostatními a zapojit ho třeba do divadla nebo společně pracovat na zlepšování jeho dovednosti vystupování. A hlavně neškatulkovat. Osobně mě poučila (a zároveň zahanbila) zkušenost z letního tábora a rádcovského kurzu o pár měsíců později. Skautka, z mého pohledu pomaleji chápající, trochu bez zájmu, u které jsem si neuměla představit, že by zvládla rádcování, mě později velmi překvapila, když zůstala z rádců jediná aktivní v jejich osadě. Dostala příležitost a důvěru od svého vůdce a to ji tak motivovalo, že konečně ukázala, co v ní je. / Alžběta Baratková – Levíča, organizátorka tábora a rádcovského kurzu pro romské skauty
Myslím, že je důležitá trpělivost, komunikace a také zvaní rodičů skautů a skautek na akce a společná spolupráce. Děti také potřebují cítit lásku a porozumění od vedoucích, protože doma ho často mají nedostatek. Základem všeho je důvěra a také se snažit jít jim příkladem. Pomáhat v obci či městě a ukázat lidem, že skauti dělají dobré věci. / Marcela Balogová – Mery, romská skautská vedoucí
