Znám řadu oddílů, které dělají opravdu dobrý a pestrý program, v němž je skautská praxe dominantní, a skautská výchova zaujímá podstatné místo. Také znám oddíly, které se pouštějí do odvážných akcí, a znám i takové, které mají program netradiční. Znám však málo oddílů, které by byly hrdé na to, že mají dobře propracovaný duchovní program. Řekl bych, že se to děje ze dvou důvodů: někdy ho opravdu nemají, ale mnohem častěji ho mají, a nevědí o něm. Zvláštní případ jsou oddíly otevřeně provozující náboženské programy, zpravidla katolické nebo navázané na jiné církve či duchovní hnutí. To ostatní vede k závěru, že pokud se dělá program duchovní, pak to je nějaká církevní záležitost.
Za duchovní program můžeme označit takové aktivity, které člověka vedou k pochopení, že jeho osobní potřeby nejsou posledními a nejdůležitějšími věcmi tohoto světa. Že existuje vyšší dobro než jen to moje. Fakt tak jasný národům, jako jsou například Japonci, kteří po požáru atomové elektrárny hasili zamořenou oblast s vědomím, že pro ně osobně je to asi posledních pár dní života, ale pro ostatní obyvatele ostrova záchrana. A zároveň fakt tak těžko přijímaný ve světě evropského vypjatého liberalismu podloženého z velké části jen krátkodobými a komerčními cíli.
Jde o nastavení oddílu
Duchovní program v oddíle je primárně neprogramová záležitost. Čím více budeme tlačit na výsledky a výkon, tím budeme blíž běžnému sportovnímu oddílu, ale pokud nám jde o duchovní rozvoj, dominantním cílem by mělo být prostředí důvěry a kamarádství.
Nicméně se za duchovní program nezdráhám označit jakoukoli skautskou hru, v níž je třeba se přemoci, obětovat nebo i jen ukáznit. Neznamená to, že nesmíme bodovat, jde o to, co bodujeme, co chválíme, co podporujeme.
K čemu to celé je?
Program Junáka je od počátku koncipován tak, aby byl vyvážený a člověk se rozvíjel tělesně, duševně i duchovně. Duchovní rozvoj je specifický tím, že nám pomáhá najít cíl našeho snažení. Chceme‑li udělat smysluplný program, měli bychom vědět, kam se s oddílem chceme dostat. Co je naše strategie. Chceme oddíl, kde je hlavně pohoda a jazz, nebo oddíl, kde se jede od první minuty naplno a adrenalin nám odkapává z čela? Abychom mohli říci, kterou z těchto cest se dáme, měli bychom si uvědomit: Které věci nás naplňují? Jaké máme možnosti? Co můžeme dětem nejlépe předat? Na základě podobných otázek se rozhodujeme. Víme, že lidé nejsou schopni pracovat dlouhodobě a účinně na nějakém díle, pokud nemají vnitřní přesvědčení a jasný cíl. Pokud nemají tu správnou motivaci.
Abychom vydrželi pracovat dlouho a efektivně, musíme svůj cíl najít. Zda uspějeme, nebo ne, je velmi často jen otázka naší mysli a jejího nastavení. Duchovní otázky jsou otázky po smyslu našeho života a všeho našeho konání. My jako vedoucí musíme nejprve s duchovním programem začít. Uvědomit si svůj cíl a pak ho pomocí her, vyprávění a vůbec všech skautských výchovných metod uvést v život.
Jak dělat duchovní program?
Přednášky a kázání klidně vynechejme. Jak jsem už naznačil výše, škála možností je nemalá a vynalézavosti se meze nekladou. Pokud smím doporučit za sebe, protkejme duchovní s tělesným. Ačkoli se to možná na první pohled nezdá, je to mimořádně kompatibilní. Dovolím si nastínit několik různorodých možností, jak duchovní program kompetentně a cíleně vést bez přednášek. Od her až po praktický pohled na to, jak celkově vést sebe i oddíl k duchovnímu životu.
I. Uplatnění ve hrách
Abych konkrétně ukázal, jak můžeme duchovní program uplatnit například ve hrách, dám několik příkladů toho, co u nás dobře funguje:
- Boj a adrenalin – zajímavým aspektem v bojových hrách může být oběť jednotlivce pro druhého nebo pro družinu. Například na nějakou bojovou hru dostane každý hráč 5 životů, ale vyhraje jen ta dvojice či družina, která přežije celá. Tudíž úspěšnější hráč musí věnovat jeden nebo více SVÝCH životů méně úspěšnému, pokud chce, aby zvítězili.
- Boj a adrenalin – zajímavým aspektem v bojových hrách může být oběť jednotlivce pro druhého nebo pro družinu. Například na nějakou bojovou hru dostane každý hráč 5 životů, ale vyhraje jen ta dvojice či družina, která přežije celá. Tudíž úspěšnější hráč musí věnovat jeden nebo více SVÝCH životů méně úspěšnému, pokud chce, aby zvítězili.
