Každý rok se na čekatelském kurzu setkávám s účastníky a účastnicemi, které trápí skautské stezky. A já s nimi vždy soucítím – nespočítal bych hodiny, které jsme za ty roky vedení družiny a následně oddílu s ostatními vedoucími strávili lamentováním nad tím, proč nám to s těmi stezkami pořád nejde. Čím víc kurzů jsem absolvoval a čím více vedoucích potkal, tím mi ten problém připadal bezvýchodnější. Vždyť se s nimi trápí skoro každý! Skauti je nechtějí plnit, je nutné je do úkolů tlačit, schovávat úkoly za hry a když už se dokončení nějakého úkolu dobereme, zjistíme, že si je zapomněli doma. A to ani nemluvím o rádcích. Po měsících snažení máme chuť se na „systematický a všestranný“ rozvoj dětí vykašlat – je možné, že problém není v nás, ale ve stezkách?
Ano i ne. Samotná otázka by totiž měla znít trochu jinak: Co od stezek očekáváme a jak bychom s nimi měli pracovat, abychom své potřeby naplnili?
Co od stezek vlastně chceme?
Motivace k zapojení stezek do oddílové činnosti mohou být různé – od toho se odvíjí způsob, jak s nimi pracovat, i rizika, která na nás při tom čekají. Jaké cíle nám mají pomoct naplnit?
Chceme, aby skauti a skautky přebírali zodpovědnost za vlastní rozvoj
Stezky jsou nástrojem individuálního rozvoje – mají vést holky a kluky k pozvolnému přebírání iniciativy a vlastního si výběru toho, v čem se chtějí rozvíjet. Pomocí stezek (a odborek) si nejen osvojují určitý vhodný základ toho, co se jim bude hodit ke skautské činnosti i k fungování v okolním světě, ale také mají možnost zaměřit se na to, co je baví. Možná mají nějakou vášeň nebo koníček, kterému se věnují mimo oddíl, a my vedoucí jim takto můžeme pomoci se rozvíjet a zároveň tím obohatit zbytek oddílu.
Problém může nastat tehdy, jsou‑li naši členové příliš roztržití nebo nemají potřebu mít ve věcech pořádek, a zaškrtávání políček nebo dobrý pocit ze získané nášivky jim nic neříkají. (To může mít různé vnitřní i vnější příčiny – ohledně vnitřních vizte například článek Jiná mysl, stejný skauting.) Případně svou vášeň ještě neobjevili, jsou spíše pasivní a (jako řada dětí v dnešní době, obzvlášť po covidu) jen hledají způsob, jak zabít čas, a že k tomu příležitostí najdou spoustu! Potom pro ně může plnění stezek představovat podobné utrpení, jako domácí úkoly ze školy, ve kterých nevidí žádný smysl. U takových dětí může být (obzvlášť ze začátku) lepší soustředit se na činnost, ze které necítí povinnost (jednotlivé hry a aktivity podle jejich zájmu), a úkoly ze stezky do ní nenápadně zařazovat. Holky a kluci ani nemusí vzít stezky do ruky, aby se v nich posunuli, a prvotní odpor vůči plnění úkolů tak snáze překonají.
- Některým dětem mohou stezky připomínat školní povinnosti. Snažte se úkoly přirozeně propojit s běžnou oddílovou činností a zajímejte se, jak se jim práce se stezkami daří a co je na nich baví.
- Pomoci může zapojení skautských odborek, které dají holkám a klukům možnost zaměřit se na to, co chtějí dělat.
Potřebujeme mít přehled, jak se skautky a skauti rozvíjí
Pokud se budeme snažit přenést zodpovědnost za plnění stezek na členy, musíme počítat s tím, že u některých z nich narazíme. Co když jsou pro nás ale především nástrojem, který nám pomáhá mít oddílovou výchovu ve svých rukou a zároveň se ubezpečit, že nějaký nutný základ skautských znalostí, dovedností a postojů si osvojí všichni? Pojďme upustit od tlaku na to, aby všichni v oddíle plnili jeden úkol za druhým, aby schůzky a výpravy probíhaly se stezkami v ruce a plnění výzev nimi bylo podmíněno. Zkrátka si stanovme výchovné cíle podle oblastí stezek nebo si na každý měsíc (podle ročního období) připravme aktivity, během kterých si jednotlivé úkoly splníme – členové o tom mohou vědět předem, zpětně nebo taky vůbec. My však dostaneme, pro co jsme přišli.
- Využijme stezky k plánování oddílové činnosti a nechme děti plnit úkoly nevědomky, nebo zpětně. Pomozte rádcům s přípravou programu navázaného na stezky na oddílových poradách
- Plnění úkolů není závod. Nechte své členy, ať si najdou vlastní tempo i způsob plnění.
