Tábor je vrcholem celoroční oddílové činnosti. Stává se tak velkým zážitkem pro nás všechny, děti i vedoucí. K táborům neodmyslitelně patří i rituály – každodenní a i ty speciální a jedinečné. Na co si dát pozor, jaké speciální rituály můžeme použít u vlčat a světlušek a jaké u skautů a skautek?
Každý rituál má mít svůj smysl
Rituál můžeme chápat jako soubor symbolických činností, které se opakují podle určitého vzoru nebo scénáře a jež mají specifický význam pro jednotlivce nebo skupiny lidí. Pokud budeme rituál připravovat, je důležité:
- Zodpovědět si otázky, proč rituál dělat a až poté jak bude proveden.
- Promyslet dopad rituálu na jeho účastníky, aby ho pochopili a dobře prožili.
- Dbát na fyzickou a psychickou bezpečnost.
- Vzít do úvahy, co rituálu v programu předchází a co po něm následuje.
- Připravovat ho co nejjednodušší, aby se neztratil jeho smysl.
Při zařazení rituálu do programu bychom měli mít na paměti cíl, který jím sledujeme. Abychom mohli rituálem předávat hodnoty a vytvářet silné zážitky spojené se společenstvím našeho oddílu, je důležité vytvořit prostředí, ve kterém může každý – vedoucí i členky a členové – pochopit obsah sdělení. Někdy rituálům rozumíme i bez vysvětlení. Pokud má však rituál složitější průběh nebo přesně dané úkony, je na místě účastníkům vysvětlit, co jím sledujeme, a také nastínit, jak se v jeho průběhu chovat. Před konáním slavnostního ohně připomeneme pravidla chování u něj (jsme v kroji, do ohně se nepřikládá nebo přikládá jen určená osoba…) a seznámíme zejména nováčky s postupem zapalování (kdo zapaluje oheň, zpíváme, nebo mlčíme, stojíme, nebo sedíme …). Včas seznámíme zapalující s jejich úlohou. Nezapomeneme nastínit, jaký bude program a také proč se tento oheň liší od ostatních. Pokud to takto vše vysvětlíme, pomůže to nejen dětem, ale i nám vedoucím, protože si ujasníme postup a návaznost jednotlivých kroků.
Když obsah nebo forma zaběhlého rituálu neodpovídají našemu záměru, můžeme ho pozměnit nebo jej zcela vynechat. Touto revizí by měly projít i všechny zděděné rituály. Historie a tradice mají v oddíle důležité místo, ale je třeba vždy rozumět smyslu a být připraveni rituál upravit tak, aby jeho smysl nezmizel. Pro nás vedoucí jsou možná gesta, symboly a zvyklosti smysluplné, ale jsou srozumitelné i pro holky a kluky – účastníky rituálu? V některých skautských oddílech se při západu slunce na chvíli zastaví všechna činnost a nastane ticho. Vedoucí mohou tuto chvíli vnímat jako příležitost k zamyšlení, úžasu nad přírodou, zatímco děti mohou být zmatené, proč mají být zrovna v tuto chvíli potichu.
Rituál není v programu izolovaný. Nějaký program mu předchází a nějaký po něm následuje. Před rituálem navodíme atmosféru podobnou té při něm. Večernímu rituálu může předcházet klidnější odpoledne – všichni se lépe naladíme na to, co nás čeká. Prožitek více vynikne. Po skončení náročnějšího rituálu můžeme zařadit volno pro jeho zpracování a nebo sdílení a reflexi prožitků.
Prožít je bezpečně
Dbejme na fyzickou a psychickou bezpečnost. Koná‑li se rituál za tmy, ve dne vytipujme místa, která by mohla být problematická (úzký průchod, větvičky, rozcestník), a před začátkem (nebo někdy i v průběhu) na ně účastníky upozorněme nebo sami zajistěme jejich bezpečné překonání – například postavením hlídky s pochodněmi na tmavé místo nebo podáním pomocné ruky při překonávání šikmého svahu.
Měli bychom zvážit, zda v oddíle máme dostatečné zkušenosti s realizací složitějších rituálů. Před takovým rituálem se zamysleme, zda pro někoho nebude téma náročné, a vyčleňme člena týmu, který bude účastníky pozorovat.
