Asi se všichni shodneme, že skauting nestojí na perfektně vybavených klubovnách, podrobných dlouhodobých plánech a nádherných webových stránkách. Jeho těžiště je ve vztazích v oddíle, kráse přírody, jeho historii a myšlenkových základech. Technické vymoženosti nám zjednodušují život, pro nás nejhodnotnější jsou však ty hodnoty, jimiž se zabývají spíše humanitní obory.
Možná bychom mohli podlehnout dojmu, že to tak je všude. Když si ale vzpomeneme, co patří mezi velká témata našeho školství, vybaví se nám i volání po „podpoře technických oborů a omezení těch zbytečných humanitních“. Ale i v Junáku jsem zaznamenal tendence, ze kterých jsem cítil zdůrazňování až přetechnizovaných metodických postupů nad obsahem.
Technika nám může šetřit nebo krást čas, pomáhat i škodit. Ostatně spousta vymožeností je výsledkem vojenského výzkumu. Nestačí jen vyvíjet, je potřeba i učit věci a znalosti používat. A právě učení je spíše úkolem pedagogů, spisovatelů, umělců, publicistů a psychologů než vědců a inženýrů. Ke spokojenosti nedojdeme tak, že se budeme honit za efektivitou a výkonem. Daleko více než na tom, jak rychle postupujeme, totiž záleží na tom, zda jdeme správným směrem.
Režimy, které omezovaly naše hnutí, také zdůrazňovaly techniku a humanitní směry spíše potlačovaly. Skauti jim nevadili proto, že uměli výborně budovat vázané stavby nebo slavnostní ohně, ale protože byli nositeli hodnot a myšlenek. I proto by nám tendence bagatelizovat význam humanitně zaměřených oborů neměly být lhostejné.
Skauting má důraz na to „očím neviditelné“ obsažen ve svých základech. Spoustu z toho okolí předáme už jen tím, že se jich budeme držet. Pokud navíc třeba na historii Junáka a na příbězích jeho členů dokážeme ukazovat, že i lidé přímo nezvyšující HDP mají ve společnosti místo, můžeme některé tlaky objevující se ve společnosti vyvažovat.