Chybí nám inspirace pro program
Nevíme si rady s některými oblastmi skautské výchovy? Hledáme obohacení běžného programu schůzek? Nebo máme v oddíle rádce, které trápí podobné problémy? Potom jsou stezky ideálním podpůrným nástrojem, jenž nám pomůže zaplnit prázdná místa v programu. K jeho oživení se nebojme využít i skautské výzvy nebo hledejme náměty na program v dětských časopisech.
- Nabídněme stezky rádcům, kterým chybí inspirace pro družinový program. A nezapomeňme na odborky a další skautské výchovné nástroje!
- Využijme nabídek rádcovských kurzů a rádcovských setkání – Žiraf, které rádcům s přípravou programu pomohou.
Jeden model vládne všem
Hledáte nástroj, který vám pomůže plánovat oddílovou činnost tak, aby skauty a skautky všestranně rozvíjela a aby vaše příprava na akce byla systematická? Aby se dala dobře koordinovat v rámci celého oddílu?
V takovém případě možná hledáte spíše kompetenční model skautské výchovy. Na něm stezky staví a jsou strukturované právě podle jeho oblastí – co umím a znám; kdo jsem; moje kamarádství; můj domov; svět okolo nás a příroda kolem nás. Povědomé? Takto se jmenují oblasti skautské výchovy, na kterých je celý model (a tím pádem i stezky) založený. Každá oblast má sekce, ke kterým jsou přiřazeny kompetence (znalosti, dovednosti a postoje), jež by si holky a kluci měli v průběhu skautského věku osvojit.
Pokud jsou na vás stezky zbytečně podrobné nebo skauty a jejich rádce odrazují, protože vypadají jako učebnice ze školy, zkuste v oddílové radě pracovat s modelem, který je mnohem stručnější a přehlednější, a do stezky si jen občas zajděte pro inspiraci na konkrétní činnost.
Přijdou‑li vám kompetence moc obecné, jako stručný přehled konkrétních činností může posloužit také soubor jejich projevů, které stručně popisují, jak by se osvojení jednotlivých kompetencí mělo otisknout do chování skautů a skautek.
- Využijme kompetence skautské výchovy jako kostru pro plánování roční činnosti a cílů.
Tvořit vlastní stezky je jako vynalézat kolo
Praxe skautských oddílů je často natolik různorodá, že jednu univerzální příručku zkrátka nelze sestavit tak, aby s ní mohli všichni pracovat stejně a šlo jim to hladce. Jenže v tom je právě ta potíž – nejde o to, jaké stezky jsou, ale jak s nimi pracujeme.
Nezatracujte je proto jen kvůli tomu, že vám nevyhovuje jejich využití tradičním způsobem – zkuste některý z jiných přístupů, které zmiňuji výše. Záleží, co od nich očekáváte.
Pokud chcete stručný přehled toho, čím mají skauti a skautky během oddílové činnosti projít, místo vlastních stezek pracujte s již zmíněnými skautskými kompetencemi. Tvorba vlastních stezek vám vezme obrovské množství času a energie, které byste jinak mohli věnovat členům oddílu a jiným problémům, jež vás pálí. Troufnu si navíc tvrdit, že i kdybyste se do toho pustili s obrovskou chutí a odhodláním, práci týmu, který na tvorbě nových stezek strávil více než rok, stejně nevyrovnáte.
Podobnou slepou uličkou mohou být starší verze stezek, kterým se také doporučuji vyhnout, i když jsou možná přehlednější nebo se vám s nimi pracuje lépe zkrátka proto, že je znáte z dětství. Za jejich revizí byly vždy dobré důvody (jakkoliv nemusíme být s výsledkem spokojeni). Svět okolo nás se mění a s ním i potřeby dětí, které v něm vyrůstají. Obsah skautských stezek z doby před deseti nebo dvaceti lety je proto přirozeně zastaralý a spousta důležitých kompetencí a témat v nich chybí.
Nejsme na to sami
Pokud jste získali odvahu dát skautským stezkám ještě jednu šanci nebo zvolit jiný přístup v jejich zapojení do programu, ale už teď máte obavu, že zase nastanou problémy, nezoufejte. Existuje celá řada podpůrných materiálů, která vám pomůže. Na oficiálním webu najdete stránku s metodickou podporou pro vedoucí a na Rádcovském rozcestníku zase tipy, jak stezky zapojit do družinové činnosti. A kdyby to náhodou nestačilo, na skautské Křižovatce najdete spoustu dalších materiálů, včetně návodných videí. Nebojte se také s prosbou o radu obrátit přímo na tvůrkyně stezek na e‑mail nebo se inspirujte zkušenostmi řady vedoucích, již je rádi sdílí na facebookové diskusní platformě SkautFórum.
Ať už se rozhodnete se stezkami pracovat jakkoliv, myslete však na to, že nejsou samospásné. Je proto dobré mít dostatek času i na řadu dalších věcí, které jsou stejně hodnotnou součástí skautské činnosti – původní oddílový program, tvorbu vlastních her a aktivit a volný čas, který trávíte s kamarády.
