Přinášíme zajímavé argumenty, které se na obou stranách ohledně využívání kroje objevují

Na vzniku této polemiky se podíleli: Richard Křivánek – Krtek, Jakub Dvořák – Dubínek, Martin Černý – Modrák, Vítek Kozák, Libor Brzobohatý – Boro, Jakub Holobrádek – Učeň, Ema Zezulová.

Ano

Vnější motivace má sice určité nedostatky, ve formě nášivek na kroji ale může být obzvlášť u mladších členů a nováčků důležitým startovacím motorem. Kovový odznak či látková nášivka jsou pro spoustu dětí ohromnou motivací k rozvoji nejen sebe, ale i okolního světa. Dědečka se v kůlně vyptávají, k čemu slouží jednotlivá nářadí, aby splnily odborku Kutil. S kamarády z družiny vyrazí ve volném čase na brigádu do Národního parku a zajímají se o ekologii, aby si splnili Strážce přírody. Nášivky na kroji motivují nejen k tomu vyrovnat se ostatním, ale také k tomu vážit si sebe sama. A i když zájem o nášivky a odznaky s postupem let opadne, chuť rozvíjet sebe sama i měnit svět okolo k lepšímu zůstává.

Skautský kroj také oživuje staleté tradice a pomáhá mladým lidem identifikovat se s našimi skautskými kořeny a hodnotami. Symbolický rámec kroje a jeho prvků nutí ptát se, co jednotlivé symboly znamenají. Tím elegantně vyvoláváme zájem o historii a skautskou ideu. Zvídavá otázka týkající se toho, co znamená to fialové nebo modré kolečko na pravém rukávu (nášivky mezinárodních skautských organizací WAGGS a WOSM), tak může odstartovat povídání o skautingu jako celosvětovém hnutí a o mezinárodních akcích. 

Když si dítě kroj oblékne, na první pohled se stává součástí velkého kolektivu. To i z úplného nováčka udělá součást party, najednou je jednodušší se začlenit, protože sdílená symbolika vytváří pocit sounáležitosti. Určitě to znáte ze závodů nebo celostátních akcí. 

Kroj má také jakousi „umravňovací“ funkci. Pokud mám na sobě nepřehlédnutelný symbol příslušnosti k organizaci vyznávající nějaké hodnoty, jeho nošení mě vybízí tyto hodnoty naplňovat. Člověk má pak pocit, že je vyslancem těchto hodnot a že je má ve společnosti reprezentovat nejlépe, jak dovede. Není potom náhoda, že se sem tam pár skautů sebere a jde v kroji tyto hodnoty reprezentovat (třeba na antifašistickou demonstraci).

Ne

Kroj potlačuje vlastní identitu a odpovědnost. Každý člověk, který si na veřejnosti obleče kroj, je vnímán jako člen dobře známého hnutí, jako někdo, kdo v tuto chvíli jedná a mluví jménem tohoto hnutí. Např. demonstrující skauti v krojích jsou pro tu chvíli vnímáni, jako jednající jménem Junáka, ať chtějí, nebo ne. Bez ohledu na to, jestli s jejich činem zbylých 60 tisíc skautů a skautek souhlasí. Podobně jsou veřejností vnímáni oni samotní jako symbol/maskot Junáka, se všemi stereotypy a předsudky.

I když se skautský kroj vydává za slavnostní kus oblečení, nemusí se líbit každému. Zvlášť na táborech a delších akcích se z něj snadno navíc stane neforemná, pomačkaná košile. Z toho důvodu ji někteří členové neradi nosí. Například v době puberty může být také pro někoho obtížné v kroji přejít sám přes město. Jelikož je kroj výrazný a nepřehlédnutelný, je jeho nositel ihned vystaven na odiv. A ne každý člen našeho hnutí zvládá tento tlak ustát. A nedej bože, aby přišly dotazy, jestli patří k pionýrům.

V hnutí mají naše děti velkou svobodu vybrat si směr, kterým se chtějí ubírat. Mohou si vybrat, kterou odborku splní, na které úkoly se zaměří nebo v jaké oblasti se chtějí zdokonalovat. Dopřáváme jim velkou volnost jak ve výběru směřování, tak například ve vybavení nebo oblékání. Pokud je z jakéhokoli důvodu nutíme nosit kroj, potlačujeme jejich individualitu, kterou v nich při jiných příležitostech nadšeně pěstujeme. Často tak děti nedostanou možnost volby, jestli chtějí kroj nosit, nebo ne, a my sami nepřicházíme s možnými alternativami, ani se dětí neptáme, co si o tom všem myslí.

Poslední argument není ani tak výtkou samotnému kroji, jako spíš chyba, které se můžeme v oddílech při používání kroje dopustit. V některých oddílech (a obzvlášť na táborech) můžeme vidět spoustu bazírování na upravenosti, až takové to „vojáčkovské“ lpění na dodržení formy, které pak je vnucováno dětem, i když jde spíše o osobní (a v oddíle možná streotypizovaný) vkus a vytváříme tak na děti zbytečný nátlak, který jim nošení kroje může znechutit.