- Mimořádné aktivity – zařaďte mezi zkoušky na táboře či na vícedenních výpravách aktivity, které jsou sice časově náročnější, ale přivedou holky a kluky k přemýšlení o věcech, na něž běžně „není čas“. Třeba:
- Zkouška vigilie: Po večerce si vždy jeden člen oddílu (můžete na to založit speciální posvátné ohniště mimo tábor) rozdělá oheň, u kterého sedí a rozjímá o pravdě, lásce, oběti, o svém životě, o svých blízkých… A protože na to většina z nás není zvyklá, je praktické připravit k té zkoušce sérii otázek směřujících na různá témata, např. „Zamysli se nad tím, co jsi prožil, a zapiš si tři nejkrásnější okamžiky svého života.“ nebo „Kdybys mohl ušetřit před zkázou svou rodinu, nebo celé 10milionové město, v němž nikoho neznáš, pro co by ses rozhodl? Jak by se ti žilo dál, kdyby ses rozhodl obětovat město?“ Nemá smysl někoho návodnými otázkami tlačit do připravených odpovědí, ale ukázat, že všechna rozhodnutí mají svá pro a proti, a nabídnout nový prostor pro přemýšlení a uvědomování si sama sebe.
- Chestertonova zkouška: V jedné povídce napsal Chesterton o rozhodnutí stát se 10× větším, nebo 10× menším. Ten, kdo se stal větším, žil dále samotou a smutkem. Ten, kdo se stal menším, objevil svět, o kterém ani netušil. Stejně tak i náš skaut či skautka dostanou celtu, tužku a papír a najdou si odlehlé místo na louce či v lese, kde budou 30 minut pozorovat malý kousek přírody v leže. Jejich úkolem je popisovat vše, co se děje, jako sportovní reportér. Mohou také nakreslit obrázek toho, co vidí.
- Zkouška ohněm: Připravte pro členy oddílu nějakou zkoušku, která vypadá, že bude bolestivá nebo nepříjemná, jako je například spálení kopřivou. Potom jednoho z členů zaveďte na místo, kam ostatní nevidí, aby sám zkoušku vykonal, a když už se začne blížit nepříjemný moment a člen bude připraven zkoušku podstoupit, neproveďte ji, ale oznamte mu, že zkoušku splnil.
- Zkouška spacákovka: Po náročném dni, když všichni padnou do spacáku, těsně po večerce obejděte několik vybraných skautů a zeptejte se jich, zda by si dnes nevzali hlídku za někoho, kdo teď právě nahlásil, že mu je špatně a má teplotu. Potom jim prozraďte, že to byla jen zkouška, a pochopitelně je nechte normálně spát.
Kde brát náplň?
Ano, ale kde brát inspiraci? Existuje něco jako knihovna legend pro duchovně laděné hry? Něco jako ducho‑hranostaj.cz? Zdrojů existuje spoustu.
- První, co všichni známe, je skautský slib a zákon. Aktivit na slib a zákon se nabízí spoustu. Např. za deštivého dne na táboře zadáte družinám: zkuste rychle sepsat tři příběhy, ve kterých se porušuje jednoznačně nějaký bod zákona, a tři, ve kterých se naplňuje. A uvidíme, zda ostatní družiny poznají, které jste si vybrali. Nebo také existují výborné Příběhy ke skautskému slibu a zákonu od Edyho (Jiřího Zajíce).
- Historie je plná velkých příběhů o lidech, kteří se překonali a obětovali za dobro, vlast, nebo pravdu, ať už to byl třeba polárník Amundsen, skautka Rakša, odbojář gen. Moravec anebo student Jan Palach.
- Filmy, nejen takové, jako je třeba fenomenální Jofféova oskarová Misie s De Nirem a Ironsem. Ale leckdy i vyloženě zábavné jako zfilmované Marvellovky nebo třeba Lucasovy Star Wars nabízejí příběhy, ve kterých se hrdinové pouštějí i do akcí bez šance na úspěch prostě proto, že to je správné, a obětují svůj život za přítele.
- Knihy jsou možná tím nejsilnějším tahounem. Znám hodně lidí, které přečtení nějaké knihy přivedlo na úplně jinou životní cestu. Že se to týká Foglarových knih, asi nemusím zmiňovat. Ale takové příběhy, jako je třeba Tolkienův Hobit a Pán prstenů, Lewisova Narnie nebo klasický Zapletalův Ostrov přátelství a Setonův Rolf zálesák vydají na celotáborovou hru. Je to druh knih, které se mohou číst při zpívandě každý večer, mohou duši každého člověka hluboce oslovit a skrze příběh mu tam vepsat velké pravdy a které fungují jen právě formou příběhů. Jsou to tak silné myšlenky, že samotné jsou nesdělitelné. Pokud se pokusíme je abstrahovat a říct bez kontextu, tak jsou spíš k smíchu.