Každodenní rituály
Tábory jsou plné drobných rituálů – úkonů, které se pravidelně opakují. Může jít například o nástup, večerní zpětnou vazbu, zpívání před jídlem, večerní čtení (společně v teepee, u ohně…) aj. I tehdy je důležité, aby účastníci věděli, jaký má rituál význam, a hlavně – co se od nich očekává. Udělejme proto třeba cvičný nástup, při kterém vysvětlíte, jak probíhá a jak se při něm máme chovat. Na konci dne může nastat společné zakončení programu a chvíle pro zpětnou vazbu.Světlušky si mohou například zapálit lucerničky, povídat si o tom, co během dne prožily, a pak lucerničky postupně sfouknout. Skauti se mohou sejít na speciálním místě u tábora, společně zpívat písničky a na závěr přidat kamínek se vzpomínkou na uplynulý den do společné stavby. Poté je možné celý den ukončit večerkou. Nejinak tomu bývá i u společného jídla – je zvykem, že na sebe všichni čekáme a k jídlu si přejeme písní? Platí to pro všechna jídla dne? Vždy je třeba si dané pravidlo, zvyk a denní rituál připomenout, aby nenastaly situace „ty už jíš, to nesmíš“ apod.
Slib a příprava na něj
Slib je jedním z nejsilnější zážitků ve skautském životě vůbec a je krásný sám o sobě. Rituálem mu přidáváme na ještě větší zvláštnosti, podtrháváme jeho důležitost a jedinečnost, pomáháme tak jeho nezapomenutelnosti. Každý oddíl má svůj vlastní postup a pravidla (Např. účastní se ho všichni, nebo jen ti, kteří už slib mají? Slibuje se pouze jednou ročně na táboře, někdy jindy, nebo několikrát do roka?). Vlčata mohou slib zařadit do Poradní skály, světlušky do Velkého svícení, které dávají do jednotného a pochopitelného rámce i další události, jež se během tábora i skautského roku dějí.
Spolu s přechodem na aktuální znění idey vlčat a světlušek je na zvážení, zda dětem, které mají slib z předchozích let, nenabídnout možnost si prožít i aktuální znění slibu (ne ho skládat znova). Například můžeme společně zůstat o chvilku déle u ohně, povídat si o slibu a pak si ho dohromady a nahlas říct třeba v kruhu a poslat stisk ruky.
Mezi rituály bychom mohli zařadit také přípravu na slib – chvilku s vedoucím, ve které máte možnost si společně popovídat o významu slibu, o tom, jak ho dítě chápe a co pro něj znamená. Tato chvilka nezmizí tím, že dítě slib složí, ale může se opakovat každý rok, kdy bude sloužit k povzbuzení dítěte na jeho cestě, je to určitá možnost pro rekapitulaci a připomenutí významu slibu. Světlušky a vlčata mohou například nakreslit obrázek toho, co se jim daří a co ne, a pak si o tom s vedoucím popovídat. Skauti a skautky si zkusí připravit otázky, nad kterými se budou u ohně zamýšlet, mohou na barevné papírky napsat věci, které jsou pro ně teď ve slibu důležité, a spolu s ostatními papírky je nalepí a vytvoří mozaiku. Nakonec si o všem společně popovídáme, nezapomeneme dát i prostor pro individuální rozhovor s vedoucím.
Zakončení stezky
Na táboře většinou vrcholí celoroční snaha dětí v plnění stezky (to platí pro skauty a skautky i pro vlčata a světlušky). Dokončení stezky by s sebou mělo nést i nějakou odměnu – např. ve formě závěrečného zážitku.
Konkrétní rituály pro skauty a skautky nabízí skautská stezka. Stupně stezky (po zvládnutí Cesty vody a ohně) je možné zakončit rituálně, jako je popsané na konci stezky. Jde o ohlédnutí se za částí skautské cesty, otázky, co pro kluky a holky znamenají skautské hodnoty. Můžeme to situovat jako osobní rituál, při kterém další osoby nejsou příliš přítomny. Závěr Cesty ohně lze propojit s přechodem do roverského věku a nabídkou dalších možností rozvoje.
Také výzvy (např. Pochod za sluncem, Noční bdění, Věčný oheň) na konci každé cesty můžeme vnímat jako určitý rituál pro jednotlivce. Každý ho bude prožívat podle sebe, obecnou výzvu si dotvoří tak, jak potřebuje. Po zvládnutí výzvy a cesty stezky oceníme, že ji holky a kluci zvládli. To můžeme obřadně vyjádřit předáváním nášivek.
Při dokončení stezky a cestičky můžeme pro děti využít Zážitky na konci stezky/cestičky (jde o: Pod hvězdami, Noc v lese, Za sluncem). Ty vlčatům a světluškám umožňují stezky zakončit nějakým zážitkem, který jim přináší něco nového, a to pro každého v něčem jiném – překonání se, pozorování, zamyšlení se. Zážitky na konci stezky jsou vždy o společném prožitku i s ostatními vlčaty a světluškami, kteří tam jsou s námi.
Závěrem
Každý rituál je jedinečný a může přinášet hluboký zážitek – tvoří společenství, přináší prostor pro zamyšlení, prožitek důležitého okamžiku. Opakováním rituál nepřináší žádnou novou informaci, ale přináší nový prožitek, který můžeme snadno transformovat do zkušenosti. Právě proto jsou rituály tak cenné a slouží jako prostředek k našim výchovným cílům.