II. Hlavní uplatnění – mimo hry:
Duchovní rozvoj a výchova ale daleko silněji působí jako činnost mimoherní. Činnost, která je však pro skautský oddíl velmi typická. Dovolím si opět několik velmi konkrétních příkladů.
- Silné chvíle v přírodě – západ slunce nad údolím nebo klidné zákoutí řeky či rozbřesk nad táborem, když slunce mění kapky rosy v trávě na duhové perly – to jsou okamžiky, kdy můžeme oddílu přečíst třeba kus poezie, dopis na rozloučenou z vězení, krátký příběh se silnou pointou nebo zahrát Bacha na flétnu (pokud někdo v oddíle umí). Jsou to momenty, které dovolí účastníkům se „vykolejit“ z denních povinností či rutiny a začít vnímat přírodu a její krásu, která nás daleko převyšuje. Dovolím si tvrdit, že to může být účinnější než přednáška o nutnosti enviromentální uvědomělosti.
- Posvátnost rituálů – oddělme momenty každodenního života od posvátných chvil. Většina oddílů nějaké rituály má. Pokud ve svém oddílu rituály nemáte, vytvořte si je. Jestliže je máte, nebojte se je zvýraznit a velmi důsledně trvat na jejich důležitosti: zapalování ohně, přijímání do oddílu, přechod od světlušek ke skautkám, předávání odznaku za splněné táborové zkoušky, večerní loučení se dnem – výrazně odlište tyto chvíle: atmosférou, oblečením, postojem, mlčením a čímkoliv dalším, co vám dává smysl. Tím získá najednou oddílový a táborový život novou dimenzi, kterou ve škole a doma často děti nezažijí, ale přitom je dimenze rituálů a posvátna něco, co člověk od pradávna hluboce potřebuje.
- Uvědomování si skautských principů – různé aktivity, jako je Modrý život, pomáhají získat určitý náhled na skauting díky rozjímání a retrospektivě. Jistě je důležité cvičit a otužovat se, aby tělo i duch sílily, ale políčko dobrý skutek a radostný prožitek jsou ještě cennější. To první znamená aktivně si hledat možnost někomu být prospěšný. Petr Ludwig ve své slavné knize Konec prokrastinace dokonce mluví o vyhledávání situací, v nichž můžu ostatním aktivně pomoci, jako o osobním hrdinství. To druhé, večer se pravidelně zastavit a najít si v prožitém dni hezké chvíle, naučit se je uvědomovat, to pomalu buduje pozitivní myšlení v každém člověku. Moderní koučové a psychologové dnes považují právě zapisování si svých úspěchů a pozitivních prožitků za naprosto zásadní aktivitu umožňující osobnostní růst a zvyšující osobní potenciál.
- Slova hýbají, příklady táhnou – nakonec, ale ne v pořadí důležitosti, předkládám příklad vůdců, roverů a rádců. Pokud si lidé ve vedení oddílu dají za cíl laskavost, přátelskost, otevřenost a vstřícnost a pokud na tomto důsledně pracují, potom sahají po samotné špici toho, jak by měl duchovní program v oddíle vypadat. Je výtečné, když budeme číst krásné příběhy, ale dokud nás neuvidí členové oddílu ty příběhy žít, nemá to smysl. Duchovní program se naplňuje daleko více než čímkoliv jiným právě naším konkrétním životem. Proto je tak důležité, aby vůdce především našel svou cestu a aktivně hledal v životě to dobré a krásné. A sám službu Pravdě a Lásce pokládal za nejkrásnější smysl života.
Proč je duchovní program pro skauting významný?
Už zakladatel Baden-Powell nám dal hned jako první princip nasměrování k tomu, co nás přesahuje. Nebyla to jen dobová nedomyšlenost. Byl to tah, kterým nám předurčil vydat se cestou vyváženosti duchovního a tělesného. Ano, skauting není skautingem, protože hrajeme hry v lese. Nejedna profesionální zábavní agentura nebo lanové centrum nabízí program více než srovnatelný s tím, co děláme na výpravách a schůzkách. Dokonce i mnohé sbory dobrovolných hasičů dělají skvělý program pro děti s rozvojem dovedností a znalostí. To, čím se skauting liší, je, že podkládá naše lezení po lanech hlubším smyslem. My své skauty a skautky neučíme skákat po lanech proto, aby z nich byly lepší opice. My je připravujeme na život. První skautská lesní škola byla založena proto, aby vychovala v poválečné Anglii schopné jedince. Lidi, kteří budou nejen velmi schopní něco organizovat, budou výkonní a odolní, ale především morálně na výši a lidsky pevní. Náš úkol není děti bavit, když rodiče nemají čas. Naším úkolem je vychovávat dobré lidi. A není to až tak těžké. Máme na to skautskou výchovnou metodu a skautský výchovný rámec. Slovy mého oblíbence Yody: Duchovní program dělat ty bát se nemusíš!
